Měsíc v úplňku a jasná obloha. Celou noc vypadal jak ledová placka a vidět bylo téměř jako ve dne. Do rána na všem leží hustý bílý kožich námrazy. Budím se chvíli po rozednění a někde ze zahrady v Pístovicích mě kromě šmirglu rehka domácího vítá i zpěv zvonohlíka.
Dá to práci proškrábat se u auta námrazou k povrchu předního skla. Ještě delší dobu pak jedu krokem a čekám, až se mi zlepší viditelnost. Auto je promrzlé a já už mám té letošní zimy opravdu po krk. Tentokrát se jedu podívat k Záhlinicím. Když v půl osmé vystupuji na kraji vesnice, říkám si vzhledem k té bohatosti ptačích hlasových projevů kolem, že by nebylo bez zajímavosti zkusit zachytit všechny viděné a slyšené ptáky. Uvidíme, kolik jich bude. I tady se občas nesměle ozve zvonohlík a z vlhkých míst podél Němčického rybníka také letošní první, druhý a snad i třetí budníček větší. Rybník je stále upuštěný. Na bahnech jsou vidět vodouši rudonozí a kropenatí, ozývá se kulík říční a v rákosí zpívají asi tři modráčci. Zpěvu je vůbec plno – pěnkavy, budníčci menší, rehci domácí, zvonci, špačci, kosi, červenky – těch je zvláště hodně, pěvušky … krása. Překvapuje mě, že ještě nejsou slyšet pěnice černohlavé. Potkávám Jirku Šafrána s Jarkou Kačírkovou. Společně prohlížíme Pláňavský rybník. Tady se nad hladinou prohání 160 vlaštovek. Tam, kde na bahnech ráno pořádně nic nebylo, jsou teď čtyři kulíci říční a dokonce i břehouš černoocasý. Po dvou mrazivých ranních hodinách kolem jednoho rybníka mám v zápisníku 57 druhů. To je pěkné.
Konečně se protrhává oblačnost a objevuje se slunce. Stále ještě zubaté, ale trošku přece jen hřeje. Rybník v Chropyni je tečkovaný těly racků chechtavých. Z kraje rákosu troubí stará známa labuť zpěvná. Hlasitě křičí, krčí krk a pak se rozbíhá a vzlétá, míjí zámek a míří někam k severu. Kolonie racků chechtavých je na tomto rybníce zárukou výskytu potápek černohlavých, kterých počítám 10. I tady je slyšet budníček větší, zvonohlík, ale také pěnice černohlavá. Příjemným překvapením je pozorovatelna, ze které se dá celý rybník krásně přehlédnout.
Pískovna u Troubek je prázdná. Jen na plovoucích ostrůvcích trůní kormoráni a v dálce svítí jeden morčák velký. Také na jezeře u Annína je ještě jeden morčák a několik hoholů. Přejíždím k jižnímu cípu, odkud je po světle vidět víc – převládají lysky (180 ex.), pro vlákna orobince si přilétá moudivláček, ozývá se další budníček větší, mezi roháči a chocholačkami je jedna potápka černokrká a nečekaně objevuji dvě siluety turpanů hnědých. Vítr zesílil a zebe. Nechápu jak to dělá, ale do kalhot se mi snad dostává spodky nohavic. V zápisníku mám už 71 druhů.
Poslední zastávkou je tentokrát Křenovský rybník. Stále je upuštěný a na vzdálenějším konci jsou vidět kulíci říční (7 ex.), vodouši rudonozí (3 ex.) a kropenatí (3 ex.) a 25 jespáků bojovných. Na další birdwatching už nemám morál. Fouká čerstvý severní vítr a dnes už té zimy mám opravdu tak akorát. Sedám do vyhřátého auta a těším se na dny s teplotami aspoň na úrovni 15°C.
Moudivláček lužní (Remiz pendulinus) u Annína při sběru materiálu na stavbu hnízda. Až doma jsem si všiml, že má kroužek.
