Dnešní krátká dopolední výprava je výsledkem čilé konverzace, kterou jsme během uplynulého týdne vedli s Honzou Bínou a cílená je na jednoho konkrétního opeřence. Honza totiž zaslechl z pole mezi Jedovnicemi a Vilémovicemi 26.3. podivný zvuk, o kterém si nejprve myslel, že ho mají na svědomí lidé a který vzniká nějakou mechanickou opakovanou činností. Následující den ho při pravidelné vyjížďce na kole zaznamenal ve stejných místech znovu, ale tentokrát zjistil, že jej vyluzuje s největší pravděpodobností skřivan. Chováním odpovídal pozorovaný pták skřivanu polnímu, ale jeho zpěv byl pronikavější a jednotvárnější a podle jeho slov mu připadal poznamenaný cvrčilkou říční. Honza hledal v literatuře a ve Svenssonovi ho zaujal popis zpěvu skřivana východního (Alauda gulgula). Následně si z xeno-canto pustil některé nahrávky tohoto druhu a hned ta třetí od Franka Lamberta mu zvláštně zpívajícího skřivana hodně připomínala.
Pak mi napsal, aby se dozvěděl můj názor na to, jestli by skutečně mohlo jít o vzácný druh skřivana nebo o „nachlazeného“ skřivana polního či jedince s nářečím cvrčilky říční.
Honza navštěvoval lokalitu se zvláštně zpívajícím skřivanem i v následujících dnech a to i přes aprílovou nepřízeň počasí, která sebou přinesla sněžení, zimu a nárazový vítr. Většinou se mu skřivana poštěstilo zaslechnout, i když to jednou vypadalo, že se v zasněžených polích přidá k protahujícím ptákům a odlétne. Při jiném pozorování mu dokonce náhodný kolemjdoucí odcizil kolo a on ho musel dohánět během. Naštěstí ho dohnal. Další pokusy pak směřovaly k pořízení nahrávky a hlasové provokaci záznamem zpěvu skřivana východního.
Já jsem se k Jedovnicím vypravil dnes. Polojasná obloha s rychle proplouvajícími našlehanými kumuly vypadala pěkně jen do té doby, kdy jsem ji pozoroval přes sklo auta. Když jsem ale teplíčko opustil, opřel se do mě ostrý ledový vítr. Místo popisované Honzou jsem snadno našel a hned během prvních minut jsem rozeznal i ten zvláštní mechanicky opakovaný hlas skřivana. Pak se mi ztratil v hluku projíždějících aut. Znovu jsem ho zaznamenal zpívat na zemi, ale odlétl o pár desítek metrů dál a zase mi zmizel. Nachystal jsem si stativák a foťák a čekal. Během půl hodiny vzlétl a pustil se do zpěvu. Typický skřivan polní zpívající za letu vysoko na obloze. Jeho zpěv byl ale opravdu zřetelně jiný, než od okolních skřivanů polních. Přesně jak to Honza popisoval a opravdu se hodně podobal nahrávce skřivana východního. Zkusil jsem pár dokumentačních fotek a videí. Skřivan po pěti minutách se zpěvem klesal dolů a posledních pár metrů s křídly u těla zapadl do pole. Podařilo se mi ho najít, ale silný vítr mi stále třásl dalekohledem a vháněl slzy do očí. Na hrudi měl od břicha vcelku ostře oddělený čárkovaný límeček, ale krajní ocasní pera a zadní lemy křídel se zdály být světlé, až bílé. Ocasní pera výrazně, zadní okraj křídla méně.
Z fotek, které jsem pořídil, usuzuji, že se jedná o skřivana polního, ale ten hlas byl skutečně jedinečný, zcela netypický a nápadný. Škoda, že právě ten na pořízených nahrávkách zaniká ve svištivých nárazech větru. Budu to muset ještě probrat s jinými birdery.
Pravděpodobně skřivan polní (Alauda arvensis) s velice netypickým a nápadně odlišným hlasem.
