Stovka, pro člověka takové pěkné kulaté číslo, stovka odchytů na jednom místě, stovka probdělých nocí, stovka západů a stovka východů slunce, stovka nocí letně dlouhých i podzimně kraťoučkých, nocí horkých i ledových, s mlhou, deštěm nebo pod černou pokrývkou s výšivkou hvězd, nocí prozářených měsícem i temných těžkou oblačností. Stovka coby milník odrážející něčí snahu, zapálení, zvědavost. Skoro by se chtělo věřit, že se ta stovka bude zrcadlit i v něčem nečekaném, bombastickém, neopakovatelném, v něčem výjimečném, prostě za odměnu. Stovka ale v kontextu okolní krajiny či přírody neznamená vůbec nic. Byly tu mnohem zajímavějších nocí, noci s čísly, která setřel čas. A tahle stá noc je oproti nim jen festivalem všednosti, průměrnosti. Přesto si ji ale zapamatuji, už jen proto, že byla stá a třeba i proto, že by mohla být poslední.
Odpoledne je horké, velice horké. Na místě jsem něco před pátou a sítě natahuji do půl těla svlečený. Na odlehlé straně pásu keřů traktor podmítá pole a zvedá oblaka prachu. Cestou sem jsem prachových sloupů nad poli potkal hned několik. V půl šesté je vše nachystáno. Otevírám si zaslouženou plechovku piva se zbytky chladu z lednice. Brzy přináším prvního Ela Bundu, budníčka menšího a postupně trojici mlynaříků, černobílých kuliček s předlouhými ocásky. Následuje dvojice mladých ťuhýků a jedna pěnice hnědokřídlá. Hodinka chytání a konec. Sedm ptáků. Bouřka poblikávající nedaleko se rozpouští bez jediné kapky deště. Postupně se smráká, obloha temní a na ní se zhmotňují hvězdy. Stále je nečekané horko, stačí triko, kraťasy a sandály. Poslouchám cvrčka a cítím přítomnost lišky. Asi se přišla keři podívat blíže.
Jsem unavený, spouštím opěradlo u sedadla spolujezdce a natahuji se při otevřených dveřích v autě. Kontroly jsou tiché, bez ptáků v sítích, jen provázené hlasitým zpěvem z přehrávače a zelenými kobylkami pohupujícími se spolu s kladoucími můrami v síťovině. Ani rosa není, jen neutuchající horko.
V pět ráno je ještě šero. Noc se zase o pár chvil natáhla. V síti visí černohlávek. Pak dlouho nic a přináším několik červenek a samce dalšího černohlávka s mým loňským kroužkem. I teď po ránu utichá aktivita ptáků po půldruhé hodince. Nemá smysl čekat u prázdných sítí. Před osmou mám vše sbaleno. Začíná další tropicky horký den. Při pohledu do prázdných koridorů po sítím mě přepadá nostalgie, smutek nad tím, co uběhlo a už se nevrátí, za časem, který výlevkou nekonečna odtekl bůhví kam. Nebyl to ale čas ztracený, to ne, bohudík za těch sto nocí tady.
odchycené druhy: pěnice černohlavá (9 ex., 1x retrap), pěnice hnědokřídlá, rákosník obecný, mlynařík dlouhoocasý (3 ex.), sýkora modřinka, červenka obecná (3 ex.), budníček menší, ťuhýk obecný (2 ex.), kos černý – 22 ptáků 9 druhů
Jeden ze stovky západů slunce.
Na mladého ťuhýka obecného (Lanius collurio) jsem si vzal raději rukavici.
Začíná doba červenek (Erithacus rubecula). Na Sedle jich budou v říjnu stovky.
