Z celého víkendu má být jen část sobotního dopoledne vhodná k výjezdu do terénu. Po zbytek soboty a neděle by mělo pršet. Klucánům začínají čtyřdenní prázdniny. Je třeba je nechat na chvíli vysmrdět na zdravém povětří, protože později se jim v dešti už nikam chtít nebude. Už včera jsme jim oznámili, že se vstává v sedm a v osm budeme vyjíždět. No… skoro se to povedlo. Jsem rád když ve třičtvrtě na devět opouštíme městské ulice.
Překvapivě je docela pěkně, oblohu kryjí mraky, ale prosvítá mezi nimi slunce. Teplota kolem osmi stupňů je také přijatelná. Jedeme se podívat k Tovačovu, kde minulý týden proběhl výlov Hradeckého rybníka.
Z dálnice sjíždíme jižně od Prostějova a vydáváme se na polní cesty v blízkosti letiště. Keři putují hejna pěnkava obecných a jikavců. Nádherně oranžově zbarvení samci jikavců svítí mezi pěnkavami a vrabci polními. Kocháme se přes přední sklo auta, pozorujeme přeletující káně, straky a volavky popelavé postávající osaměle v polích.
Následuje Bedihošť a Hrubčice, projíždíme Tovačov a parkujeme až u Troubecké pískovny. Její hladina je jako zrcadlo, vítr téměř nefouká. Umělé ostrůvky se ježí siluetami kormoránů. Na vodě je kromě nich jen několik kachen, skupina pětadvaceti lžičáků a dva roháči. Vzduchem přeletují lindušky luční.
Cestou zpět k Tovačovu registrujeme na březích v korytě Moravy asi 15 volavek bílých.
Od severu si jdeme prohlédnout Annínské jezero. Teprve hledáním vhodného místa na břehu, ze kterého by byl dostatečný rozhled, zjišťuji, jak dlouho jsem tu už nebyl. Dřívější pozorovací plácek už je zarostlý dost vysokými stromy. Podél břehů převažují lysky, kachen je asi padesátka a tu a tam na hladině svítí štíhlé tělo roháče (22 ex.). Obloha se zatahuje, vypadá to na déšť.
Další polní cestou frčíme rovnou ke Křenovskému rybníku. Mezi dvěma sty kachen se trochu ztrácí krásný samec ostralky. Na keřích sedí volavky popelavé a vzadu přeletuje nad stromy mladý orel mořský.
Následuje rybník Hradecký. I tady jsem už asi dlouho nebyl, protože na břehu stojí nová stavba. Vše se mění, stává se ze mě pamětník. Levá dolní i horní část Hradeckého rybníka je prázdná. Na bahnech posedávají racci chechtaví a bělohlaví a kousek od nich flegmaticky stojí volavky popelavé. Na zbytku vody nacházím dva hvízdáky. Z rákosí se teskně ozývá zapomenutý moudivláček. Na pravé dolní části jsou dva samci morčáka velkého. Začíná drobně pršet. Oblohou přetahují k jihu skupinky lindušek lučních. Na mělčině pravé horní části rybníka odpočívá zhruba 250 čejek. Nachystat stativák, nastavit maximální zvětšení a mezi čejkami se objevuje 16 jespáků obecných, jeden bojovník a tři bekasiny otavní. Kulík zlatý žádný. Podél rákosí loví 140 čírek obecných. Ještě chvíli projíždím stativákem okolí. Poprchává, ale není to nic strašného. Aladinovi to dnes s předpovědí vyšlo nečekaně přesně.
Polní cesty ještě nejsou počínajícím deštěm rozmáčené. Až k Dubu nad Moravou projíždíme krokem v polích. Jsou tu hejna racků a špačků. Na hromadě sklizené cukrovky a kolem ní počítáme přes 50 volavek bílých. Teď už prší vydatněji. Dopolední výjezd za ptáky může skončit. Stihli jsme to přesně, jak jsme chtěli.
Kopec cukrovky obsypaný hroznem volavek bílých (Egretta alba).
