Vedra, která panují, jsou nepříjemná, otravná a všudypřítomná. I během nocí se drží teploty tak vysoko, že člověk může spát pod otevřeným oknem nahý a stejně je zapocený jako myš. Uff, už aby přešla. Ale jak se tak pozoruju, jsem starý nespokojený brblal, kterému vadí zkracující se dny, panující vedra a vlastně vždy si něco najde. Takže klid, jsou tu podmínky na noc v polích, skoro nefouká, dá se spát pod širákem, tak konec nářků a jede se.
Jedno ze strnišť podél pásu keřů je povláčené a na druhé straně právě traktor zvedající oblaka prachu dělá to stejné. Natahuji dvě pěvcovky a když s překvapením pozoruji na své straně na poli poštolku, jdu natáhnout i dravcovku. Moc živo tu ale není, v keřích cvaká pěnice, objevuje se jeden pochop a pak už jsou vidět jen přeletující hřivnáči, špačci a jednotlivé vlaštovky. Sedám do stínu auta a během půldruhé hodinky kroužkuji tři černohlávky a jednu pěnici hnědokřídlou. Tím to končí.
Mraky nad západním obzorem opět rozjíždějí barevný spektákl, který tentokrát světelnými efekty doplňuje blížící se bouřka. Hřmí a oblohu rozsvěcují blesky. V místech, kudy bouře prochází, to musí být divočina. Setmělo se a meteoradar ukazuje, že mě bouře svým okrajem také škrtne. Stahuji všechny sítě, odnáším do auta reprák s nahrávkou naříkající červenky, který mám u Arnošta s dravcovkou a odnáším i samotného plastového výra. A dělám dobře. Zvedá se vítr a začíná pršet. Naštěstí je to jen okraj bouřky. Po hodince cucání vína v autě déšť přechází, ještě chvíli drobně poprchává a pak déšť ustává. Venku to voní vlhkou hlínou a senem. Oblačnost odplouvá a deštěm vypraná obloha se plní neuvěřitelně jasnými hvězdami, pod kterými putuje dorůstající měsíc.
V jednu všechny sítě roztahuju a pouštím nahrávky. Je teplo, jsem pořád jen v triku a kraťasech. Ve tři přináším černohlávka. Ještě v pět ráno, když už se rozednívá, to vypadá, že se nechytne vůbec nic. Ovšem první pták mi to všechno vynahrazuje. Je jím mladý uherák, slavík tmavý. Následuje rákosník velký a obecný. No a v šest konečně zafungoval Arnošt, od kterého se ozve poštolka. Nejspíš je to ta včerejší jediná poštolka, která mě přinutila dravcovku natáhnout. Teď v ní visí a naštvaně na mě útočí.
Po několika pěnicích přináším po šesté ranní dalšího uheráka. U obou ptáků byly patrné rozdíly ve zbarvení peří oproti slavíkům obecným, které jsem chytil posledně. Celkově byli oba ptáci tmavší, ocas nebyl tak výrazně rezavý a samozřejmě odpovídala i rozdílná křídelní formule a drobná tvrdá letka na kraji křídla.
Kroužkovaných ptáků je nakonec jen několik, ale i tak mi udělali radost, zvlášť slavíci tmaví. V osm už mám sbaleno, slunce začíná zase připékat. Dát si někde ve stínu zmrzlinu a schovat se před horkem, to bude plán na nejbližší hodiny. Do stovky odchytů na své vyškovské lokalitě mi zbývají už jen dva.
odchycené druhy: pěnice černohlavá (9 ex.), pěnice hnědokřídlá (4 ex.), pěnice pokřovní, slavík tmavý (2 ex.), rákosník obecný (2 ex.), rákosník velký, sýkora koňadra, poštolka obecná – 21 ptáků 8 druhů