Dnes bych se měl setkat s několika kamarády dole pod Pálavou při ranním rozletu hus. Budím se už před šestou a tak vyjíždím ještě do práce, abych po svátcích zalil kytky a pak už beze spěchu mířím k jihu. V úrovni Ivaně zastavuji na pumpě pro bagetu. Stále je ještě šero, jen masiv Pavlovských vrchů má lehce narůžovělé kontury přecházející přes tmavě modrou v černou oblohu s několika výraznými hvězdami.
Ve čtvrt na osm parkuji u rybárny v JZ cípu Věstonické zdrže. Tma se rozpouští, kontury Pálavy jsou stále výraznější a obloha ztrácí noční neprostupnost. Stoupám si na asfaltku jdoucí po jižním břehu nádrže a chystám stativák. Na hladině, která je každou minutu přehlednější, moc hus není. Zřejmě jich většina nocovala na některém z Pohořelických nebo i Lednických rybníků. Odhadem tu může být tak 1500 běločelek a čtyři stovky hus velkých. Nad Pálavou, kterou mám za zády se objevuje narůžovělá oblačnost a protější břeh už zalévají sluneční paprsky. Hladina je poměrně klidná, panuje ticho a klid. Svítí na ní bílá těla racků, morčáků velkých a početné skupinky hoholů. Těch tu může být odhadem ke třem stům. Nedaleko se k tradičnímu pozorovacímu místu prosmýkl Michal Podhrázský s Jirkou Vaníkem. Nevšimli si mě. Jdu se k nim přidat. Máme štěstí, že se husy zdržují nedaleko od nás. Postupně se daří odečíst pět červených límců hus velkých (J00, J01, J07, S18 a S46). Nacházíme ještě dva žluté límce, ale ty už jsou mimo dosah našich stativáků. Přichází ještě František Kopecký. Pro tento okamžik jsme kompletní. Dva další kamarádi to ze zdravotních důvodů vzdávají. Ráno je dokonalé. Kolem ostrůvků se zdržuje nejméně osm orlů mořských, mezi husami, které ve skupinách odlétají západním směrem, září oranžová hlava samce zrzohlávky a nedaleko nás plave dvojice nádherných samců morčáka malého. Z rákosí posloucháme opakovaný křik chřástala vodního, mezi husami pozorujeme i několik hus tundrových a z keřů za námi vyletuje hrdlička východní a pouští se přes cíp nádrže někam k hlavní hrázi. Po deváté hodině se loučíme a s Frantou se přesouváme ještě k Dolním Věstonicím.
Chvíli koukáme na hrázi. Nevysoko nad námi poletují orli mořští a mezi ostrůvky je vidět několik dalších morčáků malých. Pak zastavujeme nedalekého blízkého poloostrůvku, prohlížíme hejna chocholaček, dalších hoholů a desítky hvízdáků pasoucích se na břehu. Vidět je i dvojice turpanů hnědých.
Poslední společnou zastávkou je Pastorkův lom kousek od Klentnice. Obloha je stále čistě modrá, slunce lehce hřeje a jen chvíli po našem příchodu se ve stěně lomu objevuje zedníček. Kéž by to tak bylo pokaždé. Loučíme se i s Frantou, přejeme si do nového roku a já jedu vyhlídkovou jízdou nachystat k máti skleník na příští sezónu chilli papriček a ještě se projet na motorce. I ta zima se dá snést, když svítí sluníčko.
Jeden z orlů mořských (Haliaeetus albicilla) kroužících nad námi u Dolních Věstonic. Důkaz, že stará čtyřicítka od Canonu ještě umí udělat pěknou fotku.
