Zdá se být chladněji, když přijíždím do polí a parkuji na svém místě u pásu keřů. Možná si to jen namlouvám, ale venku je dnes docela příjemně. Povláčené pole na mé straně je uválcované a na druhé straně je slyšet traktor. Obloha je téměř čistá, fouká mírný JZ vítr a já se hned pouštím do natahování sítí. Jde to rychle. Místa pro tyčky mám označená, stejně jako vím, která síť do kterého koridoru patří. Po minulé zkušenosti, byť jen s jednou poštolkou, natahuji i dravcovku.
Kolem poletují hřivnáči, občas mi se štěbetáním nad hlavou proletí několik vlaštovek a v dálce krouží káně. Na ptáky mi přijdou chudé poslední návštěvy v těchto místech. Hraboši nikde a tak jsem ochuzen o dravce a sovy. A ptáků táhne poskrovnu, vždy se jich chytí v ranních hodinách mezi pátou a osmou zhruba dvacítka. Uvidíme, jaké to bude tentokrát.
Prvním drobkem hned po roztažení sítě je budníček menší. Mám z něj radost, protože nese můj kroužek z loňského roku, kterým jsem ho vybavil začátkem srpna. Takové setkání vždy potěší. Vzápětí se ozve bojový pokřik od plastového Arnošta, do jehož sítě se chytá mladá samice poštolky.
Při tom shonu jsem si dnes výjimečně zapomněl židličku, tak dřepím na zabaleném spacáku a kroužkuji v této nepohodlné pozici. Když se nic nechytá, posedávám na celtě a zády se opírám o bok auta. A ono se opravdu nic moc nechytá. Kolem šesté přináším mladého ťuhýka a retrap pěnice hnědokřídlé z minulého týdne. Je to stejné jako předchozí dva odchyty – čtyři ptáci do setmění, později ani pírko. Nevadí, večeřím, cucám červené a koukám k západnímu obzoru, kde si zase sluneční paprsky hrají s oblačností.
Stmívá se, stahuji pěvcovky a jdu se podívat na druhou stranu keřů, odkud jsou vidět světla Vyškova. Je tu pěkně, za ty roky jsem si tu zvykl, ale mám tak trochu pocit, že bych měl stovkou nočních odchytů kapitolu s názvem Zouvalka uzavřít a zkusit najít zase jiné místo, jehož zákonitosti bych objevoval. Uvidíme, dnes už je tu odchyt číslo 99.
Ležím pak pod širákem, koukám na hvězdy, podřimuju a v pravidelných intervalech chodím kontrolovat dravcovku. Je to ale zbytečné. Od devíti večer vylezl na oblohu měsíc, který noc proměnil v pološero. Na kontroly se dá chodit bez čelovky.
Od pěvcovek začínám nosit jednotlivé ptáky po páté ranní, černohlávky, první cvrčilku zelenou, tři rákosníky velké, první pěnice slavíkové a pár dalších drobků. Celkem s večerní čtyřkou třiadvacet ptáků. Brzy začíná být pěkné horko. Jsem vcelku odpočatý a tak se chci ještě podívat na chvíli do polí. U Měrovic nad Hanou byl včera večer a dnes ráno zastižen dospělý kulík hnědý. V polích to začíná být zajímavé. Tedy zřejmě až na moji Zouvalku. 🙂
odchycené druhy: pěnice černohlavá (8 ex.), pěnice hnědokřídlá (3 ex.), pěnice slavíková (2 ex.), rákosník obecný, rákosník zpěvný, rákosník velký (3 ex.), cvrčilka zelená, sýkora koňadra, budníček menší, ťuhýk obecný, poštolka obecná – 23 ptáků 11 druhů
Ranní cvrčilka zelená (Locustella naevia).
Vždy nenápadná pěnice slavíková (Sylvia borin).
