Jeden uslzený den se nějak přežít dá, ale druhý v řadě a ještě ke všemu víkendový v městském bytě s nesnesitelnou trojicí rozjívených synků? To už je na sebevraždu. V neděli ráno jen mírně poprchává. K Molendovi přicvakávám nosič na čtveřici kol, všechny vyháním ven, kola nakládáme a vyjíždíme alespoň na krátký birding. Po většinu cesty stále prší. Je mi to jedno. Připadám si jako papiňák a k výbuchu moc neschází.
Parkujeme u Strachotína na břehu Novomlýnské zdrže. Její upuštěná hladina je nyní na kótě, pod kterou se neocitla posledních 17 let. Vykukují z ní větve zatopených stromů a menší ostrůvky. Podél břehů jsou obnažené plochy obsazené slávičkami. Ideální podmínky pro výskyt nějakých těch bahňáků. Zrovna neprší. Sedáme na kola a pouštíme se po severním břehu směrem na Šakvice. Brzy začíná zase pršet. Na betonových schodech se pod deštníky krčí jen několik rybářů. Nad hladinou loví stovky jiřiček a vlaštovek. Velcí racci trhají zbytky chcíplých ryb a na kmitajících křídlech se s typickým hlasem ze břehů čas od času zvedá pisík. Je poměrně chladno. Přijíždíme kousek před nejsevernější cíp nádrže. Kousek od břehu je tu několik menších ostrůvků. Na tom nejvzdálenějším sedí s velkými racky ústřičník. Mezi slávičkami u břehu ťape jespák obecný, kulík písečný a kamenáček. Také zde je skupinka pisíků a nalézám ještě další dva, tentokrát mladé, kulíky písečné. V mé těsné blízkosti se míhají přeletující vlaštovky a z keřů pozpěvuje budníček menší.
Poprchává, obloha je šedá a nízká. Panuje téměř podvečerní příšeří. Jak těm rybářům užívajícím si ticho a samotu rozumím. Co na tom, že prší.
Na vedlejším strništi číhají na hraboše dravci a volavky popelavé. Jen pochopů je na nevelké ploše 12. Sedí tu s nimi i luňák červený. Z vinohradů se ozývají dělové rány a z reproduktorů dravčí křik. Déšť houstne. Jsme venku teprve hodinku, ale už je mi líp. Výbuch je zažehnán. Terapie peřím zabírá. Ještě pár set metrů směrem na Šakvice a u přečerpávací stanice to obracíme. Znovu projíždíme kolem bahňáků a rybářů. Na pole usedá mrak špačků a od hrany vodní hladiny se zvedají další a další konipasi bílí a luční. Doufejme, že se počasí přes týden zlepší a já si budu moci zajet přes noc ven. Zpátky u auta jsme celí mokří. Teď ještě oběd v Ivani a zpět do Brna. Teď už to zbývající odpoledne v městském bytě snad nějak přežiju.
Ústřičník velký (Haematopus ostralegus) na ostrůvku mezi velkými racky.
