Z nočního deště nic nebylo a i přes den by mělo být pěkně. Podle radaru postupují ostrůvky bouřek a dešťů k východu kdesi jižně od hranic republiky. Pouštím si na mobilu mapy.cz, abych se podíval, kam se tentokrát projet na motorce. Překvapuje mě trasa, kterou jsem si už včera plánoval, ale zapomněl na ni, která ale zůstala v paměti mobilu. Jo, tohle je dobrý nápad a mohla by to být prima projížďka. Cílem jsou Rychtářky neboli meandry Svratky u Milov. No a cílový druh je jasný – hýl rudý.
Nedělní provoz je přijatelný a za Tišnovem se vytrácí úplně. Vznáším se zvlněnou krajinou, nakláním se vpravo a vlevo, stoupám s nadmořskou výškou a kochám se tou krásou kolem. Po modré obloze plují květáčky mraků, panuje téměř bezvětří a chlazený vzduchem se cítím skvěle. Brzy už klesám po cestě lemované alejí stromů a smrkovými lesy od Sněžného k Milovům.
Bál jsem se, že přicházející jedenáctá hodina dopolední bude z hlediska aktivity ptáků pozdní a tichá, naštěstí to tak není. Stačí sundat helmu a uši naplní zpěv ptáků. Ještě nemám motorku na stojanu a už registruji od úzké asfaltky hlas hýla rudého. Už teď by se dalo říci, že mise je splněna. Kousek ode mě zpívá rákosník zpěvný, podmáčenou rozkvetlou loukou se nesou strofy vrzavého zpěvu pěnice hnědokřídlé a všude po ní přeletují bramborníčci hnědí. Pro člověka z nížin je tohle úplně jiný svět.
Dalekohled na krk, foťák na rameno, bundu odkládám na motorku a jen takhle nalehko se jdu projít kousek po cestě v louce. Pestří bramborníčci, lindušky luční se zobákem plným potravy, hlas budníčka většího i menšího, dokonce krátké bzučivé zvuky per a tikání tokající bekasiny otavní. Z dravce na obloze se klube včelojed, vlaštovky nízkým letem loví hmyz a prostým zpěvem ten cvrkot kolem podtrhují strnadi obecní. Nádhera. Vracím se k asfaltce a jdu se podívat po hýlovi, který se občas ozve z keřů, které ji lemují. Napřed mi ho vyplaší skupina turistů, ale hýl se po nějaké době vrací a já můžu pořídit několik fotek. Z druhé strany louky mu odpovídá další samec a mám pocit, že je tu ještě třetí zpěvák.
Půldruhé hodinky mi bohatě stačí. Houpavou cestou a s větrem zpívajícím v uších se můžu zase vrátit do nížin. Hýly rudé, souputníky mých oblíbených lejsků malých na nezvyklá indická zimoviště, jsem viděl, jedenáctisetpadesátikubíkový objem motoru mi dal na chvíli křídla, a teď je třeba se vrátit na zem. Čeká mě ještě pár kilometrů na pohon vlastní, pěkně kolmo se šlapátky.
Elegantní bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), jeden z mnoha.
Cílový druh dnešní výpravy – hýl rudý (Carpodacus erythrinus).
