S polovinou července vyjíždíme s rodinkou stejně jako v minulých desíti letech na kroužkovací akci na Nesytu. Jaký zvolit popis, abych letošní Nesyt odlišil od těch ostatních? Snad přídomkem LÍNÝ, taky trochu JINÝ, a určitě i PALAŠNÍKOVÝ.
Náš pojízdný cirkus usazujeme na kraji louky „za váhovnou“ ve středu odpoledne. Kroužkování už má celý den probíhat, ale deště a silný vítr umožnili natáhnout sítě až o den později. Kromě přívěsu (Lolka) tentokrát stavíme i dva stany. Každý z našich kluků za poslední rok vyrostl snad o půl metru a přívěs je pro všechny malý. To je první změna. Ta druhá je podstatnější. Dlouholetá kroužkovatelská základna v podobě rozpraskané a igelitem pokryté staré váhovny už není. Namísto ní máme zapůjčenou rekreační stavbu stojící jen několik desítek metrů od staré váhovny. Jdeme se sem přivítat se starými známými, s kamarády, kteří jsou tu každoročně.
První zajímavou informací je to, že na lávkách Jožka Chytil pozoroval rákosníka tamaryškového s potravou v zobáku. Tato informace hned putuje k Praze, k Pavlu Brandlovi, který s vidinou toho, že by si tento vysněný druh mohl přidat do svého seznamu, jezdí několik posledních let k Nesytu opakovaně. A to nejen v době kroužkovací akce, ale i v jiných termínech, kdy se s Ondrou Kauzálem pokouší o palašníčka na vedlejším Novém rybníce, kde už byl tento atraktivní rákosník také kroužkován. Už asi dvakrát se stalo, že Pavel přijel těsně poté, co byl kroužkovaný palašníček již vypuštěn. Letos má tedy další šanci, a dost velkou.
Nesyt je na plné vodě a vodní hladina rozhodně produkuje mnohem menší množství hmyzí potravy než rákosiny rybníka upuštěného. Přesto je tu potravy pro ptáky dost. Jen ti ptáci nějak chybí. Chytají se jen v nepatrných počtech. Z mnohých kontrol stometrové linie sítí jdoucí napříč rákosinami přinášíme jen jednoho či dva opeřence. A podobná situace panuje i v keřích. Poblíž „nové váhovny“ natahuji dvě dvanáctky, do kterých se za celý den chytne třeba jen šest sedm ptáků. Proto je letošní Nesyt líný. Opravdu nemá cenu se nějak přehnaně snažit. Mnohdy je lepší ty moje síťky vyvěsit a raději si zdřímnout.
Samec palašníčka se chytá už ve čtvrtek odpoledne. To už je i Pavel na cestě. Jenže mu někde u Pohořelic umírá auto a než ho Ondra na laně dotáhne k Nesytu, palašníček už je zase na svobodě. Tohle snad už musí být znamení, že Pavlovi není tento druh souzen. Ten to však nevzdává… a má štěstí. Hned další den po ránu je v síti i samice, kterou si konečně nadšený Pavel může prohlédnout. Zdá se však, že tu tento pták vzhledem ke stavu hnízdní nažiny mladé nevyvedl. Hnízdění tedy zůstane neprokázáno.
A pomalý Nesyt běží dál. S Pepem sedíme ve stínu před Lolkem a hledíme na slanisko a na rákosiny. Každý den se na obloze alespoň jednou ukáže orel královský, na loužích na kraji louky loví volavky stříbřité, nad keři prolétne volavka červená a co chvíli se z výšky ozývají vlhy. Večery trávíme u Kuby v lázních, sledujeme přípravy hodů a stavění máje a užíváme si vybrané společnosti kamarádů. Jednou se krátce na louce před stany zastavuje strnad luční, jindy po půlnoci několikrát zakváká chřástal malý. Jen těch ptáků ke kroužkování je stále málo.
Po pěti dnech kamarády i Nesyt opouštíme. Byl líný a jiný, ale někdy než ptáci samotní, je důležitější společenská stránka akce, a ta byla opět dokonalá. Takže jako každoročně, děkuji Vám všem za vaši společnost.
Hlavní hvězda letošního kroužkování na Nesytu – samec rákosníka tamaryškového (Acrocephalus melanopogon).
Kroutící se krutihlav obecný (Jynx torquilla).
Samec ledňáčka říčního (Alcedo athis).
