Teploty by konečně v noci neměly klesnout pod nulu a i vítr by se měl držet na uzdě. No jo, nedá se nic dělat, čeká mě další noc v autě, kde budu podřimovat mezi kontrolami sítí natažených na chřástaly. Je neděle prodlouženého velikonočního víkendu. Většina rodinky odjela na chajdu do Pístovic. Nechávám doma Vojtu samotného a někdy kolem čtvrté odpolední odjíždím i já. Napřed pro svačinu do Lídlu a pak k Blučině.
Opravdu skoro nefouká. Mezi mraky se občas objeví hřejivé slunce. Uf, jaká pohoda, už aby to tak vydrželo. Vysoko na obloze se v prudkých vzdušných vývrtkách oddává svatebnímu tanci pochop a hlasitě při tom mňouká. Kus dál mu sekunduje další samec a vidět jsou i dvě samice. Hluboko pod nimi se objevuje dospělý orel mořský a nůžkoocasý luňák červený. Jinak je tu docela ticho. Cestičku k místu, kde natahuji čtverec ze sítí, mám už prochozenou. Ještě, že jsem vyrazil s časovou rezervou, protože mi nové sítě na několika místech povolují a musím je uchycovat a zpevňovat kousky nylonu.
Louka zarostlá stařinou je hustě obydlena bažanty. S klesajícím sluncem a přicházejícím šerem, se z mnoha míst ozývá jejich kodrcání, natřásání křídel a hlasy. Se štěbetáním se nad loukou ukáže skupinka vlaštovek. Pepe mi posílá fotku ohníčku, na kterém si opékají na zahradě u chajdy špekáčky. Navnadila mě tím. Sirky jsem v autě našel a tak sbírám po okolí pár vrbových větví. Jsou vlhké, ale útroby našeho Molendy skrývají ledacos, i kousek pevného podpalovače PePo. Ohníček je to zprvu jen droboučký, více kouře než plamenů, ale postupně získává tu správnou podobu.
Před osmou jdu roztáhnout sítě a pustit nahrávku. Znovu rozfoukávám ohníček, otevírám červené a chladný večer těmi drobnými plamínky získává úplně jinou atmosféru. Víno mi chutná, obloha se čistí a objevují se hvězdy. Teprve kolem desáté se z nebe ozve hlas chřástala. Ze sítě pak přináším dva ptáky. Dřevo dochází před jedenáctou. Je čas se zašít do auta.
Po půlnoci se obloha čistí úplně. Svítí z ní couvající měsíc. Nad loukou se ale začíná vznášet mlžný závoj. Sítě jsou v něm téměř celé ponořeny a zůstávají prázdné. Teplota dál klesá. Stébla suché trávy se třpytí jinovatkou. Z oblohy už se nic neozývá. Každá noc je jiná, nedá se dopředu předpovědět, jestli ptáci poletí nebo ne. Vůbec netuším, podle čeho se rozhodují.
Teprve ke čtvrté nad ránem přináším dalšího ptáka. Oproti minulým rokům jsem tu letos nepotkal ještě ani jednoho chřástala kropenatého. Asi to budu muset zkusit ještě příští víkend. Rozednívá se, mlha ustupuje, ale sítě jsou odspodu celé bílé a na tyčkách je námraza. Bažanti hlasitě aktivují a než aby mi některý prorval sítě, tak je raději stahuji a nechávám je ještě chvíli povlávat na slunci, které vychází. Jejich proschnutí ale nehrozí, protože červený sluneční bochan brzy pohlcuje nasouvající se oblačnost. Kroužek dostali sice jen tři ptáci, ale vše mi vynahradil ten krásný večer u ohníčku a ranní východ slunce. Teď už se těším domů na teplé kafe.
Chřástal vodní (Rallus aquaticus) – poslední ze tří ptáků chycený nad ránem.
