Po včerejším ultramrazivém dni je dnes venku přece jen mnohem přijatelněji, zvláště když panuje téměř bezvětří a na blankytně modré obloze se usmívá sluníčko. Za takových podmínek vůbec nevadí, že je stále deset pod nulou. Sníh bíle září a nebe šněrují bílé proužky po letadlech. Chvilku po deváté sedám do Molendy spolu s Pavčou a Jindrou Jalůvkovými. Včera jsme se u vína domluvili, že bychom spolu mohli vyrazit na strnada malinkého a k tovačovským štěrkovnám. Uvidíme, jestli budeme mít štěstí.
Čas máme skvělý. U Citova parkujeme v 9:45 a strnad malinký se obvykle objevuje s úderem desáté. Už tam na něj čeká chlapík s foťákem. S dalekohledy se rozestavujeme podél polní cesty a pozorně sledujeme okolí. Nad námi přeletuje poštolka, odněkud sem zaznívá štěbetání vrabců a z blízkého lesa píská brhlík. Je krásně, slunce se nám opírá do zad a lehce hřeje. K okraji cesty slétá dvojice pěnkav. Těsně před desátou zaznamenávám opakovaný ostrý hvizd. Vzápětí usedá do koruny blízkého stromku malý opeřenec. Je to on! Moji dva parťáci ho během chvilky mají v zorném poli také. Strnad slétá níž na keř a pak až na zem do zasněžených zbytků suché trávy. Tady začíná sbírat potravu. Jdu do dřepu a zkouším pořídit nějaký ten dokumentační snímek. To už se přibližuje i fotograf. Strnad se pohybuje jen na poměrně malém plácku, sezobává semínka a kontroluje okolí. Je klidný. Podmínky k pozorování jsou perfektní a strnad je tak vstřícný, že se před námi předvádí celých dvacet minut. Pak vzlétá opět do koruny stromu, zde si čistí zobák a po chvíli odlétá do blízkého lesíka. Jsem nadšený a absolutně spokojený. V takovou pohodu jsem vůbec nedoufal.
Přes Tovačov frčíme k obrovské štěrkovně u Annína. Zprvu se zdá být celá pod zasněženým ledem, ale přibližně v polovině její délky nacházíme u západního břehu malé nezamrzlé oko plné labutí a lysek. Labutí je tu 65 a lysek dobře tři stovky. Občas se mezi jejich těly mihne potápějící se chocholačka, samice hohola a tři odpočívající poláci velcí. Dokonalé pozorování jen z několika desítek metrů.
Pokračujeme k Troubkám. Na poli vedle silnice postávají ve dvou skupinkách přibližně tři desítky volavek popelavých a jedna volavka bílá. Trubeckou pískovnu máme trochu víc proti slunci. Nedaleko břehu se naštěstí zřetelně předvádí lovící potáplice severní. Potkáváme tu také manžele Svobodovi, se kterými o chvíli později přejíždíme k pozorovatelně. Na Bečvě se pod břehem kousek od místa, kde parkujeme, shromáždilo deset potápek malých. Od pozorovatelny je to sice k nezamrzlé části s ptáky dost daleko, ale ti jsou po slunci krásně čitelní. Je tu klid, panuje bezvětří a slunce hřeje. Absolutní pohoda. Mezi kachnami se kratičce objevuje turpan hnědý. V jeho blízkosti zlatě září čelo samce hvízdáká. Až u Troubek jsou vidět desítky hoholů a morčáků velkých. Na ledě sedí 150 velkých racků a padesátka racků bouřních. Po hodince příjemného postávání kolem stativáků se loučíme se Svobodovými a vracíme se do Pístovic. Dnes to vyšlo na jedničku!
Z těch desítek za sebou nasekaných fotek nakonec vyšla až ta předposlední – strnad malinký (Emberiza pusilla).
