Konec března a začátek dubna. Nocí sviští k severu chřástali vodní a kropenatí. V minulých letech jsem se tomu snažil být přítomen. Alespoň dvě tři noci jsem touto dobou natahoval čtverec na jedné louce u Blučiny. Letos ne a ne se tam dostat. Aladin neustále hlásil silný vítr a když už měl podle předpovědi fučák zeslábnout, tak nastalo prudké ochlazení s teplotami několik dílků pod nulou, a to se mi fakt absolvovat nechtělo. Datum ukazující poslední den v měsíci mě ale nakopl. Aladinovy grafy opět ukazují vysoké štíty silných větrů doplněné pro zpestření modrými proužky srážek. No nic, ať se děje cokoli, musím se tam aspoň podívat. Ověšen různými balíky jako soumar spěchám k Molendovi a pak se nekonečně dlouho posouvám ucpanými rozkopanými ulicemi k okraji Brna. Až dálnice mi přináší pocit větru ve vlasech. Je totiž nezvykle teplo a příjemný, jarně voňavý vzduch, mi proudí otevřenými okýnky do auta.
Polní cesta lemující strouhu, která tvoří okraj lokality, je lehce blátivá po deštích. Louka je z velké části zarostlá stařinou. Oproti loňskému roku s dokonalými podmínkami pro čejky a bahňáky, kdy tu stála voda, je nyní sucho. Nudné a nehezky tiché sucho. Bez křiku vodoušů rudonohých a kvílení čejek. Nezadržitelně postupuje zavážení lokality k výstavbě dalších logistických hal.
Jdu nachystat čtverec. Moc nefouká a je opravdu teplo. Musím jít jen do trika. Z oblohy mě zdraví žvatlání dvojice prvních vlaštovek. Natahuji úplně nové sítě. Jsou sbalené ještě od výrobce a trochu se v nich motám. Nad hlavou mi přeletuje další navrátilec tohoto jara – čáp černý, a po celou dobu se nad loukou střídá několik pochopů. Takhle kdyby to zůstalo přes noc, tak bych se vůbec nezlobil. Sítě nechávám skasané a jdu připravit ještě dravcovku, kdyby se náhodou objevil pilich. Pak si jdu sednout na židličku k autu.
Čas od času se ukáží další vlaštovky a po cestičce kousek ode mě poskakuje šest rehků domácích. Obloha se zatahuje a teplota klesá. Kolem sedmé začíná obloha na severozápadě černat. Blíží se těžké dešťové mraky a déšť. Pilich žádný, rychle běžím sklidit dravcovku s Arnoštem. Jen co se vracím do auta, začíná pršet. Není to žádný jarní deštík, ale pořádná smršť doprovázená silnými poryvy větru. Kdybych neměl nachystaný čtverec, snad bych se rozjel i domů.
Trvá to hodinu. Pofukuje, a pršet už by nemělo. Je tma, jdu roztáhnout sítě a pustit nahrávku. Z uschlé stařiny vylétají bažanti a konečně se vzduchem nese hlas vodouše rudonohého. Už při kontrole v devět večer visí v síti dva chřástali vodní. Tak přece táhnou, jsem tu správně.
V noci je dost chladno. Naštěstí jsem vybaven. Jen ta čepice mi chybí. Někdy po půlnoci se obloha dokonale čistí a svítí z ní reflektor měsíce. Dlouho to ale netrvá. Nasouvá se další oblačnost a chvílemi dost fouká. Přesto ze čtverce přináším v průběhu noci celkem sedm vodníků. Ten poslední má dokonce kroužek. Má poměrně rozsáhle světlou bradu a tak ho určuji jako 2K ptáka.
Ráno přichází dost pozdě. Měl by přijít další déšť, proto vše raději balím. Zatím je ale fajnově. Zpívají skřivani, znovu se objevuje rudonoh, tentokrát v páru, a za zády mi z keřů cvaká červenka. Jede se domů na snídani. Je první den dubna, den ptactva, a na douglasku za oknem při snídani přilétá králíček ohnivý. Jen se mihne, aby mi připomněl, že dnešním datem pro mě několik let začínal RAS právě s tímto druhem. Kdyby kůrovec nesežral všechny jehličnaté porosty v okolí, vyrážel bych i dnes.
Po zadání do ringsu mi brzy přichází zpětné hlášení kroužkovaného chřástala. Občankou ho vybavil už před dvěma lety, 4.4.2021, Jirka Sviečka na jeho Sedélku. Takže ani náhodou 2K pták. Hm, budu se nad tím určováním stáří muset zamyslet.
Chřástal vodní (Rallus aquaticus). Podobnými fotografiemi zaplňuji tento web na přelomu března a dubna už několik let.
Chřástal vodní (Rallus aquaticus). Ještě detail hlavy.
