Vracíme se na místo činu, tentokrát s rodinkou. Ráno je slunečné a obloha modrá. Pod Brnem ale místy leží nad okolní krajinou mlha. Jen doufám, že jí nebude tolik, aby nám překazila pozorování.
Začínáme u Novoveského rybníka, tentokrát na jeho severním břehu. Z mělčin se právě zvedá několik stovek hus, které na protějším břehu doprovází kanonáda. Ach jo. Sčítám ptáky na bahnech v západním cípu rybníka. Čejek odhaduji cca 430, čírek obecných 400 a nacházím i 6 pobíhajících jespáků obecných. Po střelbě zbylo na vodě jen několik hus velkých. Jede se dál.
Z hráze mezi Dyjí a Mušovskou zdrží VDNM pozorujeme desítky lysek, nějaké chocholačky, labutě, kachny a desítky kormoránů přeletujících z řeky na nádrže. Nad vodou se vznáší řídká mlha, přes kterou se snaží dostat slunce.
Rozhodujeme se vyjet ke Klentnici a projít se ke zdejšímu lomu. Tady už má slunce vyhráno. Hřeje a svítí z modré oblohy. Stěny lomu oživují koňadry. Zedníček se neobjevuje. Ozývají se strnadi obecní a hýli obecní, občas přeletí pěnkavy a vysoko na obloze s křikem klín hus běločelých. Dlouho se věnuji zvláštně se ozývajícímu budníčkovi, ale kdoví… Ráno se u Novoveského rybníka ozval z akátů kromě mlynaříků i nějaký králíček obecný. Tady jich v křoví pokřikuje také několik. Je nádherně. Cestou k Pavlovu pak potkáváme postavičky s bágly naplněnými paraglidy, kteří míří nahoru na hřeben Pálavy. Závidím jim možnost proletět se nad tou barvami hýřící nádherou hodně pozdního babího léta.
Pod Pavlovem se zastavujeme na břehu nekonečného zrcadla Novomlýnské zdrže. Je téměř bezvětří. I tady se od akátů ozývají králíčci. Na vodě je vidět 27 hvízdáků, skupinka 15 roháčů, řehtající se racci bělohlaví a černý ostrov lovících kormoránů.
Přes Pálavu a nádrže přejíždíme ke hrázi Vrkoče. Oproti včerejšku je tu jen zlomek racků – chechťáků může být tak 350 a bělohlavých asi 130. Na bahnech postává 56 volavek popelavých a to je všechno. Také tady se z keřů ozývají králíčci obecní. Dnes jsou všude.
Následuje oběd v Ivani a znovu se vracíme k Novoveskému rybnku. Zároveň s námi sem přijíždí i Petr Šrámek s omladinou. Společně se jdeme podívat na vodu a zjišťujeme, že se daleko v severozápadním cípu rybníka zdržují dva až tři tisíce převážně hus běločelých. Je mezi nimi vidět husice rezavá – před chvílí letěla s husicí australskou kolem. Husy jsou daleko na nějaké podrobné pozorování, proto přejíždíme blíže. Jdu hledat vhodné místo k pozorování a Petr, který přijíždí o něco později, vyráží jinam. K husám to mám sice stále dost daleko, ale tentokrát už jsou díky stativáku mnohem čitelnější. Brzy nacházím čtveřici bernešek rudokrkých. Dva ptáci se čistí na hladině a dva vylézají kousek za nimi na břeh. Když pak projíždím zástupy hus dál doprava, narážím ještě na jednu dvojici bernešek. U těch nejbližších se pokouším o dokumentaci, ale ptáci jsou příliš daleko a vzduch se tetelí. Teleobjektivem získávám jen rozmazané skvrny. Snad zachytí alespoň trochu čitelnější obrázek mobil přes okulár stativáku. Uvidíme. Bernešky jsem našel díky tomu, jak jsou nápadné, ale rozlišovat detaily mezi běločelkami na tuto vzdálenost nejde. Po téměř hodinové kochačce se vracím k rodince. Bernešky byli třešničkou na dortíku dnešního nádherného dne. Petr mi později píše, že pozoroval také minimálně 6 bernešek rudokrkých. Vše je tedy potvrzeno. Kéž bych se za podobného počasí ještě letos k husám dostal.
Cestou k Pastorkovu lomu, kde se minulou zimu často zdržoval zedníček skalní (Tichodroma muraria).
Jediný rozmazaný snímek dvou bernešek rudokrkých (Branta ruficollis) pořízený mobilem přes stativák.
