Zatažená obloha a silný vítr. To je předpověď na dnešek. Oblačnost mi nevadí, ale nárazový vítr může běžný birding v polích pěkně znepříjemnit. No uvidíme. Z Brna vyjíždím s rozpouštějícím se šerem a s přesnou představou, kam se chci podívat. U Rakvic byla v posledních dnech pozorována husa krátkozobá a malá, pak mrknu k Lednici, a když vyjde čas, zajedu zase na husy k Pohořelicím.
U políčka nedaleko Trkmanského Dvora, kde jsme minulý týden koukali s Ondrou na husy, je ticho. Na strništi stojí jen tři desítek hus velkých, kolem poletuje několik strak, ozve se bažant a na obloze se otočí luňák červený. Jinak nic. Další husy velké se ozývají z nedalekých rákosin a jejich menší skupiny se občas objeví nad poli. Ještě nevím, že dělám chybu, když odjíždím a nepodívám se pořádně po okolí. Naštěstí budu mít šanci ji později napravit.
V Lednici kupuji sváču a zastavuji se až na hrázi Mlýnského rybníka. Většina ptáků je až na druhém konci vodní hladiny, ale i tak odhaduji, že se tam zdržuje nejméně 150 hvízdáků, 12 husic liščích, nějaké ostralky a pozoruji letku dvaceti lžičáků. Cpu do sebe paříž s chlebem jako za studentských let a pokračuji dál.
Dvojici dříve pozorovaných labutí zpěvných na vedlejším Hlohoveckém rybníce nenacházím. Ve stejný den (5.2.), kdy je tu viděl Lukáš Hamáček, se objevila dvojice i na Dubovci u Častotic (ZR) a u Bartošovic (NJ). Na Vysočině mohlo jít klidně o ty stejné ptáky. Na vodě toká asi stovka čírek obecných, počítám 22 ostralek a z lesa se ozve žluna šedá. Krátce pak zastavuji u Nesytu, na jehož hladině se zdržuje několik desítek hus, zateskním si při průjezdu kolem Slaniska, zhoupnu se nahoru a dolů po hřbetu Pavlovských kopců a přistanu na jižním břehu Novomlýnské zdrže.
Vítr fouká téměř jižní, a tak je tu ve stínu pod Pálavou téměř bezvětří. Dokonce i hladina je klidná. Všude jsou vidět skupinky hoholů a hvízdáků. Kdybych poctivě projel a spočítal celý jižní břeh dolní nádrže, bylo by to pěkných pár stovek ptáků. Vždyť jen těch hvízdáků je v nejbližším okolí 350. Z vrby nade mnou naříkavě volá datel a od břehu se s křikem odlepí zimující pisík.
Nedá mi to a znovu se vracím k Trkmanci. Tentokrát vidím poměrně dost hus, a to i severských, zaletovat do rákosin. Když se chci vydat na obchůzku po okolí, zastavuje u mě auto s trojicí kamarádů, se kterými se v terénu často potkáváme. Hned mi sdělují, že v okolí úspěšně našli jak husu krátkozobou, tak malou. Jejich informace pro mě znamená možnost nápravy ranní zbrklosti. Pouštím se kus za vesnici a skutečně nalézám pasoucí se hejno tvořené třemi tisícovkami hus běločelých. Ptáci jsou dost nahusto a nejblíže také nejsou. Navíc se zde projevuje silnější vítr. Stoupám si do zákrytu za stromy, oko lepím ke stativáku a jde se hledat. Nějaké husy stále odletují a jiné přilétají. Husa krátkozobá je naštěstí hodně nápadná. Světle svítí hned na kraji hejna. Zajímavé, jak se s tímto druhem u nás teď roztrhl pytel. Zatímco FK předloni po revizích vyřadila husu krátkozobou z naší avifauny, hned následující zimu byl jeden exemplář potvrzen z jižní Moravy, pak další, následovala pozorování z Jižních Čech a teď je dokladovaných záznamů už několik. Kochám se, pokouším se marně pořídit nějakou ostřejší fotku a hledám dál. Najít v tom nahloučeném hejnu husu malou je o štěstí, které mi bohudík přeje. Nacházím ji. Malá tmavá kulatá hlavička, malý trojúhelníkový zobáček a výrazný žlutý kroužek kolem oka. Tento pták nemá typickou bílou skvrnu dospělých sahající na temeni daleko nad oko. To ale nevadí, tohle je husa malá bez všech pochybností. Koukám na ni tak tři čtyři minuty, než se zase sehne k pastvě a mizí mezi ostatními těly. Tady mám splněno.
Času je dost, rozjíždím se ještě k Pohořelicím, stejně to mám plus minus po cestě. K severnímu břehu Novoveského rybníka přijíždím něco po jedné odpolední. Tady už fouká hodně, hladina je zvlněná, a právě se na ní pohupuje sevřené hejno hus, asi 4000 běločelek. Nějací ptáci odlétají a jiní přibývají. Po necelé čtvrthodině se všichni zvedají a odlétají na pole. To mi ale stačilo. Nahoru a dolů mezi těly běločelek vyskakovaly na vlnách i kontrastní hlavičky a krky bernešek rudokrkých. Tentokrát jsem jich spočetl dokonce osm!
Vyjíždím ještě do polí, abych se po husách znovu podíval. Dají se najít lehce. Je jich hodně a jsou daleko. Odhadem jistě 10-12 tisíc ptáků. Sedí ale v mírném svahu, který je přivrácený ke mně. Na tuto vzdálenost nemám v tom silném vichru šanci. Napříč větrným poryvům ale stavím auto, sedám na přední sedadlo a se stativákem částečně uvnitř auta mám teď vítr v zádech a dalekohled v klidu. Na odhalení husy malé by to sice nestačilo, ale pestré bernešky rudokrké se hledají dobře. Brzy nacházím dvě. Překvapením je ale další skupinka. Opakovaně je přepočítávám a opakovaně docházím k číslu 8. V hejnu přede mnou je tedy nejméně 10 bernešek rudokrkých, ke kterým na závěr přidávám i dvě bernešky bělolící. Už dlouho jsem tolik těchto exotických malých husiček neviděl. Ranní zbrklost napravena, spokojenost se vrátila. Teď už se můžu vrátit domů. Ale byl to parádní den, navzdory tomu vichru. 🙂
Světle svítící hřbet husy krátkozobé (Anser brachyrhynchus) je mezi běločelkami nápadný.
Fotky sice nic moc, ale i z nich jsou patrné růžové nohy a růžová skvrnka na dosti krátkém zobáku – husa krátkozobá (Anser brachyrhynchus)
