Mám vycházky a abych se dal do kupy, je třeba se hýbat. Ideálně pak během birdingu, na který se neskutečně těším. Není divu, protože v terénu jsem byl naposledy před třemi týdny. A tři týdny představují teď na jaře neuvěřitelný skok. Ve všem. V množství zeleně i počtech druhů. Samozřejmě představují i obrovský absťák pro někoho, jako jsem já.
Chvíli čekám před domem na Pepe a jede se. Nechci podnikat nic velkého a lokality, které bych rád omrkl, si rozmýšlím teprve během jízdy. Všechny budou v okolí Pohořelic.
Tou první je rybník u Šumic. Až na hrázi zjišťujeme, že je vypuštěný, a zřejmě již nějakou dobu, vzhledem k jeho rozpukanému dnu. První zběžný pohled představuje zklamání, ale druhý, s binokulárem na očích, probouzí zájem, a třetí, s okem přitisklým na stativáku, už provází úsměv na tváři. Na loužích podél rákosových břehů jsou vidět bahňáci. Není jich moc, ale i tak je před námi asi 9 druhů těchto atraktivních ptáků. Topkou je samozřejmě párek tenkozobců a krásný vodouš tmavý ve svatebním šatu. Ovšem potěší i drobek jespák šedý a desítka kulíků říčních. Z keřů zpívá slavík, pěnice černohlavá a budníček menší, z rákosí přináší poryvy větru hlas rákosníka velkého a proužkovaného a jemné drnčení cvrčilky slavíkové. Mám radost z každého druhu a nadšeně komentuji, co všechno se dá vidět a jak je to celé super.
Cestou k Vlasaticím odbočujeme k hrázi Křížového rybníka. Tady je vody spousta a na její hladině desítky poláků velkých a chocholaček. Kolem samice kachny divoké se motá 11 pullíků, kousek dál se zdržuje asi desítka zrzohlávek, tu a tam trčí z vody drobná potápka malá a nacházíme i odpočívajícího samce poláka malého. Na obloze několikrát zakrouží sokol, z keře nad vodou se zvedne kvakoš a já jsem jednoduše šťastný. Minimálně polovina vší té okřídlené havěti je pro mě letos nová, všechno to počítání kukaček, pískání konipasů lučních, hlas pisíka přeletujícího s kmitáním křídel nad hladinou. Supiš, říkám pořád dokola, tak tohle je paráda.
Následuje mokřad u Novoveského rybníka. Proti nám v autě Zdeňka Pohanková, kus dál Pavel Ondra, zastavujeme na pár slov a už se těšíme na další pozorování. V polích poletují čejky, nad nimi luňák hnědý a červený a v mělčinách mezi rákosím několik bahňáků i dlouhonohé černobílé pisily.
Projíždíme ještě kus polí na dosah Pohořelic, království skřivanů a poštolek, potkáváme tu smíšené hejno krkavcovitých, další luňáky obou druhů a nakonec zajíždíme ještě ke skládce odpadu u Žabčic.
Nad ní se ve větru točí hejno racků chechtavých a bělohlavých a spolehlivě se svými přihřátými hlasy prozradí dvojice racků černohlavých. Jeden má i odečítací kroužek, jak později zjišťuji z fotky. Bohužel je nečitelný. I tady je několik luňáků červených a jeden hnědý a po něčem do zobáku se přilétá podívat i čáp bílý. Jsem spokojený, naprosto spokojený, sice trochu vyčerpaný, ale dnešní návrat do terénu byl pro mě dokonalý. Už se těším, až si dám někde nocleh pod širákem, až natáhnu na tradičních místech síť a až se už vlastně za několik dní začnu poohlížet po lejscích malých v Moravském krasu.
Luňák červený (Milvus milvus) obtěžovaný šedivkou (Corvus cornix).
Další tři druhy nad skládkou odpadu u Žabčic – čáp bílý (Ciconia alba), racek bělohlavý (Larus cachinnans) a racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus).
Jeden z dvojice racků černohlavých (Ichthyaetus melanocephalus), které tradičně prozradil hlas.
