Máme tu další ročník tradičního setkání s názvem „Za zedníčkem a berneškami“, které před koncem roku organizuje Jirka Šafránek jako společnou akci Klubu 300 a MOSu. Zatímco ale v Čechách panuje jarní slunečné počasí s vysokými teplotami lámajícími historické rekordy, tady na jihu Moravy se drží přilepená k zemi vlhká neprůhledná mlha, která sráží teploty je pár stupínku nad nulu.
Z Brna vyjíždíme něco po šesté s Frantou Kopeckým, který u nás nocoval. Na hrázi mezi střední a horní nádrží jsme ještě za tmy těsně před sedmou. To už na rozšířeném místě vozovky u přepadu parkuje několik aut a kolem nich postávají siluety birderů. Zdravíme se a s rozpaky pozorujeme mlhu tak hustou, že i s postupujícím časem zůstává dohlednost nějakých dvacet, při nejlepším třicet metrů. Z poloostrova pod přepadem k nám zaznívá křik stovek havranů a kavek pokoušejících se o rozlet, který je díky husté mlze pozvolný a neurčitý. Občas se objeví pár černých ptáků i nad námi, čas od času se z mlhy vynoří také volavka bílá nebo nějaký ten racek. Až po osmé hodině se objevují první husy. Jsou to malá hejnka, která se motají mlhou, letí k západu nebo nízko nad silnicí k jihu. Je jich jen několik desítek a podle ticha se zdá, že na vodě už žádné další husy nejsou. Po deváté hodině volá Jožka Chytil, že u Klentnice se s mlhou statečně rvou sluneční paprsky a občas i vítězí. Dodává, že také právě kouká na zedníčka. Je rozhodnuto, zmrzlí jak rampouchy opouštíme po dvou (někteří i po třech) hodinách čekání nádrže a přesouváme se do vyšších poloh.
Silnici nad Pernou kryje ledovka, kola podkluzují, ale bez nehod všichni parkujeme na parkovišti na kraji Klentnice. Jako zázrakem jsou stěny lomu skutečně nasvíceny sluncem a šplhá po nich zedníček. Užíváme si krásného pozorování a vlastně i setkání, protože se nás v lomu schází dobře třicet. Hned na kraji Klentnice pozoruje Pavel Shromáždil také konopku žlutozobou. Část birderů pak míří pod Martinku a do Soutěsky, část na Sirotčí hrádek, aby se pokusili potvrdit výskyt dalších zedníčků. Část lidí sjíždí ke Strachotínu, aby se vypravila za sněhulemi. Já s Lubou Novákem a Frantou Kopeckým sjíždím do Ivaně na držkovou polívku.
Pak přejíždíme také ke Strachotínu a v husté mlze se vydáváme po břehu dolní nádrže směrem na Šakvice. Na vodě jsou vidět jen ptáci, kteří neplují dál než nějakých dvacet metrů od břehu – tedy jen několik lysek a kachen. Později také potáplice severní. Dobíháme Jardu Závoru. Sněhule nikde. Po břehu pochodujeme pěkných pár kilometrů, ale bez úspěchu. S dalšími „klubáky“, které postupně doháníme, se vracíme ke Strachotínu. Na hrázi u Dolních Věstonic kolegové před tím pozorovali další konopku žlutozobou, ale ta pak odletěla do mlhy a už se nevrátila. Část výpravy pokračuje do Drnholce na kalousy, část už jede domů a my s Frantou Kopeckým si ještě jedeme nechat sluncem dobít baterky ke Klentnici.
Pořád je tu ještě pár lidí. Chlapi našli nocoviště kalousů pod Sirotčím hrádkem a skutečně potvrdili další dva zedníčky v Soutěsce, zatímco jeden byl stále přítomen v lomu. Zdejší zedníček k nám přeletuje, odpočívá, protahuje se, a po deseti minutách pokrčuje v hledání hmyzu. Doufám, že se podařil aspoň nějaký obrázek. Mlha chvílemi zalévá i prostor lomu. Občas ale ustupuje a dokonce se v jednu chvíli objevuje nad její zvlněnou hladinou vršek Sirotčího hrádku a plochý vrchol Stolové hory. Pak už se slunce ztrácí docela. Je čas k odjezdu. I přes tu nestydatě otravnou mlhu to byl nakonec vydařený den. Hlavně kvůli kamarádům a zedníčkovi. Tak zase příští rok ahoj.
Pan domácí z lomu u Klentnice.
Setkání Klubu 300 a členů MOSu v Klentnici při pozorování zedníčka skalního. Foto: Jarmila Kačírková
