Ke konci týdne se nám byt změnil v lazaret. Mládež odpadla s horečkami, průjmy a zvracením. Ráno už je jim naštěstí lépe. Využívám toho, že se ta virová podpásovka u mě ještě neprojevila a vyjíždím ven, i když poprchává a předpověď slibuje další déšť a sněžení. Chci se mrknout po okolí Pohořelic a přidat pár dalších druhů do letošního nového birdlistu.
Z hlavního tahu na Mikulov sjíždím u Nové Vsi. Hned na kraji vesnice mi nad hlavou směrem k bažantnici přeletuje jestřáb. Z hráze Novoveského rybníka jsou na ledě vidět racci, odbočuji tedy k jižnímu břehu, abych si je prohlédl. Racci mi dávají jen pár chvil a odlétají. Těsně před jejich vzletem registruji jednoho racka bělohlavého s bílými křídelními značkami na obou křídlech. Bohužel je na značnou vzdálenost nedokážu přečíst (snad XB). Na oku volné hladiny zůstává jen asi 500 kachen a 8 hvízdáků. V závětří pásu stromů na břehu jsou v tomhle vlhkém deštivém počasí výrazně cítit lišky, které mají o kousek dál nory.
Přejíždím do polí před Drnholcem a všímám si hejna hus ukrytého za křovinami směrem k řece. Fajn, podívám se na hráz k Mušovské zdrži a pak se projdu pěšky podél Dyje, jestli se mi nepodaří k husám přiblížit. U hráze se to černá hlavně lyskami a chocholačkami, kus dál jsou tři desítky morčáků velkých a proti proudu řeky letí orel mořský. Až sem jsou slyšet hlasy hus. Jde se za nimi.
Zasněženou polní cestu podél řeky přetínají řetězce bobřích stop. Těch pěšinek jsou desítky. Zdá se, že když je tu klid, tak tu panuje čilý bobří provoz. První hejno hus na ozimu čítá asi 3500 ptáků. Jsou dost daleko a navíc poprchává. Až po nějaké době mezi nimi vidím bernešku bělolící. Za blízkým větrolamem se ozývají další ptáci. Je tu zhruba stejný počet ptáků jako v hejně prvním – běločelky s několika desítkami hus velkých. Jako duch se ke mně na chvíli přidává kolega Stehlík. Většina hus je dost daleko, ale opakovaně to zkouším. Asi po hodince mám i tady bernešku bělolící. Nad polem loví samice pilicha. Odcházím, ale ještě jednou prohlížím první hejno hus. Všímám si dvou límců, ale jsou na hranici čitelnosti. Husy se aktivně pasou a jejich krky jsou vidět jen jednou za čas. Vzdávám to a odcházím. Přes řeku zalétají do pole dvě hejna lindušek lučních.
Napadá mě podívat se do centra Drnholce, abych zjistil, kolik kalousů najdu v borovicích na točce autobusu. Když přijíždím, už se kolem trousí postavičky s dalekohledy. Staří známí, mladí rafani, kteří ještě předevčírem na Ústecku prohlíželi Miladu a dnes už křižují jih Moravy a hledají bernešky a husy malé. Tak trochu jim závidím tu bezstarostnost a čas, který mohou birdingu věnovat. Držím vám palce, chlapi. Kalousů je tu asi 13.
U výjezdu z Drnholce se na polním letišti a v jeho okolí zdržují stovky havranů a kavek. Nad nimi se pohupují dva luňáci červení. Pak se pouštím na asfaltku, která v širokém oblouku od severu objíždí Drnholec. Z větrolamů vzlétají káně lesní a poštolky. Dravců je tu vůbec víc, než kde jinde. Na jednom místě mi nad cestou přeletují dokonce tři káně rousné a pozoruji další lovící samici pilicha. Na obloze jsou vidět hejna hus, letí kolem Pálavy i nad nádržemi. Malé hejnko přistává do pole pár set metrů ode mě. Po přistání jsou jim vidět jen krky a hlavy. Přesto zastavuji, abych se na ně stativákem podíval. Překvapivě nacházím dvě černobílé hlavy bernešek bělolících.
Řady hus letí k západu směrem na Znojmo, snad zase někam k Branišovicím. Já se přesouvám ke Starému rybníku, ale je tu jen pár desítek hus velkých a asi dva tisíce kachen. Na kraji ledu jsou mezi kachnami i dva pestrobarevní samci kachniček mandarinských a dost daleko pak sedí na ledu čtyři orli mořští. Cestou k Brnu se ještě stavuji u skládky odpadu nedaleko Žabčic . Jsou tu ale vidět jen dva luňáci červení a hodně vysoko na obloze se ve výšce ztrácí racci bělohlaví a chechtaví. Tož fajn, tak zase příště.
Jeden z kalousů ušatých (Asio otus) z centra Drnholce.
