Neděle 13. července:
Je neděle ráno a slunce svítí. Už ze včerejška mám sbalen ohromný cestovatelský bágl, do kterého se vejdou dva stany, pět spacáků a pět karimatek. Teď ještě jídlo, oblečení, nějaký ten dalekohled a foťák a celá rodinka se můžeme nastěhovat do Molendy. Naším cílem je Nesyt, kde se dnes natahují sítě pro příštích deset dní kroužkování. Sice je neděle dopoledne a provoz by měl být přes Brno hladký, ale díky rozkopaných silnicím a dokonalé červené vlně se to přece jen trochu protahuje. Pak už pouštíme na přání kluků staré Greenhorny z roku 1973 a frčíme na jih.
První zastávkou je Šumický rybník. Už je zase napuštěný a nad hrází s křikem poletuje rodinka kvakošů, vzadu mezi listím vrby posedávají volavky bílé a popelavé a ještě dál se ukazuje samec motáka lužního. Tady je vždycky pěkně. Kluci se rozebíhají do všech stran a my s Pepem prohlížíme stativákem hladinu. Pokračujeme dála a zastavujeme se ještě na několika místech. Je znát, že se dali do pohybu bahňáci. Jsou vidět vodouši bahenní a jespáci bojovní.
V Novosedlech kupujeme nějaké to vínko, pak se proplétáme Mikulovem s několika objížďkami a jsme u Nesytu. Zatím tu parkuje jen Jarda Závora a Zdeněk Pletka. Počasí je krásné, slunce svítí, Slanisko u Nesytu hořkosladce voní a váhovna, byť změnila majitele, pořád ještě stojí a bude opět k dispozici ornitologům. Stavím stan, a zatímco se objevují další kamarádi, jdu se projít po lávkách k rybníku omrknout situaci.
Upuštěný Nesyt je plný ptáků. Poblíž počítám zhruba 1200 hus velkých a na mělčinách pak 120 vodoušů bahenních, 80 jespáků bojovných, 15 bekasin otavních, vidět jsou i 4 vodouši tmaví a 3 vodouši šedí, jeden vodouš rudonohý a desítky volavek, kachen… no je tady toho spousta. Jak říká kolega „úplný Okawango“. Po nebi připluly mraky a začíná poprchávat. Vracím se k váhovně. Počet stanů i parkujících aut narůstá, natahují se sítě a s blížícím se večerem se už kroužkují první ptáci. Večerní siesta probíhá v osvěžovně u Kuby.
Pondělí 14. července:
Vstávám před pátou, chystám auto a v pět vyjíždíme s Radkem Lučanem, Jardou Závorou a doktorandkou Aničkou na druhou stranu Nesytu, kde chytají bahňáky Vilém Vyhnálek a Vlastík Sajfrt. Nesyt má čepici z mlhy. Hustou a vysokou tak 40-50m. V okolí ale svítí slunce. Chlapi už jsou tady a tak si můžeme prohlédnout vodouše bahenní a kropenaté, bekasiny otavní, pisíky, kulíky říční, jespáky bojovné. Je to fajn, mít možnost vidět všechny detaily opeření těchto bahňáků a už se těším, až si zkusím příští roky udělat kroužkovatelskou licenci. Na druhou stranu to chce velké nadšení trávit noci natahováním sítí a jejich kontrolami a pak jít nevyspalý druhý dne do práce.
V osm jsme zpět u Nesytu. Tak akorát, abychom si mohli prohlédnout samci chřástala malého, kterou v noci chytil Zdeněk Pletka. Po snídani se s rodinkou vydáváme na pozorovatelnu k pláži. Západní cíp Nesytu je krásně nasvícen sluncem, mlha zmizela a ptáci jsou na dosah. Hus velkých odhaduji asi na 1400 a dokonce kolem nás prolétá čtveřice sýkořic. Mělčiny jsou plné ptáků. Jestli je Nesyt obsazen bahňáky kolem dokola tak, jako tady, tak jich tu může být několik stovek.
Pak se vydáváme k Novým Mlýnům, kde se obvykle chodíme s klukama kousek od hráze Spodní nádrže koupat. Voda je čistá a chladivá. Občas se nad námi objeví pár luňáků hnědých nebo starý orel mořský.
Obědváme v Sedleci. Kluci si pak staví skládací židličky kousek od vlakového přejezdu a soutěží, kdo nasbírá více aut z cizích zemí nebo kolik žlutých špendlíků nasbíraných kolem keřů zvládne přejet náklaďák. Jsou tam jak na divadle. Já se občas skočím podívat na lávky a mrknu po okolí. Odpoledne se objevují věžaté mraky a občas z nich sprchne. Dokonce i hřmí, ale jsou to jen takové rychlé lokální bouřky.
Večer končíme zase u Kuby v osvěžovně. Nad námi hvězdy, vycházející měsíc má tvar vajíčka a chlapi spouštějí proud vtipů a nám se natřásají bránice až do půlnoci. Pak se vracíme, s Radkem nazouváme broďáky a s čelovkami jdeme prohlédnout sítě na bahňáky. Pro mě je to neuvěřitelný zážitek. Hvězdnatá, měsícem prosvícená noc a já brodím daleko od břehu, bojuji s hlubokým bahnem, které mi chce zout boty, snažím se udržet rovnováhu a prohlížím sítě. Napřed vytahujeme dva chřástaly vodní a pak i několik vodoušů. Je před druhou hodinou ráno, když rychle lezu do svého pidistanu. Komáři bzučí všude kolem, ale zdá se, že se za mnou nedostal žádný. Ještě dlouho nemůžu usnout a přehrávám si tu podivnou atmosféru nočního lovu.
Úterý 15. července:
Sice jsem nevyspalý, ale je to nádhera, když si můžu po ránu sednout na židličku, popíjet kafe a dívat se na louku před sebou, pozorovat prolétající ptáky a čuchat vůni orosené trávy. Zkrátka nádhera. Josef si hned po probuzení balí židličku a jde si sednout k přejezdu a sledovat auta. Kroužkují se bahňáci a mezi nimi i jeden jespák šedý a dvojice chřástalů kropenatých. Slunce začíná mít sílu.
Jedeme se vykoupat k rybníku u Mušlova. Voda je tu mělká a teplá. Chlapíci si hrají a já prohlížím okolí. Ze stromů zpívají žluvy, na vodě vodí mláďata zrzohlávka, vzadu na větvi si suší křídla kormorán.
Přesouváme se pak přes silnici do bývalé pískovny. Ozývají se vlhy a pak mě upoutal vysoký měkký dravčí hlas. Nejde o káně, ten bych poznal. Usilovně hledám po obloze a nacházím. Překvapivě jsou to káně, ale mají znaky kání bělochvostých. Jsou to velice kontrastní ptáci s čistě rezavými ocasy (i svrchu), širokými tmavými lemy křídel, bíle svítícími ručními letkami a chybí jim i typický světlý pruh napříč hrudí. Nechce se mi tomu věřit. Trochu mě odrazuje ten hlas, protože Svensson tvrdí, že se ozývají málo. Ale přece jen je mám už nakoukané z ciziny a sedí i ten hlas, který si přehrávám z mobilu. No, zajímavé.
Vracíme se k Nesytu, abychom se pobalili a kolem druhé odpoledne se loučíme s místním osazenstvem. Bylo to perfektní a nevadilo by mi tady zůstat o nějaký ten den déle. Bohužel se mi už nedostává volných dní a tlačí mě termíny. No nic, příští rok zase ahoj.
Chřástal malý (Porzana parva).
Chřástal kropenatý (Porzana porzana).
