V posledních dnech bylo na Novomlýnských nádržích pozorováno několik neobvyklých druhů. Protože mám zítra práci, trochu násilím nutím omladinu k tomu, aby se teple oblékla, a společně s Pepem vyjíždíme na chvíli pod Pálavu. Těším se, až vyzkouším foťák, který prošel servisem. Při krajích silnice je mírná ledovka, teplota se drží sotva nad nulou, je zamračeno a stačí sjet z kopců brněnské Lesné do nížin Pisárek a je tu i mírná mlha.
Nejsme žádní rychlíci. Pod Pohořelicemi jsme daleko po deváté hodině ranní. Oblohou směrem k SZ pluje několik husích klínů. Opozdilci, kteří teprve teď míří na pastvu do polí. Zastavujeme u břehu Mušovské zdrže na kraji Pasohlávek. Stačí se rozhlédnout a první z těch dříve hlášených druhů se potápí na hladině snad 70 m od nás – potáplice severní. Foťák s dlouhým sklem opírám o stativák a cvakám několik obrázků. Při jejich kontrole se na displeji objevují jen rozmazané kontury. Potáplice se přibližuje, může být ve vzdálenosti necelých padesáti metrů. Dalších opakované cvaknutí závěrky a znovu úplně rozmazané snímky. Digitál nespolupracuje s objektivem. Sakra, v pondělí mě čeká nová návštěva servisu. No čo už? Dnešní výlet bude bez dokumentačního obrázku do blogu ne mém webu. Škoda. Potáplice odplouvá a Pepe hlásí dost daleko od nás mezi chocholačkami potápku žlutorohou. Vida, stále je tady. Vidět jsou morčáci velcí a desítky kormoránů. Přejíždíme k hrázi mezi nádrží a Dyjí. Odsud pozorujeme stovky chocholaček a lysek. Na vodě jsou racci bělohlaví a bouřní. Znovu zkouším foťák, i s jiným objektivem, ale nic se nemění.
Další zastávka je na jižním břehu Novomlýnské zdrže kousek za Dolními Věstonicemi. Ze silnice scházíme dolů mezi zaparkované karavany. Na špičce úzkého výběžku břehu odpočívá asi 40 hvízdáků a na rozvlněné hladině se pohupují stohlavá hejna kachen, převážně chocholaček. I tady máme štěstí. Jen chvíli poté, co se nakláním nad okulár stativáku a začínám prohlížet nejvzdálenější pás ptáků, objevuji hoholku lední, několik kaholek a dva turpany hnědé. Při podrobnější prohlídce počítám kaholek pět (M+4F) a turpany hnědé tři. Když pak obrátíme dalekohled směrem k Dolním Věstonicím, ukazuje se turpan černý. Trochu neplánovaně tak narušujeme kulatost čísel Pepátorova letošního birdlistu. Chtěla u ní zůstat a příští rok se ji pokusit překonat. Takhle se bude muset po novém rok více snažit. Z blízkých stromů se ozývají trumpetky severských hýlů obecných, podél břehu s křikem přeletí ledňáček a kousek od nás volá strakapoud jižní. Cestou pod Pavlov pak na vodě počítáme dalších cca 80 hvízdáků.
Na chvíli ještě vyjíždíme ke Klentnici a jdeme se projít k Pastorkovu lomu. Jako zázrakem se obloha čistí a krajinu zaplavují sluneční paprsky. Na dně lomu hlídkujeme asi 20 minut, ale zedníček tu není. Šprťouchlata si z nás dělají dvě koňadry, pohybující se ve stěně a nad hranou lomu přelétne poštolka a krahujec. Omladina se hlasitými protesty začíná domáhat oběda. No dobrá. Jede se do Ivaně. Když přejíždíme hráz mezi Mušovskou a Věstonickou zdrží, sedí na vodě před kostelíkem a pak v blízkosti SZ cípu vodní hladiny tisíce hus. S chutí bych si je prohlédl, ale nechávám se ukecat. I já mám už hlad a těším se na oběd. Tou dobou už se obloha zase zatahuje.
Plochý vrchol Stolové hory v pozadí Sirotčího hrádku a Klentnice. Naše jihomoravské velehory.
