V minulých letech jsem vždy začátkem září zajel na jednu nebo dvě noci na jedno políčko obklopené lesem kousek nad Líšní. Jezdil jsem tam chytat lelky. Zní to legračně, ale přesněji se to popsat nedá. Políčko bylo bohužel obklopeno kromě lesa i mysliveckými posedy a většinou jsem tam tak trochu překážel. Pár lelků jsem tam chytil, to zase ano, ale jinak se mi tam být moc nechtělo. Vloni jsem si lelky odbyl na Sedle a předloni jsem celé září trávil pracovně v Gruzii. No a letos jsem trošku změnil působiště a říkal jsem si, že by to chtělo najít nějaké nové místo a lelky zase zkusit. Mluvil jsem o tom od začátku září a pořád mi nějak nevycházel čas. Až teď by to mohlo vyjít. Ve čtvrtek jsem to cestou z práce vzal na motorce kolem automotodromu. Předem jsem si vytipoval paseku v lese, tu jsem prohlédl a zdála se mi vyhovující. Předpověď slibovala noc z pátku na sobotu bez deště a tak jsem usoudil, že konečně přišel čas. Sice trochu později, ale přece.
V pátek kolem šesté večer balím vše potřebné a přesouvám se do lesa. Pofukuje víc, než bych si přál, ale taková tragédie to zase není. Mezi drobnými smrčky na pasece natahuji dvě sítě do písmene V. Večer přichází záhy. Jdu pustit přehrávač a zjišťuji, že mix lelčích hlasů kostka nepřehrává, i když jsem ho do paměti před odjezdem kopíroval. Sakra. Naštěstí mám ještě druhou čínskou kostku. Ta funguje a za chvíli už se pasekou nese drnčivý hlas a tleskání křídel lelků. Chystám si spaní za autem a pak koukám, jak rychle přichází tma a s ní i chlad. Před osmou večerní šplhá na oblohu obrovský bochan měsíce den po úplňku. Na nebi by měl vydržet celou noc. Cucám červené a poslouchám pokřikovat puštíka. Pak už se ozývají jen tupé údery žaludů padajících na střechu auta. Letos je semenný rok. Žaludů jsou všude tuny.
Noc se brzy mění za dohledu měsíce v poloviční den a paseku pokrývá stále silnější vrstva rosy. Z každé procházky k sítím se vracím z úplně mokrými botami. Říkám si, že je na lelky dost pozdě a raděj moc velké očekávání nemám. Proto mě příjemně překvapí, když na mě ze sítě v jednu po půlnoci zasvítí velké lelčí oči. Je to droboučký letošní samec. Paráda, jeden čestný lelek, mise splněna, už teď jsem spokojený. A taky že jo, do rána už je síť prázdná. Ale to rozednívání na lesní pasece je nádherné. Brzy se začínají ozývat první ptáci. Teď na konci léta se jim vrací radost ze života. Zase začínají prozpěvovat. Nedivím se jim. Honička kolem mláďat skončila, teď je třeba se vykrmit a trochu si užít volna. I teď za ranního šera si zblízka zakřičí puštík, brzy je slyšet takovou tu klasickou směsku parukářky, uhelníčka a brhlíka. Něco po šesté jdu už za světla balit sítě. A hele, kousek nad zemí visí další lelek. Tentokrát mnohem mohutnější samec. Měl jsem štěstí a vybral jsem dobré místo. Příští rok stromky asi zase povyrostou, ale třeba se blízko objeví nová paseka. Ale líbí se mi tady, zase to zkusím. Letos už ne, ale příští rok určitě. Tedy doufám.
Lelek lesní (Caprimulgus europaeus). Volně sedí na ruce a nikam se mu nechce.
Tradiční a dost děsívá póza, když lelek (Caprimulgus europaeus) otevře svůj drobný zobáček a přitom se mu odklopí půlka hlavy.
