Včera jsem ve chvíli volna vyjel na motorce k jedné nejmenované lokalitě na Znojemsku. Její jméno se sice už několik let čas od času objevuje na avifu a důvody jejího tajení víceméně pominuly, ale dodržím slib a zůstanu nekonkrétní. Panovalo krásné slunečné počasí po chladném ránu. Nad poli jsem co chvíli viděl dravce točit termiku a jinde hejna racků na čerstvě zoraných plochách. Takové klidné neuspěchané sobotní dopoledne to bylo. V pozdějších hodinách dokonce s náznakem babího léta. Kromě několika bahňáků, tradičně přítomných hvízdáků, většího počtu čírek obecných a jedné potápky černokrké mezi malými, jsem nic moc neviděl. Svědčí to o stále horších podmínkách, které tato lokalita nabízí táhnoucím ptákům. Škoda, byly časy, kdy jsem tu během jedné návštěvy v tomto ročním období zastihl 15 i 16 druhů bahňáků. Naštěstí bylo krásně a radost mi přinášelo i samotná jízda.
V úrovni Pohořelic jsem pak zajel ještě do polí, do svého jarního království skřivanů. Vylezl jsem si na starý stoh slaměných balíků, slunce mě hřálo na zádech a mírný vítr hladil po tváři. Z balíků vlály vlákna babího léta, v okolí viselo ve vzduch pět nebo šest poštolek a i tentokrát tu byli skřivani. Táhli, v desítkách, jejich měkké trylky se ozývaly ze všech směrů. Zavzpomínal jsem na jednu nebo dvě noci, které jsem tu na jaře trávil, na konci světa, z dosahu lidí. Podobná mísa mám nejraději. Po půl hodině jsem se zvedl, zrovna kousek ode mě přeletoval luňák červený a vysoko na obloze se objevil orel královský, sedl jsem na motorku a vrátil se zase do všední nudné civilizace.
Dnes vyjíždím do terénu znovu. V Mikulově probíhala ornitologická konference a já jsem domluven s Luckou, která se jí účastnila, že si krátce zabirdíme. Venku je zataženo a prší, ale déšť směrem k jihu slábne a v Lednici už jsou silnice úplně suché.
Zajíždím na hráz Mlýnského rybníka. Jeho hladina stále klesá a obnažené bahnité dno je plné ptáků. Zkouším si poznamenat přibližné počty jednotlivých druhů. Hned v mé blízkosti se na hladině vznáší asi 60 roháčů, na mělčinách svítí bílé volavky, kousek vlevo brouzdají tenkozobci (5 ex.), všude jsou rozptýleny čírky obecné a mezi nimi desítky a desítky bahňáků. Pozoruji vodouše tmavé, šedé, bahenní a kropenaté, bojovníky a bekasiny, stovky racků chechtavých a desítky bělohlavých. Je to krása. Panuje téměř bezvětří, ukazuje se slunce a nablízku zpívá budníček menší. Objevují se první skupinky účastníků konference. Parkovišťátko se plní lidmi s dalekohledy. Přijíždí Lucka a hned po ní dva autobusy dalších ptáčkařů. Takovou koncentraci ptákuchtivých kolegů jsem snad ještě neviděl. Sypou se ze dveří autobusu jako obilí z rozpáraného pytle. Raději prcháme. Vydáváme se po pěšině lemující jižní břeh rybníka. Míříme k pozorovatelně. Neviděli jsme se tak dlouho a těch zážitků posbíraných od posledního setkání je tolik, že je stále co probírat.
Z pozorovatelny jsou vidět místa, která byla od hráze mimo dosah stativáku. Narážíme tu na jespáky obecné (50 ex.), mezi kterými je i na zdejší poměry opravdu hodně jespáků malých (min. 23 ex.). Nad drobnými bahňáky se tyčí mohutní kulíci bledí (3 ex.) a úplně vlevo je skupinka asi 15 kulíků písečných.
Docela nás překvapuje dvojice paniček, které se pustily na koních přímo po dně rybníka a pejskař se sluchátky řvoucí na svého uštěkaného svěřence, který si to štráduje přímo proti koním. Rezervace nerezervace. Lucka objevuje dva jespáky písečné a červený límec husy velké (P18, samice límcovaná v červnu 2018 u Hodonína). Pořád je na co se dívat. Slunce se ztrácí za oblačností, ale vzduch je díky tomu klidný, netetelí se a ptáci jsou krásně čitelní i na větší vzdálenost. Cestou zpět potkáváme skupinky ptáčkařů, prohodíme pár slov a pokračujeme dál. Když pak odjíždíme, zjišťuji, že je to více než 3,5 hodiny, co jsem ráno přijel.
Stavíme pak u pozorovatelny na kraji Sedlece. Ta je také plná lidí s dalekohledy. Zdravíme známe a dovídáme se, že někde vprostřed Nesytu se pohybuje chaluha příživná. Daří se mi ji najít z prkenného ochozu vedoucího k pozorovatelně. No vida. Jdeme se pak projít k lávkám a zavzpomínat na letní kroužkování. V rákosí přeletují moudivláčci, celé hejnko asi patnácti ptáků, a hladina rybníka je plná potápek malých. Loučím se s Luckou a spěchám zase domů, kde plním roli slaměného otce naší trojici výrostků. 😊
Spuštěný Mlýnský rybník u Lednice je teď plný ptáků.
Hned u hráze se na hladině vznášejí desítky potápek roháčů (Podiceps cristatus).
