V loňském roce jsem se tomu úspěšně vyhnul, ale letos tomu už neuteču. Čeká nás týdenní zahálení na istrijském pobřeží Chorvatska. Na birding a vlastně jakoukoli smysluplnou činnost tou dobou rezignuji. Upadám do letargie a dokáži se vyburcovat jen k polykání řádků ze své čtečky. Počítám, že letos tomu nebude jinak. Přesto si přibaluji dalekohled, foťák a pro zpestření příručku k určování evropských pěvců od Svenssona určenou pro kroužkovatele.
Za cíl volíme Istrii kousek nad Limským zálivem – Vrsar. Vzdálenost od Brna je velice přijatelná – cca 700 km. Vyjíždíme v podvečer a s rodícím se dnem už parkujeme na mořském pobřeží. Hodinka dřímání a můžeme pokračovat k hranicím se Slovinskem. Při ústí řeky Dragonja se tu na slovinské straně rozprostírají u městečka Sečovlje rozsáhlé saliny, které mají status chráněného území s názvem Krajinski park Sečoveljske soline. Byli jsme tu s Pepem v únoru 2005, kdy jsme na pár dní navštívili přítele Kubrta, toho času na stáži v Piranu.
Parkujeme u kanálu Sv. Jerneja, po jehož břehu pobíhají ranní sportovci. Nad kanál zalétá lovit dvojice rybáků malých. V dáli jsou na pláních vidět pisily a tenkozobci. Snídáme a mě zaujali vrabci na zábradlí v točce silnice. Samec svými znaky přesně odpovídá vrabci italskému (Passer italiae). Netušil jsem, že by se tu mohl vyskytovat, ale líce má bílé, čepičku jednolitě hnědou, černý vous rozšiřující se na hrudi v černou, poměrně ostře ohraničenou kotvu. Podle evropského hnízdního atlasu je tečka i na Istrii, tak proč ne? Vyfotit se mi ho bohužel nedaří. Kus dál se rozkládáme k několika hodinám odpočinku v ústí řeky Mirny. Na ostrůvku v řečišti odpočívá skupinka racků středomořských, objevuje se kormorán chocholatý a nad podmáčenou plochou obloučkovitě poletuje cistovník rákosníkový.
Večer v kempu Orsera ve Vrsaru je nečekaně příjemný. S šíráním se před půl desátou začínají ozývat ze skupinek dubů výrečci. Napřed jeden, odpovídá mu druhý a z větší vzdálenosti jim přizvukuje třetí pták. Dub dva metry od naší terasy se zalíbil jednomu z nich tak, že nám pak pískal do spánku skoro celou noc. Tyto večery s výrečky se stávají nejoblíbenější části dne. Sedím na terase, popíjím červené a hledím nad moře s omalovánkami zapadajícího slunce.
Přes den pozoruji od našeho mobilního domku lovící lejsky šedé a drzé racky středomořské bloumající kolem stanů a karavanů, jestli nenajdou něco zapomenutého k snědku. Korunami borovic na pláži putují rodinná hejnka mlynaříků a do naší těsné blízkosti několikrát připlouvá kormorán chocholatý. Občas zakřičí nad vodou rybák severní. Poslední večer nám opět koncertují kolem domku výrečci a tentokrát pořizuji i několik dokumentačních fotografií. Když se pozorně zaposlouchám, doléhá ke mně přes hluk večerního městečka i lelčí cvrčení.
No nic, letos jsem to zase nějak překlepal. Týden utekl docela rychle, přečetl jsem dvě tlusté knížky a pískání výrečků jsem si užil tolik, jako nikdy v životě. Teď už se ale těším na letošní Nesyt a pokusy o noční odchyt táhnoucích rákosníků. 🙂
Jediná použitelná fotka výrečka malého (Otus scops), který nám celé noci pokřikoval před domkem.
