24. září 2006
K ránu ještě mírně poprchává, pak přechází nová bouřka a dělá se pěkně. Takové aprílové podzimní počasí. Snídáme při dalekohledech zamířených na moře. Takže dnes to bude ten pravý seawatching, jak se tomu říká v Anglii. A opravdu se pozorování na větší vzdálenosti vyplácí. Nejprve máme tereje, pak buřňáka šedého a nakonec velké hejno turpanů černých. Buřňáka určujeme vzhledem k velikosti a čistě bílé spodině těla. tereje rozeznáváme snadno stejně jako ne příliš daleko letící turpany. Ale je to náročné, hlavně pro oči. Až do teď jsme prohledávali spíše pobřeží. Tohle je však velice vzrušující typ pozorování.
Port aux Anes (9:00 – 10:35)
pozorované druhy: terej bílý (ad. + 3. rok), turpan černý (F + 3M přelet v blízkosti, v dálce pak rozptýlené hejno asi 100 ex.), rybák malý (3 ex.), rybák severní (3 ex.), ibis posvátný (2 ex. lovící na obnaženém dnu), volavka stříbřitá (20 ex.), volavka popelavá (15 ex.), kormorán velký (50 ex.), racek stříbřitý (50 ex.), racek chechtavý (100 ex.), racek žlutonohý, kameňáček pestrý (2 ex.), buřňák šedý, střízlík obecný (zpěv), kulík písečný (4 ex.)
Balíme s prvními kapkami z absolutně černé oblohy a jedeme na St. Nazaire. Přes Loiru je tu rozčapený vysoký oblouk mostu. Nejprve prudce stoupá do značné výšky, tam se na chvíli dotkne oblohy a zase padá k zemi před městem. Když jsme asi ve třetině jeho výšky, spustí se na nás provazce deště doprovázené prudkým vichrem. Stěrače ani na tu nejvyšší rychlost nestačí odhánět vodu do stran. Přes čelní sklo, do nějž práskají proudy vody, je stěží vidět. V nejvyšším bodě mostu, který jenom tušíme, jsme ve vodním světě odřízlí od okolí. Z mostu nás pak téměř splachují bystřiny, které z něj po vozovce stékají. Chvíli jedeme ještě po N171, odbočujeme na D773 a vracíme se k západu po N165. Dlouhou dobu se pohybujeme po hraně bouřky, takže nás ještě několikrát postihne podobná průtrž. Z bouře se definitivně dostáváme až před Muzillacem. Na odpočívadle, kde zpívá skřivan lesní, doplňujeme vodu.
Projíždíme Vannes, Auray a točíme to k jihu na Carnac. Vesnice sama o sobě je velice malebná s koloritem středověkého skanzenu, vlastně jako téměř každé místní městečko. Turisty sem lákají řady vztyčených kamenů. Musí jich tu být několik tisíc. Předpokládaná doba vzniku je 3000 let př. n. l. Pod Carnacem vybíhá do moře úzký, ale asi 15 km dlouhý poloostrov. U města na jeho koni – Quiberonu zastavujeme. Je odliv. Mohutné vlny zářivě modrého moře se tříští o pobřežní skály. Jdeme si dát další lekci seawatchingu.
Carnac – dlouhé řady stovek vztyčených kamenů z doby před tisíci lety. Jsme v Bretani.
Pont de Peche (15:00 – 16:00)
pozorované druhy: kormorán velký (5 ex.), kormorán chocholatý (5 ex.), buřňák severní (3 ex.), racek mořský (5 ex.), racek stříbřitý (50 ex.), racek žlutonohý (10 ex.), kameňáček pestrý (3 ex.), rybák severní (2 ex.), ústřičník velký (4 ex.), racek chechtavý (5 ex.), terej bílý
Ptáci se pozorují obtížně. Co chvíli zmizí v úžlabí vln. Kormoráni chocholatí posedávají na skaliskách kousek od břehu. Na odpočívadle pod korunami stromů pak cestou zpět obědváme. Ve větvích tu poskakují pěnkavy a králíčci ohniví. Podél pobřeží se posunujeme k Lorientu. Poslední městečko před zátokou, za níž Lorient leží, je Port. Louis. Promenády, turisté a pevnost vedle přístavu. Krásné místo. Kousek se vracíme k lagunám, kde nacházíme nádherné travnaté parkoviště. Tady zůstaneme. Silnice sem vede jen pár cm nad hladinou. Naštěstí je teď příliv, víc vody už nebude. Kolem nás je voda a ptáci.
Riantec (18:40 – 21:00)
pozorované druhy: ibis posvátný (44 ex.), potápka černokrká (ve svatebním), koliha velká (130 ex.), linduška luční (10 ex.), čejka chocholatá (50 ex.), lyska černá (20 ex.)
Pohodlně se zařizujeme – stolek, židličky, víno a dýmka. krom nás tu parkuje stařičký Peugeot. Je to dodávka. Postarší dvojice tu v ní asi bydlí, protože během večera přijíždějí auty dvě návštěvy. Uvnitř se pak halasně popíjí.
Z pinií za zády už delší dobu poslouchám vrčení a poštěkávání. Přisoudil bych to psům, ale poté, co do korun dosedá přes třicet ibisů posvátných, vím, kam zmizelo předchozích 14. Poštěkávání a krákání ještě zesílilo. S rostoucím šerem a nádherně nasvícenými bouřkovými mraky nad lagunami na nás začínají útočit komáři. Musíme se před nimi skrýt do auta a nechtěné hosty jednoho po druhém zneškodnit.
Travnaté parkoviště u lagun poblíž Riantecu. Za stařičkým Peugeotem s dvojicí domorodců jsou borovice, v jejichž korunách nocovali ibisi posvátní.
25. září 2006
V noci nepršelo a těžké květáky mraků,ze kterých visí déšť, nás obcházejí. Na mělčinu kousek od auta přistál spolu s kulíky bledými i jespák rezavý.
Riantec (8:30 – 9:00)
pozorované druhy: kulík bledý (4 ex.), jespák rezavý, jespák obecný (3 ex.), kulík písečný (2 ex.), potápka černokrká
Ještě dlouho po ránu nám krvežízniví komáři narážejí do skel auta a když pak snídáme, tak nahánějí nás. Většinou jíme ve stoje a ve větru, který komáry odhání. Ibisové už borovice opustili a nahradily je volavky popelavé a stříbřité.
Vzali jsme to teď hopem, po neplacené dálnici do Brestu a pak na pobřeží. Dá se říct, že jsme teď v nejzápadnější části Bretaně a Francie vůbec. Chvíli hledáme, jak se dostat úplně k moři. To správné městečko s přístavem nese jméno Melon. Je odliv. Lodě v přístavu leží bokem na mořském dně. Malý ostrůvek s kamenným dolmenem je oddělen od pevnin jen několikametrovým pásem vody. Pobřeží je rozeklané a skalnaté. Vylézáme na kopeček u přístavu, abychom trochu prohlédli okolí. Moře je dnes klidné, ale i vzdálené. Nevím čím to je. Snad tím dalekým dohledem za slunečného dne. Déšť jsme nechali kdesi na dálnici N165. Samozřejmě, že nejpočetnější je osazenstvo obnaženého mořského dna. Nad mořem loví tereji.
Melon (12:20 – 12:45)
pozorované druhy: ústřičník velký (2 ex.), kulík písečný (25 ex.), kameňáček pestrý (50 ex.), konipas bílý (30 ex.), racek chechtavý (30 ex.), racek žlutonohý (7 ex.), racek stříbřitý (15 ex.), jespák obecný, terej bílý (9 ex.), kormorán chocholatý (5 ex.), bělořit šedý, volavka popelavá (3 ex.), volavka stříbřitá (2 ex.), racek černohlavý (1. zima)
Vlastně v každé mořské zátoce, na každém kusu obnaženého dna se najdou při odlivu desítky kameňáčků a kulíků písečných. Docela by mě zajímaly celkové počty jejich populace. Je neuvěřitelné, kolik druhů tu na pobřeží zimuje nebo jen kolem protahuje. Člověk se tu může setkat s ledasčím. Ovšem najít třeba toho nenápadného pěvce v příbřežních křovinách, který se sem zatoulal až odněkud ze Severní Ameriky, to chce hodně štěstí a zkušenosti.
Jedna dvojice v zátoce Aiguillon například vůbec neprohlížela mělčiny, ale celé dvě hodiny zírala dalekohledy do keřů ve své těsné blízkosti. Popojíždíme ještě do vedlejšího městečka. Nedaleko přístavu je zase jeden výběžek vhodný k pozorování. Na moři jsou tentokrát desítky terejů. Jejich bílá těla září ve slunci. V hustých kapradinách jsou naopak pěvci známí z domova. Nově nacházím lindušku skalní.
Porspoder (13:00 – 13:40)
pozorované druhy: bramborníček černohlavý (4 ex.), jiřička obecná (20 ex.), vlaštovka obecná (20 ex.), špaček obecný (50 ex), střízlík obecný (2 ex.), červenka obecná (3 ex.), linduška luční (3 ex.), linduška skalní, terej bílý (40 ex.), kameňáček pestrý (15 ex.), kormorán chocholatý (50 ex.), kormorán velký (30 ex.), ústřičník velký (12 ex.), volavka stříbřitá (6 ex.), racek žlutonohý (12 ex.), racek stříbřitý (20 ex.), kos černý, vrána černá (2 ex.)
Místní střízlík má o poznání jiný zpěv, než ten náš. I červenka je velice výrazná. Je krásně. Nebe barví moře do tmavě modra. Vracíme se ještě do Melonu. Už se můžu dostat I na ostrůvek s dolmenem. Brouzdám se pak mělčinami přístavu, fotím, páchnou tu zahnívající řasy, těsně kolem mě poletují kameňáčci … prostě pohoda.
Pojídáme u stolku s výhledem na městečko. Kamenné budovy stojící v oblouku kolem přístavu, žlutá pláž, zelená tráva … při pěkném počasí by se dalo potulovat po tomto severním pobřeží Bretaně hodně dlouho. Velice mi to tu připomíná Irsko.
My se ale balíme, sjíždíme na dálnici E50 a jedeme k východu. Po dlouhé době se teď budeme už jen přibližovat domovu. Čeká nás asi 1800 km. Praskliny předního skla Metelky zase o kousek poporostly. Morlaix, St. Briene a opět jsme na mořském pobřeží. V okolí žádný Lidl. Nakupujeme v Intermarché. Hodnou chvíli hledáme kemp. Je po sezóně. Až na pobřeží nám pomohl jeden kluk najít prázdný obrovský a pěkný kemp. Odchytl nás u kempu předchozího, který byl už zavřený.
Po několika dnech zase sprcha a spánek s nataženýma nohama ve stanu. Pípek tvoří další z kulinářských těstovinových skvostů. Dopíjíme poslední volnou lahvičku červeného. Zbylé máme zahrabané hluboko v kufru jako dárky z cest. Fučí vítr, ale obloha je jasná a plná hvězd. A nejsou tu žádní komáři. 🙂
Městečka kamenných domků na kraji mořských zátok působí zvláště za pěkného počasí velice malebně.
26. září 2006
Nádherný den. Trávníky plné rosy a zcela mokrý stan od našeho dechu. Svítící slunce brzy vše vysuší. Mezitím jdeme na břeh k pláži omrknout ptáky. Krom starých všudypřítomných druhů je tu navíc a hezky k pozorování alkoun úzkozobý.
Plage de St. Pabu, Ville Berneaut (9:50 – 10:55)
pozorované druhy: rybák obecný (20 ex.), rybák severní (10 ex.), racek chechtavý (50 ex.), terej bílý (3 ex.), červenka obecná (3 ex.), budníček menší (2 ex.), hrdlička zahradní, vrána černá (2 ex.), alkoun úzkozobý (2 ex.), potápka roháč (11 ex.), rybák černý (5 ex.), racek stříbřitý (10 ex.), kormorán velký (10 ex.), kormorán chocholatý (5 ex.), potáplice malý (?)
Na okamžik jsem zahlédl i potáplici a podle velikosti a zvedlého zobáku malou, ale potopila se a já si to už nemohl ověřit. Balíme, platíme 15 € a posunujeme se po pobřeží o kousek dál. Významným bodem před námi je Cap Fréhel, pevninský výběžek s majákem. Před ním si ale odskakujeme ještě jednou na pobřeží.
Cap Pléherel (11:45 – 12:25)
pozorované druhy: bramborníček černohlavý (5 ex.), racek stříbřitý (5 ex.), rybák severní, racek mořský (7 ex.), kormorán chocholatý (3 ex.), volavka stříbřitá, terej bílý (2 ex.), bělořit šedý (2 ex.), budníček menší
Na Cap Fréhel se jde kousek přes vřesoviště. U majáku je placené parkoviště s turisty. Výhledy odsud jsou krásné. Jen veškero ptáků poletujících nad mořem patří pouze mezi racky a kormorány. Na malém ostrůvku kousek od pevniny posedává asi 450 kormoránů chocholatých. Na útesech v okolí jsou hnízdiště. Bohužel teď jsou už prázdná. V dálce na moři pozorujeme tři ptáky velikosti husy, ale s krátkým krkem. Jsou celé tmavé, nápadné jsou jen bíle svítící zadní části těla – asi bernešky tmavé. Na moře často odpočívají, tak proč ne?
Cap Fréhel (12:40 – 14:30)
pozorované druhy: kormorán chocholatý (450 ex.), racek stříbřitý (20 ex.), racek mořský (10 ex.), konipas bílý, rybák severní (7 ex.), terej bílý (20 ex.), linduška luční (20 ex.), vlaštovka obecná (10 ex.), volavka popelavá, berneška tmavá (3 ex.), skřivan polní (2 ex.)
Jedeme dál podél pobřeží. Mořské zátoky jsou bez vody. Jen na jejich dnech leží desítky mrtvých člunů a plachetnic. Dinard, St. Malo. V St. Malu nacházíme Lidla. To je radosti. Nakupujeme zásoby na cestu, ale i další dvě bedničky našeho oblíbeného Côtes du Rhône. Úplně se v tom nákupu po delší době vyžíváme. Zásoby už jsme téměř vyjedli a tak pořizujeme i haldu zbytečností.
Teď už jen 35 km a jsme u le Mont-St. Michel. Parkujeme Metelku mezi obytňáky. Jsme tu ten nejmenší obytný automobil (parkovné 4 €) na rozsáhlých mělčinách pod chrámem a městečkem na skalnatém ostrůvku. Chrám působí monumentálně. Slunce se kloní k západu a osvětluje ty nehorázně daleké travnaté pláně mezi ostrůvkem a pevninou i obrovské plochy nahého mořského dna všude v okolí. Na východě stoupají do výše dva horkovzdušné balóny a kolem nich se prohání motorové rogalo. Končí další nádherný den místního babího léta. Zítra dopoledne si prohlédneme ostrov Sv. Michala, dáme oběd z nějakých těch mořských příšer a vyrazíme zpět k východu.
Tenhle večer coby poslední klidný na cestě by mohl být díky noclehu poblíž magické siluety ostrovního chrámu příhodným završením našeho téměř třítýdenního Tour de France. Bohužel nám jej asi zase znepříjemní hejna komárů. Už teď jsou tu první a s rostoucím šerem jich tu budou tisíce. Rychle si vychutnat chuť červeného a vůni dýmky. Stěhujeme se do auta. S postupujícími hodinami přestávají komáři dotírat a my si můžeme dovolit dokonce otevřít okna. Sv. Michal je nasvícený a nad ním září hvězdy.
Le Mont-St. Michel – městečko s chrámem na ostrůvku vyčnívajícím z plochého mořského dna.
27. září 2006
Probouzíme se do mlhy. Venku je sychravo podzimně. U stolku snídáme venku jako jediní. Ostatní cinkají nádobím ve svých doormobilech. Když si jdeme prohlédnout ostrovní městečko, začíná se chrám vynořovat z rozpouštějící se mlhy. Úzké uličky jsou plné turistů. A to už je po sezóně. Vrcholí příliv. Okolí ostrova dosti rychle mizí pod vodou, nad kterou je jen přilehlé parkoviště a příjezdová cesta spojující ostrov jako pupeční šňůra s pevninou. Procházíme se mezi kamennými budovami a s podzimem cítíme i jakousi melancholii. Náš výlet končí. Ale už se těšíme domů. Křik racků žlutonohých teď určitě nějakou dobu neuslyšíme.
Projíždíme obrovský propletenec Paříže a po tmě překonáváme hranice s Německem. Tady se ještě asi 200 km jako klíšťata držíme dálnice A6, než to na malinkém odpočívadle mezi kamiony zapichujeme. Je to umění. Většina odpočívadel je kamiony plná. Máme za sebou asi 1000 km.
Poslední pohled na Sv. Michala a odjíždíme zpět k východu – domů.
28. září 2006
Stále se držíme stejné dálnice. Pak už na ukazatelích vyskakuje Plzeň a Praha. U Plzně zastavujeme na první české jídlo – knedlo vepřo zelo a svíčková. A odpoledne už si vyzvedáváme našeho Emila, který tři týdny trávil bez nás. Jsme zase kompletní. 🙂
| předchozí část |