Jsou hvězdy na nebi mých ptáčkařských aktivit, které nelze přehlédnout, září do daleka intenzivním svitem a mému životu posledních let jsou orientačními body stejně jako hvězdy na obloze tažným ptákům. Jednou z těch nebeských lampiček s plamínkem měnícím barvu i intenzitu je kroužkovací akce na Červenohorském sedle v Jeseníkách. V roli kroužkovatele se jí účastním devátý rok, někdy i opakovaně, a pokaždé se pak snažím její atmosféru zachytit alespoň několika slovy.
Naše tradiční partička, se kterou jsem pravidelně v první polovině října na Sedle pobýval, vzala za své, a tak nyní zkouším jiné kamarády a jiné termíny. Tentokrát mám čerstvě za sebou týden v první polovině září s Luckou Rubáčovou, Tomem Oplockým a několika dalšími střídajícími se tvářemi. A byl to příjemně strávený čas, jiný, než jsem byl zvyklý z chladného října ve znamení tahu červenek. Byl to čas druhově pestré ozvěny léta, čas jasných a klidných nocí, žlutých mžourajících oček sýců a syčících lelků, čas teplých slunečních dní, za šera broukajících jelenů na začátku říje, lišajů rojících se kolem světla a noční oblohy až absurdně zaplněné hvězdami, a tak nízké, že si stačilo stoupnout na špičky, natáhnout ruku a … až po loket ji ponořit do toho světélkujícího inkoustu.
Chvíli mi teď bude trvat, než si zvyknu, že už tam nejsem, budou mi chybět každodenní souputníci, se kterými jsem se dělil o čas v kroužkovací budce i spánek v maringotce, budou mi chybět pozdní odpoledne ve skládacích židličkách před budkou, natahující se stíny a teplo posledních slunečních paprsků, v noci nazelenalý kužel světla odhalující přeletující ptáky a netopýry, ale i temné noci bez svícení kdy jsme si ve stativáku prohlíželi saturn v taneční sukýnce, a rojící se mouchy měsíců kolem jupitera. Budou mi chybět příjemně unavené snídaně za vycházejícího slunce po probdělé noci, Tomovo chytání do holých rukou i Lucčiny komentáře pronášené měkkou slovenčinou.
Ten týden byl jednoznačně ve znamení sýců, pôtikov, kterých jsme kontrolovali 21, a lelků, kteří se začali objevovat v druhé půlce pobytu, kdy se jich poslední noc až někdy nad ránem chytilo devět. Z drobných pěvců dominovali zprvu uhelníčci, později už červenky, ale početní byli králíčci, pěvušky modré nebo lindušky lesní. Jak říkám, byl to krásný týden s lidmi, které mám rád a bude-li příležitost, kdykoli si ho s nadšením zopakuji. Díky moc! Za všechno!
Blog Odchytové akce ČHS s podrobnostmi.
Jeden z více než dvaceti sýců rousných (Aegolius funereus) kontrolovaný během našeho týdenního pobytu.
První letošní sluka lesní (Scolopax rusticola).
Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) – druh s odklápěcí hlavou, jak jej kdosi nazval. 🙂
