Birdwatching je fenomén, kterému se zejména v západní Evropě a za Velkou louží věnují ne tisíce nebo statisíce, ale dokonce miliony lidí. A co se za tímto anglickým pojmem skrývá? Prosté pozorování ptáků, což laikovi nemusí znít zvláště zábavné či přitažlivé. Nemůžeme říci, že to množství birdwatcherů odráží nějakou módní vlnu. To v žádném případě. Módní záležitosti mají jen omezené trvání, přicházejí ve vlnách, kdy jedna smývá tu druhou, ale kořeny birdwatchingu, či birdingu, což jsou v podstatě alternativní pojmenování stejné aktivity, sahají až do konce devatenáctého století. Proč tedy právě pozorování ptáků má takovou oblibu, která s postupujícími roky narůstá a šíří se i do zemí, kde dříve tradici neměla? Je to vcelku prosté. Dnešní způsob života nás odcizuje přírodě. To je bohužel pravda, ať chceme nebo ne. My ale přírodu k životu potřebujeme. Pobyt v ní blahodárně působí na naši psychiku, uklidňuje nás, přináší příjemné pocity. A pozorování ptáků, té nejvýraznější, nejhlasitější a nejnápadnější tváře přírody, představuje nataženou paži, kterou se přírody znovu dotýkáme, díky které s ní znovu navazujeme kontakt. Proto se tento koníček šíří světem i našimi končinami. A jedná se o zálibu mnohotvárnou, kterou si každý může přizpůsobit svým potřebám. Ptáky můžeme pozorovat na krmítku, sledovat je na zahradě, můžeme se jim věnovat se štětcem v ruce, stejně tak s mikrofonem či fotoaparátem, můžeme se omezit na ptáky svého okolí či státu, ve kterém žijeme, můžeme se však stát i globálními birdery cestujícími za opeřenci do nejrůznějších koutů světa.
Když jsem s pozorováním ptáků začínal, jednalo se od prvních krůčků o tápání, hledání, učení se chybami a pokusy. Zoufale mi chyběly jakékoli informace, které by mě vedly. K dispozici jsem měl pouze malý atlas ptáků zachycující ne příliš zdařilými kresbami několik jejich druhů. Až později se ke mně dostala mému vnímání tehdy revoluční Ornitologická příručka Františka Ohlídala. Právě tato rozsahem poměrně skromná publikace dala mému koníčku rámec, osnovu, poskytla mi informace zahrnující celou škálu témat od způsobu určování ptáků, přes nutnost vedení deníku, po výběr dalekohledu.
Nyní se mi náhodou dostala do rukou jiná kniha – Příručka k pozorování ptáků rakouského ornitologa Leandera Khila, kterou vydalo nakladatelství Kazda v roce 2022. O její kvalitě jsem měl pochybnosti. Automaticky jsem ji řadil mezi nepřeberné množství v podstatě bezcenné literatury na téma ptáci, která se až na výjimky v posledních letech objevila na pultech našich knihkupců. Většinou se jedná nejrůznější atlasy a atlásky, příručky pro děti a pro majitele krmítek, vždy pak o nikterak objevné a zpravidla postradatelné překlady zahraničních autorů, kompiláty splácané dohromady bez konceptu a logického řádu, které se pokoušejí svézt na vlně zájmu o přírodu. Se stejnými pochybnostmi jsem vzal do ruky Leanderovu příručku. A výsledek? Zůstal jsem zaskočen a překvapen, ovšem v pozitivním smyslu slova. Leander Khil je v podstatě mladý kluk, letos je mu 35 let. Má za sebou dětství poznamenané zájmem o ptáky, studia věnovaná ornitologii a cesty do všemožných koutů světa, kam ho přilákali opět ptáci. Jde o nadšeného birdwatchera a fotografa, a od roku 2006 také o člena rakouské Faunistické komise. To vše jej předurčuje k tomu, aby v případě ambic sepsat knihu, která by se věnovala koníčku vyplňujícímu celý jeho život, vytvořil koncepčně a obsahově něco, co bude skutečně přínosné. Leander takovou knihu sepsal a osobně mohu jen suše konstatovat, že se mu to podařilo. Beze zbytku.
Jeho příručka k pozorování ptáků obsahuje kompletní základy pro každého, kdo s birdwatchingem začíná, povede ho od prvních krůčků, až po znalosti a dovednosti, díky kterým může snadno navázat mnohem odbornější literaturou a složitější problematikou na téma ornitologie. Vše je přitom v jeho knize logicky uspořádáno a spojeno v tematicky ucelených celcích. Navíc je tu opravdu krásná grafická stránka publikace se spoustou nádherných fotografií, názorných kreseb a schematických náčrtů.
Příručka k pozorování ptáků je zaměřena na ptáky střední Evropy, což je specifikováno hned v úvodu stručnou charakteristikou zdejší avifauny a jejími tahovými strategiemi. Následují rady k výběru vybavení a optiky, poznámky k určovací a jiné literatuře, doporučení k výběru fotografické výbavy, ale i zařízení k nahrávání ptačích hlasů. Se vzrůstajícím zájmem o birdwatching se pojí téma neméně důležité, a to je otázka chování vůči ptákům, přírodě i k sobě navzájem. Na otázky pravidel tzv. ornitologické etiky se často zapomíná a opravdu příjemně mě překvapilo, že se jim v jedné z kapitol věnuje i Lenader. Neocenitelné jsou informace v částech Jak hledat a najít ptáky, a to s přihlédnutím k různým biotopům, změnám v průběhu roku, s ohledem na denní dobu a proměnlivost meteorologických podmínek.
Pozorování ptáků vyžaduje dokonalé ovládaní, ale i údržbu dalekohledu, primární pomůcky, bez které si snad ani nedokážu birdwatching představit. Tomu se věnuje další kapitola knihy. Následují možnosti nahrávání ptačích hlasů včetně tzv. pishingu, tedy lákání na zvuky vyluzovanými vlastními ústy. Neméně důležité je pořizování terénních záznamů, jeho způsob, nezbytné části i online portály a aplikace, které můžeme k archivaci vlastních dat využít. Ke všeobecné části patří ještě postupy při fotografování ptáků pozorovatelem, pozorování ptáků při cestách do zahraničí, a přece jen odbornější část týkající se odhadu velikosti ptačích hejn.
Následuje nejrozsáhlejší a v podstatě nejdůležitější část textu zaměřená na samotné určování ptáků. Tvoří ji více než dvě třetiny obsahu knihy. Právě zde je popsáno to, čemu se pozorovatel ptáků učí v podstatě celý život, v čem se neustále zdokonaluje, všechny ty typy a triky, dovednosti… Bez nadsázky je zde popsáno umění, které mu dovolí na základě, byť i prchavého okamžiku, kdy opeřence letmo spatří, bezpečně určit, o jaký druh se jedná. Text zachycuje vše podstatné, čeho si všímat, na co brát ohled, čeho se vyvarovat a co brát v potaz. Každému čtenáři je tak stručně, přehledně, ale v dostatečném rozsahu a s velmi názornými ilustracemi předestřeno to, co tvoří obsah mnoha objemnějších knih zabývajících se uměním určování ptáků. O tom, jak komplexní je otázka ptačí determinace, svědčí i rozsah probíraných okruhů od výskytu a rozšíření ptáků v různém ročním období a v různých biotopech, přes určovací znaky vztahující se k popisu jejich těla (velikost, tvar, zbarvení a znaky), popis různých ptačích šatů a průběhu jejich pelichání, jejich chování, ale i výskytu barevných odchylek a kříženců. Skvělé je pak názorné textové i obrazové srovnání druhů snadno zaměnitelných, které samo by vydalo na samostatný atlas, protože zachycuje více než 250 druhů ptáků.
Autorem Příručky k určování ptáků je sice Rakušan, ale vše, co v ní zachycuje, platí beze zbytku a bez nutných korekcí i pro naše podmínky, včetně druhů v ní popsaných. O českou podobu Khilovy publikace se nezasloužil jen její překladatel Libor Schröpfer, sám dlouholetý birdwatcher, ale všemi úskalími kvalitně odvedené práce ji na jedničku provedla také ornitoložka Alena Klvaňová v roli odborného lektora a jazykový redaktor Milan Bronclík.
Když jsem kdysi zakládal své webové stránky věnované birdwatchingu, použil jsem do záhlaví citaci E. T. Setona: Protože jsem poznal trýzeň žízně, vykopal jsem studnu, aby i jiní z ní mohli pít. Přesně takovou studnu vykopal Leander Khil svojí knihou pro začínající i zkušené pozorovatel ptáků. Je radost v ní listovat, pročítat ji, a přitom se učit novému o koníčku, který máme všichni tak rádi.
Knihu lze zakoupit přímo v nakladatelství Kazda.
