(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)
Jsem jedním z těch fanatiků, kteří dobrovolně tráví celé hodiny uvězněni v malém, plachtou ohraničeném prostoru, s jedním okem přilepeným k hledáčku fotoaparátu, z jehož přední strany trčí obří bazuka objektivu.
Snaha o zachycení samotné podstaty pozorovaného ptáka fotoaparátem mě naprosto fascinuje. Jsem tím zcela pohlcena, když čekám na ideální úhel světla, dokonalé natočení hlavy, nejdynamičtější pózu, a nakonec na onen rozhodující okamžik, kdy se vše spojí dohromady a já zachytím ten okamžik zastaveného času vystihující samotný spirituální obraz snímaného objektu.
Mým hlavním cílem je samozřejmě pořídit krásné a vzrušující fotografie, ale když jsem dlouhou dobu v terénu, někdy na tom stejném místě, pak jsou mé skutečné zážitky mnohem bohatší než snímky, které získám. Třicet let pozorování života přes objektiv mi poskytlo neobyčejný vhled do světa ptáků. Byla jsem svědkem nejrůznějších událostí v životech ptáků – většina z nich mě potěšila, některé dokonce pobavily, několik jich bylo tragických a znepokojivých, ale všechny byly fascinující a poutavé. Dovolte mi, abych se s vámi o některé ze svých zkušeností podělila.
Před několika lety jsem fotografovala trupiála baltimorského hnízdícího vysoko na topolu. Čtrnáct dní od vylíhnutí po dosažení vzletnosti jsem každé ráno seděla na vysoké konstrukci zahalené maskováním se svým fotoaparátem. Mezi výbuchy aktivity, kdy dospělí krmili mláďata, se často na hnízdě nedělo vůbec nic. Byla bych totálně znuděná a nevydržela bych to, kdybych byla v jiné situaci. Ale v přírodě právě panovalo to nejrušnější období – všude kolem mě byl vidět a slyšet fascinující svět ptáků žitý naplno. A i když většina toho byla mimo dosah mého objektivu, měla jsem místo v první řadě!
Jednoho časného zrána mě upoutal závan aktivity, pode mnou se znenadání poodhalil droboučký útržek života. V kapkách deště shromážděných v misce velkého listu se koupala samice lesňáčka žlutého. Třepetala svými drobnými křidélky, opakovaně se natřásala ze strany na stranu, vodu nechala stékat, aby se jí důkladně vsákla do peří, a pak se začala s takovou vervou upravovat, až se list divoce chvěl. Nakonec, spokojená a upravená, se naposledy zatřásla – vířící křídla a odletující kapky vody – než se pustila na svoji vyčerpávající cestu za snídaní. A jak dlouho tento ranní rituál lesňáčka trval? Asi tři a půl minuty. Ale pro mě to bylo, jako by se čas úplně zastavil, tak mě uchvátilo chování toho drobného ptáčka.
Chcete-li si užívat pozorování ptáků, nic se nevyrovná tomu, když se budete chovat tak, abyste se stali součástí prostředí. Maskovat se v krytu je skvělé: ptáci si obvykle neuvědomují vaši přítomnost. Kromě otvorů pro objektivy mají mnohé fotografické kryty průhledová okénka krytá síťovinou, kterými můžete opatrně pozorovat okolí, i když budete mít jen omezený výhled. Ale i bez krytu, pokud nosíte oblečení s tlumenými barvami a tiše a klidně sedíte, budou vás nakonec ptáci přehlížet a chovat se naprosto přirozeně. Pak se do hry mohou zapojit všechny vaše smysly – sluch, zrak, dokonce i čich.
V páchnoucí panamské bažině musely jednou moje uši absolvovat drásající kakofonní duet dvojice chřástalů guayanských, kteří procházeli necelý metr od mého krytu. Mnohem blíže domovu mi jednou přistál nahoře na krytu rybařík pruhoprsý. Jen pár centimetrů nad hlavou jsem viděla jeho malé nožičky stíněné látkou a slyšela chrastivé zvuky, které si obvykle s tímto druhem spojujeme. Jindy mě bavila volavka zelenavá, která bláznivě pobíhala sem a tam po kraji rybníka, krčila se a uhýbala před krupobitím podrážděných vlaštovek přilétajících pro bláto na stavbu svých hnízd.
Občas mě syrovost přírody prudce zasáhne. Zatímco jsem nehybně seděla s fotoaparátem na břehu kalifornského jezera Mono, poblíž začaly přistávat stovky lyskonohů dlouhozobých, kteří se během hodiny usadili k odpočinku všude kolem mě. Poklidnou scénu náhle roztříštil prudký přílet sokola stěhovavého, který bez mrknutí oka přiměl hejno lyskonohů vybuchnout v panice.
Abyste měli takové zážitky, nemusíte být fotografem. Musíte si ale nechat čas na pozorování ptáků. Posaďte se tiše na pohodlné místo, zhluboka dýchejte a nechte přírodu, aby se točila všude kolem vás.
Fotografovi ptáků se čas trávený pouhým pozorování vyplácí. Znalosti, které o chování ptáků získáte, výrazně vaše fotografování zlepší. Všímejte si jemných náznaků v chování ptáků před tím, než provedou něco skvělého a dramatického – než začne samec kachny tokat, než vzlétne orel nebo než si brkoslav nadhodí bobuli, aby ji sezobl. Jakmile tyto signály rozpoznáte, můžete tyto fotogenické akce v budoucnu předvídat, a kdoví, možná zachytíte právě ten snímek, který by chtěl každý. Navíc, když jste na jednom místě po dlouhou dobu, mohou se objevit i další příležitosti k fotografování.
Když se vrátím k tomu hnízdu trupiála, prožívala jsem takové hořkosladké vzrušení z toho, že jsem svědkem vylétnutí mláďat. V průběhů dní se jejich žadonění stávalo stále hlasitějším a oni sami byli stále odvážnějšími, nejprve váhavě pokukovali po světě, ale brzy zesílili natolik, že si sedli na okraj hnízda a začali procvičovat svá křídla. Toho posledního rána jeden po druhém vylezli z hnízda. Za třepetání křídly vyšplhali na strom, aby se připojili k rodičům, kteří na ně čekali a aby tak zahájili novou etapu svého života. Pro mě, která jsem zůstala zírat do prázdného hnízda, to byl dojemný a za srdce beroucí okamžik.
Fotografování ptáků je ve své nejlepší podobě vzrušující a obohacující, ale také náročné, čas beroucí a někdy velmi frustrující. Ale být za hledáčkem fotoaparátu je právě tím, co mě motivuje a udržuje být venku, kde si mohu užívat ten nádherný svět mnohem více, než kdybych nefotila. A to je vždy dobré pro duši.
TIPY
- Nespěchejte, dýchejte zhluboka. Vnímejte pozorování ptáků jako meditaci – způsob, jak být hodní sami k sobě. Až se zklidníte, vaše smysly se otevřou projevům ptáků kolem vás.
- Vyberte si pohodlné místo k sezení, kde můžete zůstat nízko při zemi, nehybně a tiše. Vyzkoušejte skládací stoličku (jako je trojnožka Walkstool) nebo sedátko (např Crazy Creek Chair). Noste oblečení tlumených odstínů nebo maskované.
- Fotografům pomáhá mít fotoaparát a objektiv na stativu. Tímto způsobem, když budete chtít pořídit snímek, nebudete muset zvedat fotoaparát a tím třeba vyplašit svůj objekt pozorování. Použití stativu eliminuje nutnost držet fotoaparát v určité pozici, zatímco čekáte na onen rozhodující okamžik; držet jej dlouhou dobu v rukou je unavující a můžete tak přijít o vysněný záběr.
Snímky fotografky ptáků MARIE READ se pravidelně objevují v časopisech o přírodě, v knihách a kalendářích po celém světě. Její osobitý fotografický styl podtrhuje fascinující život ptáků a jejich krásu. Je autorkou mnoha článků v časopisech o ptácích, o jejich chování a fotografování, a také autorkou několika knih, včetně Secret Lives of Common Birds (Tajné životy běžných ptáků) a Into the Nest (V hnízdě) (spoluautorem druhé publikace je Laura Erickson).
Marie Read (zdroj: www.birdsandblooms.com)
