Po zamračeném a deštivém týdnu je tu nádherná sobota. Obloha je od rána jako vymetená a teplota postupně stoupá od nuly lehce nad desítku. Dnes máme v plánu dát si s Pepem takový nenáročný birding v okolí Pohořelických rybníků v rytmu skoro šnečím.
Je opravdu nádherně, dokonce ani vítr nefouká. Ani se nedivím, že se na silnicích zase objevilo několik motorkářů. Jestli to vyjde i zítra, dám si taky menší projížďku. Obhlížíme sádky severně od Starého rybníka. Jsou prázdné. Oklikou přes Vilémov to tedy bereme k jeho jižnímu cípu. Už při příjezdu je z okýnka vidět, že se na vodní hladině zdržují husy. Slunce máme pěkně za zády a husy jsou dokonale čitelné. Nejprve rychlá prohlídka zleva doprava, to kdyby chtěly husy náhle vzlétnout, pak odkládám bundu, protože slunce příjemně hřeje, a celé hejno projíždím znovu, pomaleji. Máme před sebou zhruba 1700 hus běločelých a padesátku hus velkých. Žádné exotické překvapení ani límec se nekonají, ale vrací mě to do konce minulého týdne, kdy jsme podobná hejna severských hus prohlíželi na východě Maďarska. I to počasí je stejné a vzduchem poletují vlákna babího léta. Kolem hus jednotlivě odpočívají lžičáci (140 ex.), na stromě vedle nás jemně pískají mlynaříci a z lesa se nese křik žluny zelené. Teplé slunečné počasí nutí ke zpěvu, svým popěvkem se nesměle projevuje červenka a těsně nad zemí jí sekunduje střízlík. Jak já si tento podzimní návrat k rybníkům, ten čas návratu husích klínů do polí pod Pálavou, užívám. A vysoko nad cestou vysokými hlasy volají dvě káně lesní.
Sjíždíme k severnímu cípu Vrkoče. Blízko nás jsou mělčiny s racky, čejkami (125 ex.) a třemi kolihami. I tady pozpěvují dvě červenky a pod břehem skrytě pozoruje zdejší osazenstvo kolegyně, se kterou jsem se na jaře setkal v okolí Měnína. Zdravíme se, vyměňujeme pár slov. Líbí se mi její nadšení.
Z hráze letmo kontrolujeme Novoveský rybník, ale protože tu husy nejsou, přejíždíme rovnou k hrázi mezi Mušovskou zdrží VDNM a Dyjí. Zdánlivě prázdná hladina dokáže při troše trpělivosti a pozornosti nabídnout pěkné věci. Tím prvním je potáplice severní, kterou zahlédnu až daleko u Pasohlávek. Dlouho pak prohlížím lysky, roháče a chocholačky. V jejich hejnu nacházím i první kaholku (F/juv.) nadcházející zimy, a když se zorné pole mého stativáku znovu přesune k Pasohlávkám, nalézám samici morčáka prostředního. Vida vida. Říkáme si s Pepem, že by bylo fajn přesunout se blíže k vesnici a znovu to tam prohlédnout. Z nového stanoviště překvapeně hledím na ne příliš vzdálenou potáplici. Že bych se před chvílí spletl? Tohle je totiž potáplice malá. Škrtám předchozí zápis a pokračuji v prohlídce. Pozoruji dva páry tokajících roháčů a pak jednoho zaprclého jedince s krátkým krkem, který je tmavý i zepředu. No proč si nedopřát i potápku rodokrkou?, usmívám se. Když se vracím k místům prvního pozorování potáplice severní, překvapivě ji znovu nacházím. Moje určení bylo správné. Potáplice malá je totiž pořád kousek od nás. Jsou tu tedy oba druhy, nic jsem škrtat nemusel. V keřích za našimi zády debatují stehlíci a zvonci a z oblohy se krátce ozve skřivan.
Pokračujeme dál na Drnholec a teď už jen vyhlídkovou jízdou ho obkružujeme od severu po asfaltce v polích. V oblasti Starých pastvisek se z větrolamu zvedá 25 doupňáků a severně od Pasohlávek loví mezi vinohrady samice pilicha. Byl to nenáročný, ale krásný birding. Kéž by se v průběhu zimy ještě pár slunečních dní našlo.
Další husy běločelé (Anser albifrons) přistávají na hladinu Starého rybníka.
Koláž dnešních překvapení – tři kolihy velké (Numenius arquata) na Vrkoči, potáplice malá (Gavia stellata) a morčák prostřední (Mergus serrator) u Pasohlávek.
