Dost dlouho se povaluju v posteli s tím, že dnes nikam nejdu. Tenčící se oblačností ale začíná prostupovat modrá a zdá se, že je venku docela příjemně. Pepe mi říká, že když nevypadnu, budu toho litovat. Na to se nic namítat nedá. Rychle se balím a trochu opožděně přece jen vyjíždím ven. Chci se podívat jen na Novoveský rybník a kolem nádrží pod Pálavou.
Nad rybníkem poletuje hejno čejek. Jejich počet odhaduji zhruba na 150, ale zkouším si je cvaknout, abych je mohl doma spočítat přesně. Drží se jich jespák bojovný. Z křoví zpívá střízlík. Fouká studený vítr, ale v závětří je fajn. Rybník je dnes skoro prázdný. Pět minut po mém příjezdu v klínech letí k západu asi tisícovka hus běločelých. Později ze západu přilétá dvacítka hus velkých. Na zbylé louži uprostřed rybníka je pouze 30 kachen. Početnějších kopřivek je 48 a mezi nimi je také šest ostralek ahusice liščí.
Později zastavuji mezi Dyjí a Mušovskou zdrží VDNM. Dost často se tu dají vidět potáplice. Po hladině jsou rozptýleni morčáci velcí (13 ex.), hoholi (26 ex.), 12 roháčů, pak hlavně chocholačky a kachny. Fouká vcelku svižný JV vítr. Z druhé hráze jsou vidět další morčáci velcí a hoholi a také šest turpanů hnědých. Potkávám Kubrta. Minulý týden pozoroval na rybníčku v Hrušovanech nad Jevišovkou mladou labuť zpěvnou. Na parkovišti se na chvilku objevují i chlapi Pelánkovi. Dokonce začíná svítit slunce.
Na Věstonické zdrži je vidět několik desítek hus velkých a polních a jen několik hus běločelých. Nad hrází letí orel mořský. Přes Dolní Věstonice jedu k další hrázi. Vítr zvedá na hladině vysoké vlny. Jsou mezi nimi vidět jen poláci velcí, chocholačky aroháči. Jinak je tu mrtvo. A to i když nádrž objíždím ještě k Šakvicím a Novým Mlýnům. U Milovic sedí v poli asi 20 čejek.
Původně jsem na Pálavu nechtěl, ale když na nádržích nic nebylo, tak si říkám, že se projdu ještě do Soutěsky. Na parkovišti u vstupu stojí asi šest aut. Zdá se, že tu bude živo. Pod stěnou skutečně postávají dvojice či trojice lidí s dalekohledy. Procházím podél celé stěny, ale bez výsledku. Nad hlavou nám krouží orli mořští, krkavci a káně lesní. Zedníček se na krátkou chvilku objevuje, když sestupuji dolů. Stejně jako minule. Přehoupnul se pak přes vrchní okraj stěny a zmizel. Cestou k autu potkávám Jirku Polčáka s Yvonou Janotovou. Ještě asi před půlhodinou pozorovali zedníčka v lomu u Klentnice. Pak letěl směrem k Soutěsce. Je to nejspíš ten stejný pták, který se tu před chvílí ukázal. Bylo by zajímavé vysledovat, kde se v kterou denní dobu pohybuje. Je ale otázkou, jestli dodržuje každodenně stejný rozvrh. Pro Juru Polčáka je to první druh, kterým překročil hranici 300. druhů pozorovaných v ČR. Klobouk dolů.
Přes Pernou sjíždím dolů na silnici a vracím se k Brnu. Zítra bychom s rodinkou mohli vyzkoušet krátký výjezd jen za zedníčkem.
Následující den opravdu vyjíždíme s rodinkou ven, ale doprovází nás hlavně mlha. Zedníčka jsme nezastihli. Jediné, co jsem klukům mohl ukázat, byli kalousi ušatí v Drnholci. Říkám si, že je opravdu lepší za pěkného počasí nevidět nic zajímavého, než jen tušit, co se může skrývat kolem v husté mlze.
Zrnitá dokumentační fotka kalouse ušatého (Asio otus) z Drnholce.
