Máme tu tradiční a dlouho dopředu plánovaný předsilvestrovský výjezd Klubu 300 „za berneškami a zedníčkem“. V posledních dnech se ochladilo, teplota klesla pod nulu, což znamená, že se objevily i severské husy. Domluveni jsme tak, že z několika pozorovacích stanovišť zkusíme sečíst aktuální počet nocujících husí na Věstonické zdrži VDNM.
Vyjíždím ještě za tmy, v šest nabírám před hlavním nádražím Filipa Petříka a spolu pak míříme k nádržím pod Pálavou. Naše stanoviště je v severozápadním cípu Věstonické zdrže. Na místě jsme něco po půl sedmé. Stále je ještě tma a úplné ticho. Jen při okrajích vodní hladiny chřestí úlomky ledu vlnící se na vodě a pod nohama nám vrže nízká vrstva sněhu. Nezdá se, že by tu někde nocovaly husy. Odněkud se ozývá hýlí trumpetka. Tma se začíná rozpouštět. Už dohlédneme k ostrůvkům obsypanýmkormorány. Z nocoviště se k západu trousí menší skupiny racků chechtavých. Konečně se v dálce ozývají zvonivé hlasy hus běločelých. Jsou tu, výborně. Jak ubývá tmy, rozeznáváme menší hejno vpravo před kostelním ostrovem a větší proplétající se mezi ostrůvky kus vlevo. Jejich znaky sice ještě nelze rozeznat, ale ze siluet odhaduji, že tu máme asi 3500 hus. K západu startují kormoráni a objevují se velcí racci. Přesně v 7:10 vylétá k severozápadu několik prvních hus. O chvíli později zvedá orel mořský další ptáky. Sčítáme je, když přeletují nedaleko našeho stanoviště. Kontrolujeme si vzájemně počty s Filipem a sedí nám to. V následující hodině odlétá z nocoviště 2940 hus, necelá stovka zůstává na vodě (husy velké) a tři stovky odlétají přes Strachotám k východu, což nám později sděluje Jirka Šafránek, který hlídal právě tam. Znamená to, že na Věstonické zdrži dnes nocovalo skutečně cca 3500 hus. Převládaly husy běločelé (70%) a zhruba ve stejném poměru byly zastoupeny husy polní avelké (15%). Na chvilku se ještě stavujeme na hrázi, ale nehorázně tu vyfukuje ledový vítr.
Přejíždíme na parkoviště na kraji Klentnice, kde máme sraz s ostatními. Schází se tu dobře dvacet lidí. Společně pak šlapeme do blízkého lomu, kde se chceme mrknout po zedníčkovi. Je zataženo a fouká. V lomu je naštěstí příjemné závětří. Zedníček tu není a neobjevuje se ani po hodině čekání. Když přecházíme do Soutěsky, začíná sněžit. Brzy na sobě každý nese vrstvu sněhu. Sníh vyplňuje i všechny nerovnosti na mém foťáku a okuláry dalekohledu. Sněží hustě a dohlednost klesá. Jedinými ptáky jsou na skalní stěně koňadra a šoupálek. Ozývá se krákání krkavce. I tady zůstáváme asi hodinku a balíme to. Na parkovišti se po několika kouscích vánočního cukroví rozcházíme. Hlavní část výpravy pokračuje do Drnholce na kalouse a polívku. My s Filipem jedeme pod Pavlov a k Šakvicím objíždíme Novomlýnskou nádrž. Viditelnost je stále mizerná díky poletujícímu sněhu a vlnám rozhoupaným silným větrem. U Šakvic jsou mezi kachnami čírky obecné (24 ex.), několik kopřivek a občas se ukážou hoholinebo morčáci velcí.
Podél hráze u Dolních Věstonic poletují racci bouřní a na vodě je rozptýlena stovka hoholů a dvě samice morčáka malého. Když se po druhé hrázi blížíme k Pasohlávkám, nezdá se, že by se na vodu vrátily napojit husy. Musí být ještě na pastvě nebo někde na rybníku. Od severovýchodního cípu Mušovské zdrže prohlížíme hladinu, protože ráno se tu zdáli být turpani. Nedaleko břehu je skutečně šest turpanů hnědých a 18 kaholek.
Rozhodujeme se podívat ke Starému rybníku a posléze k Vrkoči, jestli tu nejsou nějaké husy. Oba rybníky jsou ale zasněžené a pod ledem. Stejně tak je prázdný rybník Novoveský, ze kterého zmizeli jespáci obecní i čejky.
Malé hejno letících hus na sebe upozornilo na poli pod Pohořelicemi. To už přestal padat sníh a dokonce oblačností prosvítá slunce. Sedají nedaleko silnice k ostatním a pasou se. Je jich asi 350. Jsme rádi, že si můžeme prohlédnout alespoň tyto. Opět převládají běločelky, které doplňují mohutnější polňačky. Do pole před námi přistává také dvojice chocholoušů.
Cestou do Brna zastavujeme ještě u skládky nedaleko Žabčic. Na sousedním poli jsou stovky havranů a kavek. Na skládce hledají potravu stovky racků. Těch velkých je 140, bouřních 250 a chechtavých asi stovka. Velcí racci jsou převážně bělohlaví, ale dají se mezi nimi najít dva tři dospělí ptáci se světlýma očima a různým rozsahem čárkování na hlavě – nejspíš racci stříbřití. Uvidíme, co na to odborníci. Odečítací kroužky nenacházíme žádné. Po půlhodinovém pozorování se vracíme do Brna. Přes ranní nepřízeň počasí to byl nakonec docela fajn den.