(překlad z knihy Good Birders Still Don’t Wear White: Passionate Birders Share the Joys of Watching Birds)
Birdwatching je skvělý. Mám rád všechny jeho aspekty, od hlasů a barev po zajímavé chování. Líbí se mi, že při pozorování ptáků cítím spojení s přírodou i s ostatními birdery.
„Podívejte, támhle, všichni se podívejte na toho ptáka, vlevo od laserového ukazovátka. Je to krásný motmot skořicový – a blízko! Podívejte se do stativáku! Všimněte si, jak se liší od motmota šírozobého, kterého jsme viděli před chvílí, jeho rezavé zbarvení sahá až na břicho; je mnohem delší a postrádá zelenou na krku. Všimněte si, jak pokyvuje ocasem ze strany na stranu jako kyvadlem. Je obrovský! Viděli jste ho všichni dobře? Super! Potřebuje si někdo udělat fotku přes stativák? Takový nádherný pták – tohle bude dokonalé ráno. Poslouchejte… slyšíte to?… šustění listů jako při dešti? Před námi jsou mravenci a celé hejno ptáků!“
Tohle je moje typické ráno, když provázím skupiny podél Semaphore Hill, jen kousek pod Canopy Tower. A ačkoli je motmot mým starým známým a já neprožívám ten shon kolem, když vidím radost a potěšení na tvářích birderů – z nich někteří jsou v tropech prvně – často si vzpomenu na své první pozorování tohoto druhu a prožívám téměř stejné vzrušení, jako by to byl i můj lifer (druh pozorovaný prvně v životě). Moje vzrušení mi přináší možnost sdílení.
Během odpoledne v terénu zblízka pozorujeme malé, smíšené hejnko: květomily modré, tangary zlatolící, zářivé a modré s několika dalšími ptáky. Upozorňuji ostatní, aby se zaměřili na zbarvení těch ptáků; v pěkném světle téměř září. Často od ptáčkařů slýchám, že už viděli hodně tangar modrých, ale nikdy si nenašli čas pořádně si prohlédnout jejich barvy, a kdybych neprojevoval takové nadšení, zřejmě by je minuli bez povšimnutí. Také slýchám, „co tě tak zaujalo na pozorování ptáků?“
A já jim vyprávím o jedné výjimečné osobě z dob téměř před osmadvaceti roky a o jednom z ptáků, které jsme právě viděli. Vyrostl jsem v malé vesničce Huile, která hraničí se západním koncem průplavové zóny. V těch dobách se všude kolem nás rozprostíraly lesy a jako devítiletý jsem rozhodně nebyl imunní vůči malým lotrovinám. Jednoho dne jsem byl zase venku se svým prakem a hledal jsem po čem vystřelit, když jsem postřehl hejno ptáků. Zamířil jsem, vystřelil, a k mému úžasu jeden z nich spadl na zem. Byl jsem tak pyšný; prostě dokonalý lovec! S důvěrou jsem vzal ptáka a přinesl jsem ho ukázat oné výjimečné osobě, jen abych se přesvědčil, že bude moji radost sdílet.
Ale nebylo to tak. Zeptala se mě, jestli se cítím šťastný z toho, co jsem udělal.
„Ano!“ odpověděl jsem.
Pak mimoděk dodala, „jak ho chceš?“
„Jak ho chci? Jako na jídlo? Já ho nechci jíst.“
„Proč jsi ho tedy zabil?“ zeptala se.
Chtěl jsem prostě něco trefit svým prakem.
Teprve poté jsem si všiml těch krásných barev: různých odstínů zářivě modré, černé na křídlech a žluté na jejich spodní straně se stříkanci modré na temeni. A samozřejmě jasně červených nohou. Až později jsem zjistil, jak už jste zřejmě uhodli, že šlo o květomila modrého. Vždy, když nějakého vidím, vzpomenu si na ten klíčový okamžik, který formoval můj život. Byl to den, kdy jsem si začal vážit přírody a respektovat ji, zejména pak ptáky. Tehdy jsem se na ně začal dívat jako na něco, co lze studovat, obdivovat a z čeho se mohu radovat. A za to všechno vděčím jedné výjimečné osobě, mé babičce, Graciele Martinezové, která ve svých osmadevadesáti letech stále spokojeně žije ve skromném domku na kraji lesa v Huile.
Díky svému průvodcování jsem během posledních patnácti let dostal příležitost pracovat s mnoha profesionálními ornitology, kteří se stali mými drahými přáteli. Vždy se těším, že je zase uvidím na festivalech, kde se vzájemně dělíme o své příběhy s ptáky, triumfujeme se. Na festivalech potkávám také řadu dalších lidí a diskutuji s nimi o birdingu v Panamě. Mnozí navštěvují náš stánek po několik let, než se rozhodnou sami cestovat, a je skvělé konečně je vidět v Panamě, kde jim mohu ukázat ptáky a další divoká zvířata. Strašně rád od nich slyším, „Carlosi, vůbec netuším, proč jsem s návštěvou tak dlouho otálel!“ Tato práce mi umožnila potkat ornitology z celého světa. S většinou z nich jsem v průběhu let zůstal v kontaktu. Dost se jich do Panamy kvůli ptákům vrátilo i podruhé, a někteří dokonce vícekrát. Je skvělé vědět, že tolik lidí miluje pozorování ptáků v Panamě stejně jako já. Snaha najít cílové druhy pro klienta mě udržuje ve střehu a dává mému pozorování ptáků vzrušení. Má přátelství mi umožnila navštívit na výpravách za opeřenci jiné země, a dokonce i jiné kontinenty, třeba Afriku.
Život nás mnohému naučí. Květomil, kterého jsem před tolika lety střelil prakem, v dobrém změnil můj život mnoha způsoby. Přivedl mě k pozorování ptáků, což nyní živí mě i moji rodinu. Ano, být průvodcem birderů v Panamě je tou nejlepší prací na světě!
TIPY
- Pamatujte, že pozorování ptáků v tropech může být někdy náročné. Může se stát, že neuvidíte všechny druhy, které postřehne váš průvodce nebo další členové vaší skupiny, nebo vám pozorovaní ptáci neposkytnou takový pohled, jak je zachycuje vaše určovací příručka. Nebuďte zklamaní, když vám jeden nebo dva druhy utečou. Každý večer se na vašich seznamech ocitne mnoho nově pozorovaných druhů a ten, který vám unikl, vám dá skvělou příležitost vrátit se a zkusit to znovu!
- I když váš průvodce zná ptáky a jejich hlasy, je dobré si předpokládané druhy nastudovat před vaší cestou; velice užitečné je to zejména, když potkáte smíšené hejno nebo když vyrazíte do terénu na vlastní pěst mezi plánovanými výpravami. Zjistil jsem, že někteří pozorovatelé mají rádi výzvu určit si viděné ptáky sami, čímž se vzpomínka na konkrétní druh stane silnější – přesto však chtějí ujištění a mé potvrzující přikývnutí.
CARLOS A. BETHANCOURT se narodil v Panama City v roce 1978 a vyrostl v malé vesnici Huile. Po střední škole navštěvoval Carlos Komunitní akademii Mt. Hood v Oregonu, kde se zúčastnil svých prvních lekcí ornitologie. Od roku 2000 pracuje pod hlavičkou Canopy Family jako průvodce. Rád tráví svůj čas s manželkou Evelyn a se svými dvěma dětmi, Cristy a Robertem Carlosem.
Carlos A. Bethancourt (Zdroj: www.canopytower.com)
