Lelci táhnou nad krajinou. Stačí je jen nahrávkou stáhnout k místům se sítěmi. V minulém týdnu jsme jich na Červenohorském sedle v Jeseníkách několik chytili. Abych neporušil tradici, vyjíždím k jednomu místu na kraji Brna, kde jsem byl s odchytem lelků úspěšný v minulých letech. Noc má být teplá a klidná. Uvidíme.
Chvíli trvá, než propadnu zúženým hrdlem městského provozu na periferii, kde už to jde mnohem lépe. Svažitá louka u lesa vypadá přesně jako před rokem. Nekosený úhor s ostrůvky metr vysokého dřevnatého býlí. Je po dešti a tyčky od sítí jdou do hlíny jako po másle. Překračuji mohutnou kudlanku a natahuji dvě bahňákovky do tvaru pravoúhlého písmene V. Nade mnou přeletují skupinky strnadů obecných. Myslivec, který přijíždí zakrmit zvěř, mi dává číslo na mysliveckého hospodáře, abych ho při dalším odchytu informoval, že tu budu. Bude to tak bezpečnější.
Sedám na židličku a koukám po okolí. Šeří se poměrně rychle. Netrpělivě pouštím nahrávku už někdy po půl osmé. Ještě za světla se pár minut před osmou objevuje první lelek. To je dobré znamení. Síť je ale ještě příliš viditelná. Světla ubývá, tmavnoucí obloze vyskakují bílé pihy hvězd, mezi kterými proplouvají křížem krážem blikající světla letadel. Stále ještě dokáži rozeznat síť a znovu registruji přilétajícího lelka, který do jedné z nich naráží a zůstává viset. Když k síti doběhnu, už je pryč. Vytřepal se. Ze silnice vzdálené vzdušnou čarou asi 300 m ke mně doléhá křik a skandování, kterému nerozumím. Snad nějaký ukřičený noční pochod nebo noční demonstrace. Nechápu.
Noc je vcelku teplá. Jen matrace, na kterou uléhám, jaksi nejde nafouknout a tak jsem na všech koncích otlačený. Nic se nechytá. Ozývá se houkání puštíka a na sítě kladou vejce noční můry. Svítí jim oči, když je pozoruji v záři čelovky. Stále se nic nechytá. Ve čtyři ráno na mě zase ze sítě svítí můří oči. Jsou ale tak velké, že si je jdu prohlédnout zblízka. Namísto můry visí v síti lelek. Sláva, už jsem se začal bát, že nedám ani toho jednoho symbolického. Na obloze stojí srpek měsíce, ale viditelnost je po celou noc překvapivě dobrá i bez čelovky. V pět balím spacák a v síti nacházím další dva ptáky. Všichni tři byli zatím v té stejné části kolmé k okraji lesa.
Rozednívá se, rozdávám hliníkové kroužky a kolem proletuje ještě další lelek. Teď za světla mu sítě musí připadat jako kompaktní vlnící se stěny. Samozřejmě se nechytá. Balím. Vhodnost místa i doby potvrzena.
Zase jeden detail hlavy lelka lesního (Caprimulgus europaeus).
A ještě z jiné perspektivy…
