Tak jsem se konečně dočkal. Po nekonečné karanténě konečně můžu zase do terénu. Promeškal jsem 14 dní, ve kterých vrcholí návrat ptáků ze zimovišť, promeškal jsem pozorování racka tenkozobého v Chropyni, promeškal jsem východy i západy slunce, noclehy pod širákem i noční odchyty. Kolegové mi v letošním žebříčku utekli o desítky druhů. Ale teď jsem se dočkal. Je sobota 8. května, sváteční sobota. Pro všechny, kteří k záznamům svých pozorování využívají mezinárodní databázi eBird, je tu i termín globální soutěže Big Day. Já jsem na odpolední hodiny domluvený s několika kamarády na noční chytání, ale teď mám volno a proč si taky nezapisovat vše, co se mi podaří vidět? Ostatně jako každoročně. Uvidíme, čím mě dnešní terén překvapí.
Vstávám tak akorát. K opuštění peřin se vůbec nemusím nutit. Slunce ještě nevylezlo na oblohu. Ta je jako vymetená, bude krásně. Dělám si kafe a sedám si ke stolku na balkóně. Panuje příjemné chladno a hodinky právě ukazují šest. Tím prvním dnešním druhem je rehek zahradní, hned za ním budníček menší a lejsek šedý, který se ukázal teprve před několika dny. Popíjím kafe a zaznamenávám si další hlasy. Když o 40 minut později končím, mám v zápisníku prvních 16 položek.
Mířím k dálnici na Bratislavu, ale ještě před tím se zastavuji na severním okraji Černovických teras, abych se krátce prošel po poli. Nad pískovnou víří ve vzduchu desítky a stovky břehulí. Na poli překvapivě sedí luňák červený a kolem něj poskakuje straka. Z oblohy zpívá skřivan, ale o chvíli později vystoupá do výše i koncertující chocholouš. Studeně fouká. Mám za sebou hodinu a čtvrt a 28 druhů.
O čtvrt hodiny později už parkuji u podmáčených luk na kraji Blučiny. Před několika dny tu byl zastižen konipas citronový. Kolem poletují kukačky, čejky, ale stačí chvíli počkat a objevuje se i bekasina, vodouši rudonozí, kulíci říční. Do louky nelezu. Na dráty kousek ode mě sedá několik lindušek. Dvě z nich mají krásný červený nádech – lindušky rudokrké. Prvně slyším typický hlas žluvy hajní. S padesáti druhy pokračuji dále.
Krásně načervenalá linduška rudokrká (Anthus cervinus).
Následuje mokřad nedaleko Velkých Bílovic. Ledový vítr se poměrně rozfoukal, a i když slunce hřeje, tak pocitová teplota je jen pár stupňů na nulou. Nad spásanou loukou poletují konipasi luční, ale i oba naši bramborníčci. Procházím po západní straně lokality a dělám si poznámky. Přibývají husy, cvrčilka slavíková, volavka bílá, ale očekávaný modráček je tiše. Jednou zabučí bukač a radost mi dělá volavka červená přeletující nad rákosím.
Už dlouho jsem nebyl v polích u Lanžhota. Dříve, když se tam držela voda, jsem tam jezdíval poměrně často. Pak přišlo suché období, ale teď by tam mohla zase voda stát, takže se jede tam. Cestou dobírám ve Tvrdonicích luňáka hnědého a vrabce domácího (2 ex.). V Lanžhotě podjíždím dálnici a jsem na polní cestě, kterou skutečně z obou stran lemují podmáčená pole místy se stojící vodou. Hemží se to tu bahňáky. Podstatnou většinu tvoří vodouši bahenní (200 ex.), ale vidět je i několik bojovníků, vodoušů šedých, vodoušů rudonohých a kulíků říčních. Podmáčenou vegetaci prohledávají konipasi luční. Nejvíc to ale žije na obloze, stovky vlaštovek, jiřiček a břehulí tu rejdí s desítkami rorýsů. Stačilo by si jen lehnout na zem a desítky minut zírat do oblohy. Chvíli pak stojím na kraji lužního lesa a pokračuji ještě kousek směrem k řece Moravě. I tady je cesta lemovaná vysychajícími loužemi s bahňáky. Připisuji dalších 150 vodoušů bahenních. Navíc jsou tu vodouši tmaví (11 ex,), několik husic liščích a dva páry pisil. Z pozorování mě vyruší hlas jeřábů. Nemůžu je dost dlouho najít. Jsou dva a letí až pod mraky. Mohou být tak dva km vysoko, ale jejich hlas je silný a nese se daleko. Když odjíždím, mám v zápisníku 82 druhů a libuji si, jak to pěkně přibývá, když se člověk příliš nesnaží a jen si to tak užívá.
Zvědavý konipas luční (Motacilla flava) vyhlížející z trávy.
V půl dvanácté stojím na hrázi Mlýnského rybníka u Lednice. Teprve tady si můžu připsat zrzohlávky, poláky velké a kopřivky. Příjemným překvapením je potápka rudokrká ve svatebním šatě plovoucí nedaleko ostrůvku. Chvíli pak stojím na hrázi Hlohoveckého rybníku a sleduji šrumec kolem ostrůvku s malou hnízdní kolonií kormoránů. Na vodě jsou kromě nespočetných husic liščích vidět i dvě husice nilské. Pak se přesouvám k pozorovacímu místu v západní části rybníka. Několik postaviček se stativáky už tu stojí. Přidávám tenkozobce, hvízdáky proplétající se vegetací rostoucí z bahen, a s uspokojením vytáhnu zápisník vždy, když mi o ucho zavadí další známý hlas – zvonohlíka, žluny zelené, dlaska…
Svačím na hrázi Nesytu. U břehu pokřikuje dvojice pisíků, přeletuje čáp černý a do polí severně od rybníka míří ve výšce orel královský. Neuvěřitelné, jak to dnes jde. Škoda, že tu nejsou kromě rybáků obecných jiné zajímavější druhy. Zastavuji ještě u slaniska na kraji Sedlece a přejíždím k Novému rybníku, kde jsme domluveni s kamarády na odchyt a kroužkování. Je jedna po poledni a já mám po sedmi hodinách v terénu, z nichž valnou část času zabraly přejezdy, 106 druhů ptáků. Teď už budeme jen posedávat u rákosí, koukat po okolí a čekat, jestli se neobjeví ještě něco pěkného v sítích.
Kukačka obecná (Cucullus canorus).
Kolem půl druhé přijíždí Ondra Kauzál. Stěhujeme židličky a skládací stolky pod keř a jdeme do rákosí natáhnout několik sítí. Je krásně. Sedíme pak na kraji loučky a vyhlížíme, co se objeví nad rákosím. Pořád je co pozorovat. Do seznamu mi přibývá drozd zpěvný, budníček větší, při kontrolách sítí slyším v rákosí moudivláčka, chřástala vodního, sýkořice a modráčka. Chytají se hlavně rákosníci proužkovaní. Později přijíždí ještě Pavel Brandl. Šeří se. Směrem k Nesytu přeletuje několik kvakošů. Zapalujeme finskou svíci, debatujeme a hledíme do noci. Oblohou putují dlouhé svítící řetězce satelitů Elona Muska. Spím pod širákem. Až ze Svatého kopečka k nám doléhá houkání výra.
To je také poslední druh mého dnešního Velkého Dne. Kroužkování nepřineslo žádný nový druh do seznamu a více než polovinu času tráveného venku jsem proseděl na jednom místě s dalekohledem v klíně. Těch 8 hodin na loučce mi přineslo už jen 11 druhů, celkově mám tedy druhů 117. Ale byl to krásný čas, bez spěchu, bez shonu, kochačka, pohoda, nádherné počasí a několik velmi milých setkání. Takhle nějak by měl vypadat ideální den v terénu, kdy člověk dělá a zažívá jen to, co má rád.
Samička slavíka modráčka (Luscinia svecica).
