Tato sobota patří jižní Moravě. Chci se podívat trochu do polí a taky k rybníkům. Z faunistických stránek okolních zemí i našeho birds.cz je patrné, že právě probíhá silný tah racků žlutozobých a jeřábů popelavých, častěji se ukazují motáci stepní a kosi horští. Jsem zvědavý, jestli na některý z těchto druhů narazím.
Pod zataženou oblohou panuje příšeří a nad poli se vznáší řídká mlha. čas od času přibrzdím a prohlížím okolí. za těchto podmínek toho moc vidět není. Mířím tedy k sádkám severně od od Starého rybníka u Pohořelic. Krajní SV sádka je upuštěná a ta pod ní je na bahnech, která obsadila hejna racků. Mezi chechťáky jsou 3 racci žlutonozí a asi 5 bouřních. Z bahňáků jsou vidět vodouši rudonozí a vodouš kropenatý. Na ostrůvku Starého rybníka prozatím není vidět ani jeden kvakoš. Volavky popelavé ale přinášejí na hnízda klacíky a upravují je.
Z hráze mezi Vrkočem, Zarostlým a Nohavicí jsou na bahnech vypuštěného Zarostlého vidět vodouši kropenatí a kulíci říční. Nade mnou přelétá orlovec a ozývá se zpěv strnadů rákosních. Stále je pěkná kosa a vzdálený břeh Vrkoče mizí v mírné mlze. Odpočinkovým tempem jedu k Drnholci a před ním odbočuji na asfaltku do polí. Na kopečku poskakuje po poli bělořit šedý a z větrolamu přede mnou vzlétají káně a jeden krahujec, který tu trhal brávníka. Nad polem u letiště pak pozoruji krásného šedivého samce motáka s černými konci křídel. Moták stepní to ale není. Jde o dokonale vybarveného pilicha.
Jedu k severu, abych se zastavil na hrázi Horního branišovického rybníka. Krom kachen, přeletujících kormoránů a volavek bílých stojí za zmínku jen čtveřice morčáků velkých. Hmyz nelétá žádný a tudíž se stále ještě neukázaly vlaštovky, které tu vloni už byly. Za Branišovicemi sedí v poli asi 80 čejek a o kus dál 7 volavek bílých.
Ještě než se vrátím do Brna, tak se jedu podívat na skládku odpadků u Žabčic. Vlastně jsem tu nikdy nebyl. Jako každá skládka láká i tato racky. A vyplácí se. Hned po příjezdu počítám na valu nad skládkou sedět 21 racků žlutonohých. Jde o maximální počet v jeden okamžik pozorovaných ptáků, ale nevylučuji, že další jsou za valem nebo ve vzduchu. Racci totiž vyrážejí k čerstvé skládce, krouží ve vzduchu a někteří se zase vracejí. Tak alespoň jeden z těch druhů, na které jsem ráno myslel, se mi podařilo pozorovat. Ve stejný den před sedmi roky (2006) jsem nedaleko odsud pozoroval s Pepem na podmáčeném poli 20 racků žlutonohých. Tehdy to byl snad nejvyšší počet pro ČR, ale letošní začátek dubna tyto počty hravě strčil do kapsy, jak zjišťuji později doma (7.4. Těmice (HO, JM) – 46 ex. (Brychta), 5.4. Výprachtice (UO, PA) – 24 ex. (Chaloupek), 5.4. Jaroslavice (ZN, JM) – 22 ex. (Šrámek)). Jinak tu řvou stovky racků chechtavých, desítky bělohlavých a několik bouřních. Potravu hledá mezi odpadky také čáp bílý. Obloha je sice stále zatažená, ale je světlejší. Cestou na Brno je ze silnice vidět tah kání lesních. To pravé jaro už by konečně mohlo začít.
Sedm z nejméně jednadvaceti racků žlutonohých (Larus fuscus) hledajících potravu na skládce odpadu u Žabčic.
