Pátek už začíná mít ustálený scénář zvláště, když se jede do Pístovic a předpověď slibuje noc bez srážek a silného větru. Takže Lidl ve Vyškově a pak přejezd do polí kousek od Zouvalky. Couvám podél pásu křovin k průseku a parkuji přesně na tom stejném místě, jako už od konce července desetkrát. Průsekem právě probíhají tři kusy srnčího a míří dál do polí. Natahuji osmnáctku a pozoruji slunce, které se chystá do peřin už chvíli po sedmé večer. Oblačné šmouhy mají načervenalou barvu, nad poli loví ještě za šera pochopi a desítka velkých netopýrů, pak už se denní světlo rozpouští do tmy. Dělám si vedle auta ležení, koukám na oblohu, na které se za ten týden hvězdy zase o kus posunuly, přemýšlím, hledím do tmy. Tuto tvář samoty mám rád.
Ještě před úplným setměním kroužkuji samce pěnice černohlavé. Nahrávku pouštím až mnohem později, kolem jedenácté. Udělal jsem nový mix, půldruhé minuty rákosníků s cvrčivou zelenou, slavíkem obecným a modráčkem střídá stejně dlouhá směska jiných tahounů, bělořita, bramborníčka hnědého, rehka zahradního, králíčka ohnivého a slavíka tmavého. Vše se opakuje stále dokola. Jednu hodinu po půlnoci přináším dalšího samce pěnice černohlavé. Co hodinu pak ze sítě odháním můry se svítícíma očima a mezi tím, když ležím vedle auta, po mě pobíhají hraboši. Už si na mou přítomnost tady asi zvykli. Obloha je uprostřed noci jeden velký hvězdný rej, je to krása. Třetí pěnice černohlavá uvízla v síťovině až v pět ráno. Oproti minulému týdnu je spíše ještě tma a to je dobře, protože přesně v 5:21 se mi nad hlavou rozsvěcuje velký meteor jasně hořící v atmosféře letící zhruba k severu. Krátce na to vyhasíná. Nad jižním obzorem poblikává Orion.
Po šesté ráno, stále ještě za šera, začínám nosit další pěnice černohlavé, k tomu drozda, kosa a ťuhýka. Červená sluneční koule leze zpoza východního horizontu daleko po šesté. Přibývají pěnice slavíkové a jedna pokřovka. Slunce rychle šplhá vzhůru a hřeje. Suším celtu a spacák a po oranici nedaleko poskakují dva bělořiti. Pět minut před devátou mě k akci vyburcoval zvláštní hlas ozývající se z oblohy. Tentokrát mám po ruce dalekohled a původce hlasu mi přeletuje asi 30 m nad hlavou. Je to velký kulík se světlým břichem a tmavší hrudí. Podle hlasu není ani zlatý ani bledý. Zbývá jen… ale moc se mi tomu nechce věřit… kulík hnědý. Nahrávka opravdu odpovídá! Kulík ale nezastavuje a frčí dál k SZ. Minulý týden jsem ten stejný hlas slyšel také. Tehdy to byli dva ptáci, které jsem ale neviděl, letěli mnohem dál a i hlas byl jen takový slabý. Mávl jsem nad tím rukou, ale řekl bych, že šlo také o kulíky hnědé. Na foťáku mám bohužel krátké sklo kvůli focení chycených ptáků, dokumentace tedy vzniknout nemohla. Škoda.
Pak už se chytají jen další černohlávci. Stahuji síť a do roztažené části mi skákají ještě tři modřinky. Fajn, tím zaokrouhlily počet dnešních kroužkovaných ptáků na dvacet. V půl desáté odjíždím.
Jedna ze dvou pěnic slavíkových (Sylvia borin), která zabloudila do sítě.
