Nedávno jsem zvednul telefon jedné paní redaktorce z Hospodářských novin. Chtěla zodpovědět pár otázek týkajících se birdwatchingu a pozorování ptáků. Napřed jsme měli domluvenou schůzku, ale posléze se mi omluvila a zaslala mi svoje otázky jen mailem. Poslal jsem jí odpovědi a několik fotografií. Poděkovala mi a sdělila mi, že bude muset moje odpovědi asi trochu zkrátit. Jen pro zajímavost a pro pobavení tu uvádím plnou verzi svých odpovědí a jejich výslednou podobu, která vyšla v příloze Hospodářských novin dne 13. dubna 2011. Propagace birdwatchingu je i v této podobě v každém případě přínosná a jsem za ni nakonec vděčný.
Nezkrácená verze:
Čas – Když se chodí pozorovat ptáci, jak často se stává, že požadovaný druh se na stanoviště nedostaví? Jak dlouho se obvykle na požadované ptáky čeká? A jak dlouho jste čekal nejdéle?
Nejvíce ptáků se dá obecně pozorovat v brzkých ranních hodinách, kdy je jejich aktivita největší. A to nejen pohybová aktivita, ale hlavně aktivita hlasová. Mnohé nenápadné druhy totiž v terénu zahlédneme velice zřídka a jejich přítomnost nám prozradí až jejich hlas. Každému se už jistě stalo, že jej ráno probudil „křik ptáků“ – právě těchto několik málo hodin po rozednění je pro ornitologa tou nejzajímavější částí dne. Pokud chceme zaznamenat výskyt sov, musíme se soustředit na dobu před svítáním a po západu slunce.
Až na výjimky se nedá říct, že bychom čekali, až se nějaký ptačí druh „dostaví na stanoviště“. Pozorování ptáků neboli birdwatching, je dynamickou činností, kterou představuje aktivní pohyb terénem spojený s hledáním. V podstatě každá procházka přírodou je dobrodružná právě tím, že přesně nedokážeme říct, s čím vším se můžeme potkat, co se nám dostane do zorného úhlu dalekohledu nebo co zaslechneme. Vzhledem k roční době a biotopu můžeme předpokládat výskyt určitých druhů, ale svoji roli vždy hraje náhoda a štěstí. Zvláště pak v době tahu se můžeme v terénu setkat s překvapivými druhy. V tomhle je obrovské kouzlo birdwatchingu, které by se dalo charakterizovat parafrází moudra, které říkala maminka Forrestu Gumpovi: Pozorování ptáků je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. 🙂
No a pokud jde o skutečné čekání na některé druhy, pak to musí být už cílená snaha zaznamenat ptačí druh, o jehož přítomnosti víme, ale nemáme ji potvrzenou. Typickým příkladem je třeba čekání na přílet tetřívků na tokaniště, kdy sedíme skrčeni v krytu a těšíme se na to, až se konečně rozední a krom sluchu budeme moci použít i oči. Takové čekání může trvat tři nebo i pět hodin.
Na jakou vzdálenost se lze k ptákům nejblíže dostat? Liší se to druh od druhu?
Úletová vzdálenost jednotlivých druhů je velice individuální. K hejnu severských hus zimujících v polích se dostaneme na několik set metrů, k bahňákům na kraji rybníka na několik desítek metrů a od pěvců v lese nás mohou dělit jen metry. Lahůdkou mohou být setkání s některými druhy v době ptačí migrace (na jaře a na podzim), jejichž domovem je liduprázdná severská tundra. Někteří jedinci z těchto oblastí neznají strach z člověka, protože ho nikdy neviděli a nemají s ním zkušenost – ani zlou ani dobrou. K takovým ptákům se dá přiblížit třeba na vzdálenost natažené lidské paže. V extrémním případě mohou ozobáváním zkoušet poživatelnost tkaniček vaší obuvi. Takových setkání ale moc není. Naši ptáci vědí, s kým mají tu čest a raději si drží bezpečnou vzdálenost. Není vhodné je svou zbytečně okatou přítomností stresovat a ohrožovat je tímto zvláště v době hnízdění. Díky dalekohledům se k nim opticky dostaneme velice blízko.
Jaký, myšleno nejméně výkonný dalekohled má smysl na pozorování brát?
Upotřebitelnost dalekohledu pro pozorování ptáků je dána hlavně jeho zvětšením (poměrem skutečné velikosti sledovaného objektu a jeho zvětšenými rozměry získanými díky použité optice). Pro ornitologa je obecně nejvhodnější binokulár zvětšující 7-10x. Jde o první číslo uvedené na těle každého dalekohledu. Druhé číslo znamená průměr jeho vnější čočky v mm. Čím je větší, tím je dalekohled světelnější (obraz je v něm jasnější), ale roste s ním i jeho hmotnost. Parametry typických binokulárů pohupujících se birdwatcherům na hrudi, se pohybují mezi hodnotami 7×42 a 10×50. Uplatnění mají i mnohem kompaktnější přístroje s dostatečným zvětšením. Osobně mám na opasku stále zavěšený malý Olympus 8×21 DPC I, který se už stal každodenní součástí mého oblečení a mnohokrát mi pomohl zjistit přítomnost druhu, na který mé oči nestačily.
Co kromě dalekohledu musí birdwatcher mít? Speciální oblečení, rukavice pro chladné večery…, karimatku…
Krom dalekohledu je tím nejdůležitějším dobrá terénní určovací příručka, která méně zkušenému adeptu birdwatchingu, ale i ostřílenému ornitologovi pomůže s určením pozorovaného druhu a pak zápisník. Co není zaznamenáno, jako by se nestalo, četl jsem v nějaké příručce pro ornitology a je to pravda. Díky poznámkám a náčrtům v zápisníku můžete pak doma v klidu porovnat všechny okolnosti pozorování a zaznamenané znaky s dostupnou literaturou nebo přáteli a vaše určování je pak jistější a věrohodnější. Vaše rozvaha a pečlivost vám vytvářejí kredit mezi ostatními kolegy, který je ceněn. Vážnější zájemci o pozorování ptáků doplní svoji výbavu o fotoaparát a stativový dalekohled se silným zvětšením. Nenápadné oblečení v decentních tónech je většinou intuitivní volbou těch, kteří se pohybují přírodou.
Kteří ptáci se teď zjara nejlépe pozorují? Dá se jich vyjmenovat cca 5?
Záleží na tom, kde se pozorovatel pohybuje. Člověk z vesnice si určitě povšimne příletu nápadných čápů bílých, divokých akrobatických letů čejek chocholatých nízko nad poli a nezaměnitelného zpěvu skřivanů polních třepotajících se vysoko nad ním. Obyvatel měst zaznamená především nové hlasy, které kolem něj s přicházejícím jarem zaznívají, a když se bude pozorně dívat, tak také zjistí, komu patří. Asi tím nejnápadnějším je právě nyní charakteristické a stále opakované cilp-calp budníčka menšího a brzy bude odevšad zaznívat bohatý zpěv hnědavého ptáčka s černou čepičkou – pěnice černohlavé. To budou asi ty nejnápadnější projevy druhů, které teď na jaře přibudou k jinak běžným sýkorám koňadrám a modřinkám, které jsme mohli na krmítku vídat po celou zimu.
Uvedl byste prosím lokality (ČR i svět), kde jste zažil nejlepší birdwatching svého života?
Momentů, které bych mohl nazvat nejlepším birdwatchingem svého života, je celá řada, ale faktem zůstává, že je spojují pocity nadšení, fascinace a zvláštního rozechvění, které mi přinesly opravdu neobvyklé zážitky v přírodě. U nás se obvykle pohybuji po jižní a střední Moravě, kde se nacházejí některé kouzelné lokality, které jsou proslulé bohatostí ptactva. Na jihu Moravy jsou to Lednické rybníky a nedaleko Přerova pak rybníky a pískovny u Tovačova. Zde se za příhodných podmínek dá potkat opravdu cokoli. Příkladem může být i druhé pozorování severoamerického poláka proužkozobého (Aythya collaris) v ČR, kterého jsem tu zastihl v květnu roku 2007. Jedinečným zážitkem bylo říjnové pozorování tahu pěvců přes hřebeny Krkonoš, kdy jsme s přáteli během ranních hodin nedaleko Vosecké boudy napočítali téměř 50.000 ptáků táhnoucích v podobě jednolité řeky k jihu.
Podobné zážitky mám i ze zahraničí. Oblíbenou a ne příliš vzdálenou destinací tuzemských birdwatcherů je okolí rakouského jezera Neusiedler See. Krajinu stepního charakteru zde doplňují menší částečně slaná jezera a druhy, se kterými se tu můžeme setkat, jsou u nás vzácností. Podzimní shromaždiště jeřábů popelavých ve východomaďarské pusztě Národního parku Hortobágy jsou neopakovatelné. Večerní slet desetitisíců jeřábů provázený jejich hlasitým krrru je zážitkem, při kterém vám běhá mráz po zádech. Kdybych měl namátkou ještě vyjmenovat několik dalších pro ornitology legendárních lokalit Evropy, pak je to jihofrancouzský Camargue se svými plameňáky, nejsevernější cíp norského poloostrova Varanger ležící 400 km za polárním kruhem, rozlehlé stepi španělské Extremadury a samozřejmě divoká a stále ještě relativně zachovaná rumunská delta řeky Dunaje.
Kolik odhadujete, že je u nás asi tak birdwatcherů?
Organizací, která u nás sdružuje profesionální i amatérské ornitology a další zájemce o přírodu, je Česká společnost ornitologická. Ta v současné době registruje cca 2.000 členů. Dalo by se říci, že tolik je u nás birdwatcherů, ale není to tak úplně pravda. I když by mohla být. Na rozdíl od zemí, kde má birdwatching delší tradici (Anglie, Nizozemsko, USA atd.) jsou u nás výrazněji oddělovány pojmy ornitolog a birdwatcher, resp. ornitologie a birdwatching. Ornitologie se pojí s vědeckým výzkumem ptáků, naproti tomu birdwatching mohou provozovat amatéři nejrůznějších profesí jako pouhý koníček bez jakýchkoli vědeckých ambicí. Ne každý ornitolog se pak považuje za birdwatchera. Některým tohle označení problém nedělá, ale jiní ho vnímají s jakýmsi pejorativním podtónem. Ortodoxní ornitologové totiž nevidí žádný přínos v tom, když někdo JEN pozoruje ptáky. Podobné tvrzení ale také není správné. Z řady birdwatcherů se stávají výborní terénní ornitologové.
V obecném smyslu může mít birdwatching, což je jen jiné pojmenování pro pozorování ptactva, mnoho podob. Přistupovat k němu lze vědecky, umělecky nebo třeba technicky. Ptáky můžeme pozorovat na vlastní zahradě, ale i v nejodlehlejších koutech světa. Může se jednat o prosté poznávání ptačích druhů nebo se můžeme zaměřit na jejich zpěv, chování, prostředí, ve kterém se vyskytují, můžeme se věnovat jejich tahu, hnízdění a mnoha dalším aspektům jejich života. Vztah, který si birdwatcher k objektu svého zájmu vytváří je ale v každém případě pozitivní a jeho důležitou součástí je ochranářský přístup. Birdwatching, byť je v některých zemích opravdu masovou rekreační aktivitou, přírodě neškodí, ale naopak má charakter výchovný a vzdělávací a popularizuje jak ochranu ptactva, tak přírody.
Takže znovu. Kolik je u nás birdwatcherů? Odpověď je snadná, když ji budeme vnímat v té nejpřirozenější rovině. Birdwatcherem je každý, kdo si někdy se zájmem prohlížel opeřence na blízkém keři, kdo se někdy zaposlouchal do podmanivého ptačího zpěvu a s úžasem hleděl na husy táhnoucí v klínech po obloze. Birdwatcherem je v podstatě každý z nás, jen si to ještě neuvědomil.
Výsledná podoba „rozhovoru“:
