7. září
Krásné počasí slibované na víkend se opravdu dostavilo. Po ránu je tráva mokrá rosou. Sedám do auta a ještě za šera jedu do Lulče pro Pavla. Vycházející slunce nás zastihuje na dálnici směr Kroměříž. Poslední dobou se na birds.cz objevila řada pěkných pozorování ze strnišť SV od Hulína. Namísto dalšího hledání bahňáků podél nádrží a rybníků míříme také do polí.
Na KM 245 dálnice č. D1 krouží vpravo od cesty 60 čejek. Co chvíli míjíme siluetu káně nebo pochopa sedícího na zemi. Sjíždíme z dálnice na Hulín, pak kousek k severu na Břest, pár set metrů k východu a pak k jihu na Pravčice.
Zastavujeme v polích nedaleko čerstvě zoraného pole, obdélníku kukuřice a vedení vysokého napětí. Na oranici postává 35 volavek bílých a 7 volavek popelavých. Spolu s nimi tam sedí také 21 pochopů a v okolí počítám přes tři desítky poštolek obecných. Slunce stoupá výš na čistě modrou oblohu. Z dálky zaznívá hlas kolihy, která po chvíli prolétá kousek od nás. Vzduch se dost brzy začíná chvět. U větrolamu asi 2 km daleko je vidět červené auto s dalšími birdery a u nás také zastavují dva kolegové, kteří před chvíli viděli poštolku rudonohou. Ze vzdáleného sloupu vysokého napětí (č. 63) sleduje okolí raroh velký a nad strništěm se vlní asi 1500 špačků. S ohřívajícím se vzduchem začíná fungovat termika, do které nastupují káně. Pár otoček a ve výšce se přesouvají po větru dál k jihu. Stále je na co se dívat.
Východně od Němčic postávají další volavky bílé a s nimi čáp bílý. Kromě pochopů, kání lesních a poštolek tu také poletuje 6 krkavců. Nad námi se prohánějí vlaštovky a občas se ozve hlas lindušky luční. Jižně od Němčic zase chvíli stojíme na kraji silnice. Za námi právě sedají do pole skřivani a po chvilce tu zastavuje Radek Holiš s rodinkou. Pak sjíždíme kousek dál do pole. Zde už se termika projevuje naplno. V každém vzdušném výtahu se nese 20, ale i 35 kání lesních. Dvakrát se nad námi ozývá zřetelný hlas lindušky rudokrké a nablízku se objevují tři motáci lužní. Přetahují konipasi luční, na hlíně pobíhají konipasi bílí a dost daleko od nás se pohybuje dvousethlavé hejno doupňáků. Stačí si jen sednout k patě stohu slámy a koukat kolem sebe.
Pak se jedeme ještě krátce projít k rybníkům u Záhlinic. Na Svárovském byli pozorováni 4 kormoráni malí, tak jsem zvědavý, jestli nějakého uvidíme. Nakonec se daří. Sice pozorujeme jen jednoho, ale i to je pěkné. Když šlapeme zpět, tak nás doprovází ostříž. Je po poledni a začíná být až nepříjemně horko. Do polí už se nevracíme, vzduch se příliš tetelí. Sobotní dopoledne v terénu je za námi.
8. září
Noc byla opět jasná s oblohou plnou hvězd. Ranní rosa je vydatná. Do Molendy sbírám celou rodinku a jedeme se projet znovu do polí. Tentokrát k NPR Větrníky, ke stepním stráním zvedajícím se po jedné straně kopce, který vyčnívá vysoko nad okolní krajinou. Když opouštíme Pístovice, tak se nad rybníkem motají tři čápi černí.
Pole jsou plná dravců. Nízko nad terénem, ale i ve výšce převládají pochopi. Když se později tvoří termika, tak ji využívají zase káně lesní. Sedíme na vršku kopce, opírá se do nás čerstvý vítr a užíváme si rozhledu do širokého okolí. Na sloupu vysokého napětí sedí raroh a v jednom menším stoupáku se veze vzhůru 14 krkavců. Občas je horní hrana přírodního stepního amfiteátru pod námi plná jiřiček a vlaštovek. Z křoví pozpěvují pěnice černohlavé, přeletuje žluva a objevuje se ťuhýk šedý a obecný. Dokonalé tři hodinky v terénu, kdy kluci pobíhají kolem, pozorují sarančata a nacházejí i kudlanku, která si od nich z ruky bere pestřenku a požírá ji. Obloha se postupně zatahuje. Jak málo stačí té naší rodince ke spokojenosti.
Samice motáka lužního (Circus pygargus).
Moták lužní (Circus pygargus).
