Po probuzení vykouknu z okna a vidím, jak stromy mávají větvemi. Silný vítr se tedy dostavil přesně podle předpovědi. Obloha je šedivá a občas by mělo i sprchnout. Nevadí, ono to nějak dopadne. Motivovaný jsem dostatečně. Když jsem včera večer kontroloval avif, nestačil jsem se divit, co tandem Vlastík Dobeš & Čestmír Čihalík stihli během dne nasbírat na nádržích pod Pálavou za špeky. Byla mezi nimi dokonce i modrá forma husy sněžní a po několikáté nedospělý racek mořský. Ten se na nádržích objevuje už od konce loňského roku. Jen mně stále tento druh uniká. A to doslova. Do terénu vyjíždím už nějaký ten rok, ale racka mořského jsem u nás zatím neviděl. A husa sněžní by byl sice pěkný bonus, předpokládám ale, že půjde s největší pravděpodobností o únik z nějakého chovu.
Projíždím po hrázi mezi střední a horní nádrží VDNM a v jižním cípu té horní vidím na zbytcích ledu postávat několik racků. Tady bych se měl ještě zastavit, říkám si. Většina vodní hladiny je rozhoupaná větrem a bez ledu. Pokračuji ještě kousek a v poli vpravo zaznamenávám nějaké husy. Jdu se na ně podívat. Jsou jich tu jen asi dvě stovky. Padesátku jich tvoří husy tundrové, stejný počet je hus velkých a zbytek jsou běločelky. Po nekonečném čekání, než se jedna límcovaná husa velká konečně vyspí a vztyčí hlavu, odečítám její červený límec (J43). Na kraji větrolamu s hlasitým pískáním poskakuje králíček obecný.
O pár stovek metrů dál v ornici je mnohem větší hejno hus. Odhadem asi 3000 ptáků. Svými počty mě překvapují tundrovky, kterých může být dobře 500. Daří se mi odečíst další červený límec husy velké (Z54). Když se husy přeskupují, přilétá na levý kraj hejna dvojice starých známých bernešek bělolících. Když ale hejno procházím ještě jednou, nacházím uprostřed něj ještě třetí bernešku. Pěkné.
Pak už vystupuji na hrázi u Dolních Věstonic. V závětří ostrůvku jsou tu stovky kachen. V těsné blízkosti přepadu je v hejnu lysek a poláků velkých i skupinka kaholek (3M+5F). Kachny čas od času zvedne orel mořský. Po břehu putuje tam a zpět trojice birderek v zeleném s dalekohledy na krku. Je to příjemný pohled. Říkám jim, kam na bernešky. Prohlížím ještě další hejna v okolí, potkávám Aleše Tomana s rodinkou a nakonec u Strachotína i jednoho turpana hnědého. Z blízkého lesíka ke mně doléhá zpěv šoupálka krátkoprstého.
Znovu se vracím k husám, odkud právě odjíždí spokojená trojice birderek v zeleném po pozorování bernešek bělolících. Odečítám další husu velkou (J41) a konečně se vydávám k hrázi u kostelíka, protože se blíží poledne a husy by se měly z pastvy zalétat na nádrže napojit. Na vodě se toho ale moc neodehrává. Když přiletí nějaké husy, je jich jen pár desítek a brzy se zase zvedají a mizí do polí. Pod přepadem hráze jsou hlavně stovky kachen divokých. Postupně mezi nimi sčítám 17 ostralek (4M+13F), dva páry hvízdáků a z ostrůvků sleduje dění na vodě osm orlů mořských.
Je čas, abych si prohlédl ten zbytek ledu na horní nádrži, kde ráno seděli racci. Už když si chystám stativák, tak mám pocit, že teď to konečně přijde. Je tam několik racků bělohlavých, orel mořský, skupina racků chechtavých, další orel a pak… konečně racek mořský. Tak sláva, nakonec se povedlo. Po druhé straně hráze se snažím dostat blíž pro lepší fotku, ale když jsem zhruba na jeho úrovni a vystrkuji hlavu nad rovinu hráze, shledávám, že racek zmizel stejně jako dvojice orlů. Během další půlhodinky se mi ho už nedaří najít. Dokladovku ale mám, abych sám sebe dokázal přesvědčit, že se mi to jen nezdálo. Mezi vlnami si všímám ještě jednoho turpana hnědého. Husy nikde, ale i tak mám radost z nového druhu do svého ČR Life Listu. Cestou k autu kolem mě přelétne ještě místní zvláštnost, jedna hrdlička východní z populace, kterou tu zřejmě někdo uměle doplňuje. Tož zase zítra, s Pepem.
Přeletující husy běločelé (Anser albifrons).
Jedna na dálku pořízená rozmazaná dokladovka racka mořského (Larus marinus).
