Mělké stepní jezero – Neusiedler See

Fouká vlahý severovýchodní vítr. Vlahý a hřejivý. Nese sebou vůni rakytníků smíšenou s vůní bahna rybníků a dává povlávat kolem mých uší křiku břehoušů, rákosníků velkých, racků a tenkozobců. K Vídni po mé levici klesají světla letadel a nade mnou vystupují z oblohy svítící body hvězd. Větřím jako zvíře v tom večerním větru a je mi moc dobře. A v tekutém kovu hladiny se přede mnou procházejí siluety volavek a racků. Jsem tu jako téměř každý rok touhle dobou. Sedím na břehu jednoho menšího rybníčku východně od Neziderského jezera, které se tu ne nadarmo označuje slůvkem see – moře. Přitom mi stačili jen dvě hodiny jízdy z Brna, abych se ocitnul v ploché stepní krajině obydlené unikátními ptačími druhy, kterou bychom u nás marně hledali. Stačilo vyjet jen kousek za humna a rázem jsem daleko daleko na východě.

1. Proč právě Neziderské jezero?

Oblast Neusiedler See je dost výjimečnou lokalitou evropského významu. Jedná se o stepní jezero rozprostírající se asi 70 km jihovýchodně od Vídně. Jeho větší část náleží k Rakousku, ale jižním cípem zasahuje i do Maďarska. Svými rozměry skutečně připomíná moře, i když jeho plocha může v průběhu let kolísat. Jeho délka je 30-35 km, šířka 3-6 km a průměrná hloubka pouhé 2 m. Střední rozloha jezera činí 180 km2, ale při dostatku vody se může jezero rozlít i do 500 km2 nebo třeba i vyschnout, což se naposledy stalo v letech 1865-71. Od okolní vinařské krajiny je odděleno místy až několikakilometrovým pruhem rákosin, které slouží jako významné hnízdiště vodního ptactva. Oblast jezera byla vyhlášena roku 1979 biosferickou rezervací. Ve východní části jezera se nacházejí menší částečně slaná jezera obklopená krajinou vysloveně stepního charakteru podobného maďarským pustám.

2. Kdy se vypravit na cestu?

Okolí Neziderského jezera dokáže být stejně zajímavé uprostřed zimy jako na jaře nebo během podzimního tahu. Jeho jižní a východní část je začátkem a koncem zimy vyhlášeným shromaždištěm hus, mezi kterými se nezřídka vyskytují husy malé, bernešky rudokrké či bělolící. Během jarního tahu se na mělkých jezerech v okolí dají zastihnout stovky a tisíce bahňáků mnoha druhů. Později tu můžeme z bezprostřední blízkosti sledovat hnízdící tenkozobce nebo pisily. Ptačí aktivita je utlumena snad jen během těch nejteplejších letních měsíců. S počínajícím podzimem vše znovu ožívá ptačí migrací, která je tu neuvěřitelně pestrá a bohatá.

3. Rady k nezaplacení

• Cesta z Brna přes Bratislavu nezabere autem víc, než dvě hodiny jízdy. Záměrně je vhodnější volit trasu přes Bratislavu, protože je mnohem rychlejší. Platí se jen dálniční poplatek pro Slovensko a pak se pokračuje po trase Kittsee, Gattendorf, Zurndorf, Mönchhof a Frauenkirchen. Cesta přes Mikulov do Vídně je zdlouhavá a navíc platíte rakouský dálniční poplatek jen proto, abyste využili všehovšudy desetikilometrového dálničního úseku východně od Vídně.
• Vstupní branou Nezideru pro „ornitology“ a srdcem Národního parku Neuseieler See – Seewinkel je městečko Illmitz, na jehož severním okraji najdete návštěvnické centrum s trvalou expozicí, s ochotným personálem a s možností vybavit se potřebnou literaturou, informacemi a mapami.
• Radou nad zlato je vzít si sebou bicykl. Procházet mnohakilometrovou trasu po svých je mnohdy nekonečně úmorné, zvláště za horkých letních dnů. Okolí jezera je protkané kvalitními cyklotrasami – celé jezero se dá objet. Na své si tedy přijdou i hltači cyklokilometrů.
• Před návštěvou je vhodné sledovat předpověď počasí. Vlhké roky s dostatkem srážek se odrážejí v pestrosti zdejší avifauny.
• K ubytování doporučuji některý z příjemných kempů buď u St. Andrä nebo u Podersdorfu. V tom prvním vám budou společnost dělat legrační nebojácní sysli. V případě nouze se dá mimo hranice národního parku přespat u jižního cípu jezera Warmsee.
• Nezider neleží jen v Rakousku a je dobré neopomenout také jeho jižní maďarský cíp – zvláště pak lokalita Borsodi-dülo v blízkosti vesnice Fertöújlak je mezi ornitology vyhlášená.
• K osvědčeným lokalitám na rakouské straně patří okolí jezera Zick Lacke (u vedlejšího Unterstinkersee se dají pozorovat hnízdící tenkozobci na pár metrů) a velký komplex jezer v okolí Lange Lacke (zde se platí symbolické vstupné nepřesahující 2 €). Obě místa se nacházejí v blízkosti Illmitzu, kde se dá u informačního centra nechat auto a dál vyrazit na kole. Bylo by škoda nezkusit štěstí ještě na jedné odlehlejší lokalitě s výskytem dropů velkých – jihovýchodně od městečka Tadten. Všude jsou podél cest dřevěné pozorovací věžičky a všude je zvláště za příznivého počasí spousta cyklistů zdravících svým zdvořilým Grüß Gott.
• Cenným zdrojem informací jsou webové stránky národního parku: http://www.nationalpark-neusiedlersee-seewinkel.at/

4. Za čím se k Nezideru jezdí?

Za jarního a podzimního tahu se může mezi bahňáky objevit řada zajímavých druhů (např. jespák skvrnitý – Calidris melanotos nebo jespák plavý – Tryngites subruficollis), v zimě se dají vidět husy malé (Anser erythropus) a tři druhy bernešek. Každoročně tu hnízdí tenkozobci opační (Recurvirostra avosetta), pisily čáponohé (Himantopus himantopus) a kulíci mořští (Charadrius alexandrinus). Třetím rokem (2009) tu v počtu min. 25 párů hnízdí kormoráni malí (Phalacrocorax pygmeus). Výběr je tu obrovský a každý si přijde na své.

Návraty, které nezklamou

Prvně jsem oblast Národního parku Neusiedler See – Seewinkel navštívil v rámci exkurze organizované ČSO v roce 1990. Slunečný den trávený mezi jezery ve stepi ve mně tehdy zanechal pocit neuvěřitelné exotiky díky ptačím druhům, jejichž pozorování na našem území patřilo a stále patří k nevšedním událostem. S úsměvem rád vzpomínám na dr. Baláta, který se tehdy znenadání vynořil z rákosin poblíž naší skupiny, i když s námi do Rakouska necestoval, zvedl jen ukazováček a říká: Slyšíte? To se ozývá palašníček tamaryškový. A zase zmizel. Jako nějaký ornitologický duch. Pak mi trvalo dalších 14 let, než jsem se sem vrátil. Od té doby se ale vracím téměř každoročně. Napřed to bylo opakovaně na přelomu května a června a teď už je to i v jiných částech roku, protože objevování zdejší přírody má svoje kouzlo v kterékoliv době. Některé okamžiky mi ze vzpomínek jen tak nevymizí.

Předjaří u Lange Lacke

Končí únor a my se ocitáme v JV cípu Lange Lacke. Auto necháváme u vinice a pouštíme se kolem stepního jezera k místům, kde jsme viděli přistávat hejno hus. Vzduch je vlhký a teplý. Je úplné bezvětří. Nad vodou pokřikují čejky a podél břehů hledají potravu husice liščí. Pole, na kterém jsme viděli husy, je necelý kilometr od nás. Hned při prvním zběžném pohledu se v hejnu objevilo několik bernešek rudokrkých. Zatím je jich sedm. Naše vzrušení narůstá, přidáváme do kroku. Konečně lezeme na pozorovací věžičku. Nedaleko nás jsou asi dvě tisícovky hus běločelých. Roztáhnout nohy stativu, sundat krytky a pěkně zleva doprava. Nápadně zbarvené bernešky se objevuji a zase mizí v zákrytu běločelek. Snažím se počítat jen ty viditelné. Šest, sedm. Bernešky jsou ve dvojicích, ve trojicích a najednou jich mám celé malé hejnko, jedenáct, dvanáct. Paráda! Nahlas hlásím počty a chlapi zatím pozorují blízké menší jezírko, na kterém jsou stovky hvízdáků, lžičáků a kopřivek. Tak ještě jednou z druhé strany. Když prohlížím poslední husy vlevo, tak mám 16 bernešek rudokrkých!

Oblačnost se protrhává a ukazuje se slunce. Je sice už nízko nad obzorem, ale stále se dá skvěle pozorovat. Luboš mi říká, abych se otočil k Lange Lacke a zkusil spočítat husice, že sám nemůže věřit tomu, co vidí. Na hladině je jich skutečně 62. Zatímco počítám, tak nám rozechvělým hlasem říká: Chlapi, já mám bernešku tmavou. Pojďte se rychle podívat. Před běločelkami opravdu pochoduje dospělá berneška tmavá! Jsme nadšeni. Občas se celé hejno zvedne, přeskupí se a zase sedne na pole. S menší skupinou hus přilétá jen několik desítek metrů před nás na hladinu devět bernešek rudokrkých. Nemůžeme se nabažit toho pohledu. Obloha za našimi zády mezitím žloutne, oranžoví a na obzoru zřetelně vystupuje silueta zasněžených Alp. Je nádherně. Žádnému z nás se nechce odejít.

Slunce klesá a barví odspoda roztrhanou vatu mraků do ruda. Úchvatný západ slunce se zrcadlí v klidné jezerní hladině. Odcházíme za šera. Nad rákosím přeletuje pustovka a kus za ní další. Jejich tmavé stíny křižují zbytek jasné oblohy. K autu přicházíme za tmy s posledními šmouhami teplejší barvy na obzoru. Zbytek oblohy přechází v kovovou modř a pak už v čerň posetou hvězdami. Vzduch vlhce voní. Závěr dnešní výpravy byl velkolepý.

Podzimní tah bahňáků

Je začátek září a naším cílem je tentokrát tah bahňáků. Na webu ČSO se sice občas objeví nějaké zajímavější pozorování, ale není to nic oproti webu rakouskému a maďarskému, kde se dají najít jména neobvyklých a vzácných druhů takřka denně. Začínáme na maďarské straně u Fertöújlaku. Lezeme na pozorovatelnu u silnice a před námi se rozprostírají mělké louže, rákosové ostrůvky a velké plochy obnaženého bahnitého dna vysychajících podmáčených luk a mokřadů. Vodní hladina, kterou máme proti slunci je tečkovaná stovkami černých ptačích siluet. Jsme na lokalitě Borsodi-dülö. Přesunujeme se k vodnímu kanálu, od kterého se dá lokalita přehlédnout se sluncem po levé ruce. Kocháme se desítkami kolih, vodoušů tmavých, jespáků malých a šedých. Po necelé půlhodině se nám daří najít prvního jespáka rezavého. Jde o jeden z druhů zmiňovaných na birding.hu. Když se vracíme k pozorovací věžičce, máme tyto jespáky už tři. Zůstáváme na pozorovatelně. Nízko nad námi přeletují stovky hus nocovat na jezero. Do houstnoucí tmy se stále ozývají hlasy bahňáků.

Druhý den pozorujeme opět dva jespáky rezavé a přejíždíme k rakouskému Warmsee, kde necháváme auto. Nad námi pokřikuje z oblohy 60 vlh pestrých. Jezera objíždíme na kolech. Všude je spousta bahňáků a nové druhy stále přibývají. U nejvzdálenějšího břehu východní části Wörten Lacken pozorujeme lovit lyskonoha úzkozobého přepeřeného do zimního šatu. Jihovýchodní cíp Lange Lacke je pak přeplněn tenkozobci opačnými. Je jich 270. Pak se rozhodujeme ještě pro návštěvu Zick Lacke, jezera západně od Illmitzu. Když po příjezdu vidíme to množství ptáků lovících v mělké vodě, tak se nám dělají mžitky před očima. Jsou tu stovky čírek obecných, desítky vodoušů tmavých, jespáků, kulíků a dalších bahňáků. V západním cípu vodní hladiny pozorujeme také vodouše štíhlého a kousek od nás kameňáčka. V podobném duchu se nese ještě další den strávený v blízkosti Nezideru. Když odjíždíme, máme pozorovaných 26 druhů bahňáků!

Birdwatcherské dobroty

Jak už jsem řekl, Nezider neomrzí a na jeho talíři leží stále nové a lákavé birdwatcherské dobroty. Stačí sednout do auta a člověk je za chvíli ve stepních pláních s vahadlovými studněmi, kde je pořád k ještě k vidění drop velký, kde se vám do večerního rozjímání na břehu rybníka ozývá hlas bukače, kde se dají z těsné blízkosti fotografovat tenkozobci na hnízdech (proč je tedy nenechat na pokoji u nás?), kde si můžete sednout do vinného sklípku nebo se nekonečné hodiny proplétat na loďce rákosovým bludištěm. Přeji vám příjemné objevování a nezapomeňte: Grüß Gott.