Je pátek odpoledne a venku je výheň. Po třetí končím v práci, oblékám těžkou koženou bundu a sedám na motorku. Rodinka je od rána u švagrové na Vysočině, kousek nad Milovy. Jedu za nimi. Ještě před pár dny jsem si říkal, že musím jet minimálně padesátkou, abych se ochladil. Dnes to ale neplatí. S bundou do půli rozepnutou musím frčet aspoň sedmdesát a víc, abych odboural pocit toho horka. Většinu cesty jsou naštěstí silnice prázdné a jede se dobře. Navíc vyšší polohy Vysočiny přece jen nabízejí nějaký ten teplotní stupínek k dobru.
Večer už sedíme u ohýnku, opékáme buřty, popíjíme víno a užíváme si klid. V noci pak přichází fronta, která sebou nese vydatný déšť a výrazné ochlazení. Po ráno ještě poprchává, ale vzduch je svěží a svět kolem se leskne po koupeli. Aby tento víkend nebyl zcela bez ptáků, natahuji za chatou dvanáctku. Dělám to tak každý rok při této tradiční prázdninové návštěvě. Většinou chytnu jen pár drobků. Jednou se mi při tom mizivém počtu kroužkovaných ptáků tady daří i retrap králíčka obecného.
Většinu dne sedím venku, čumím do nějakých papírů, poslouchám teskné pípání hýlů, přeletující křivky a občasný drnčivý hlas ořešníka. Ze smrků pískají králíčci, několikrát se ozve parukářka, uhelníček nebo rodinka mlynaříků. Je to tu jiné, než u nás na jihu. V síti se postupně objevuje několik králíčků ohnivých, krásná parukářka, brhlík a černohlávek. Když se s Pepem jdu projít kolem posečených luk v okolí chaty, početně na nich loví rehci domácí, nějaký ten konipas bílý, a pod jednou dřevěnicí se pase pět exoticky působicích perliček.
Je sobota večer, další ohníček, obloha plná hvězd a teploty konečně takové, že se nám chvílemi i kouří od pusy.
Síťku za chatou roztahuji i v neděli ráno. Vypadá to zase na krásný den, ale pořád ještě s rozumnými teplotami. Ozývají se ty stejné druhy, co včera, občas nad chatou prolétne osamělá vlaštovka, ozve se šoupálek dlouhoprstý, pod smrky poskakuje červenka a z buřeně na kraji louky je slyšet budníček větší. Jinak je docela ticho. Kdybych neměl puštěný pod sítí mix budníčků a králíčků, bylo by v lese mrtvo. Tentokrát kroužkuji jen několik králíčků ohnivých. Od mladých dopeřujících se ptáků po nádherného starého samce hýřícího barvami. Doplňkem je jediná koňadra. U sítě mi asistuje Jožka.
Pohodový víkend na Vysočině končí. Cestu domů si protahuji přes Nedvědici. Tentokrát můžu mít bundu zapnutou a chlad se dostavuje u podstatně nižších rychlostí. Bylo to bez ptáků, ale i tak svůj malý prostor opeřenci dostali. Pokud budou podmínky, možná stihnu v týdnu ještě jeden noční odchyt na Zouvalce. No a v sobotu hurá do Gruzie. Měsíc tam budu měřit v lesích.
Krásný starý samec králíčka ohnivého (Regulus ignicapilla).
Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus) – pro mě asi naše nejhezčí sýkora.
No už se těším Roberte, co jsi neměřil:-)))
Hodně zdaru Petr