Tentokrát jsem oželel ty dva tři opeřence, které bych chytil zvečera a dlouhou mrazivou noc trávenou v polích, a k Zouvalce vyrážím až ráno. Vstávám ve čtyři, během čtvrt hodiny opouštím vyhřátý chlívek v Pístovicích a v půl páté jsem už na místě. Je tma jako v pytli, obloha je jasná, svítí z ní hvězdy a teplota se drží opravdu jen kousek nad nulou. O čtvrt hodiny později mám s pomocí čelovky nataženou napříč pásem keřů pěvcovku a před pátou už můžu spustit mix budníčků. Je neuvěřitelné, jak se ráno táhne. Co chvíli přichází mlha a halí bílou tmou okolní krajinu. Pak se zase objeví hvězdy a dokonce i tenký srpek měsíce. Mlha se rozplyne a dlouhé desítky minut jsou vidět kontury těch nejvýraznějších linií polí, stromů a cest. Netrvá to dlouho a vše opět mizí v mlze. Chodím k síti spíš jen z povinnosti, protože v ní dlouho nic není. Zdá se, že v těchto končinách už intenzivní tah ptáků k jihu pominul. Teprve se světlem se objevují první dva střízlíci a po osmé hodině také dvojice koňader a pětice modřinek. Mezitím se chytají také dva samci králíčků obecných a další dva nebo tři drobci se ozývají kolem. Jakoby dobře věděli, že pro ně stále ještě nemám vhodné kroužky. Nad polem se objevují káně, poštolky a dráty elektrického vedení obsadily desítky špačků. Zvědavě si mě prohlížejí a myslím, že ze mě mají srandu. Z oblohy se ozývají protahující skřivani. Jsem docela zmrzlý. Nakonec jsem rád, že jsem tu netrávil další ze série stále delších a studenějších nocí. Už se těším domů na horké kafe a snídani.
Králíčci obecní (Regulus regulus) stále ještě táhnou k jihu.
Odpoledne se dělá krásný slunečný den babího léta. Přemlouvám rodinku, abychom se společně vyjeli podívat k Tovačovu, kde je po výlovu Hradeckého rybníka a na mělčinách by se mohlo něco zajímavého objevit. Rodinný birdwatching už jsme neabsolvovali hodně dlouho.
Severně od Žešova odbočujeme směrem na Bedihošť. Překvapuje nás počet hrdliček zahradních odpočívajících na elektrických drátech podél silnice. V zimních měsících jich tu bývá pravidelně větší množství. I teď je tu hrubým odhadem asi 200 ptáků. Kousek dál oře traktor pole. V jeho těsné blízkosti se motají racci bělohlaví – dobře 350 ptáků. Během následujících dvou kilometrů zkoušíme sčítat káně lesních. Sedí na strništích, točí termiku nebo svahují v čerstvém větru podél větrolamů. Minimálně 50 ptáků. Mezi racky a dravci by se tu daly trávit dlouhé hodiny, ale omladina už po chvíli protestuje. Nemá to pro ně ten správný akční náboj.
To upuštěný Hradecký rybník v Tovačově je jiné kafe. Poletují kolem, hází kameny do bahna, podél hrází objevují poklady v podobě chcíplých ptáků a rozkládajících se ryb. Dolní levá část rybníka je téměř bez vody. Poblíž hejna velkých racků je vidět sedm kolih velkých a zpod břehu nám vyletuje dvojice bekasin otavních. Nejzajímavější jsou mělčiny kolem rákosí v severním cípu pravé horní části rybníka. Sem míří dalekohledy také několik známých birderů. Není divu, v mělké vodě tu postávají téměř dvě tisícovky čejek a ke dvěma stům kulíků zlatých. Čejky jsou často v pohybu, přeletují mezi rybníkem a blízkým polem. Mezi těmito bahňáky se proplétají minimálně čtyři jespáci obecní a dva bojovní. Ještě dál za ptáky sčítám tři stovky čírek obecných. Na druhé straně hráze, kolem ostrůvku je v hejnu kachen osm hvízdáků a dvě samice ostralky. Obloha se bohužel zatahuje a moc světla na pozorování vzdálených ptáků nezbývá. Se sluncem za mraky přichází i nižší teplota, kterou ještě více znepříjemňuje poměrně čerstvý vítr. No nic, to podstatné jsme asi viděli.
Na chvilku se zastavujeme u Křenovského rybníka, ale nic zajímavého tu není. Pak přejíždíme k pískovně u Troubek. Na kachny v dáli si musím vzít stativák. Nejsou to jen kachny divoké, těch je stovka, ale početní jsou i lžičáci (36 ex.), vidět jsou typické siluety hvízdáků (6 ex.) a dost daleko se pohybuje skupinka dvanácti morčáků velkých. Skoro bych řekl, že je to rodinka letošních mláďat. No a plovoucí ostrůvky se ježí černými těly kormoránů.
Letmý pohled na vodní plochu u Annína neodhaluje nic převratného a tak můžu ratolesti potěšit informací, že už jedeme domů, protože se nemůžou dočkat stezky odvahy, která se pro ně na tento večer chystá. Žijí stále v poklusu, v pohybu z místa na místo, nikde se dlouho nezastaví.
Podivné monstrum podobné pižmovce mezi kachnami divokými na Hradeckém rybníce.
