4.-5.6.2022: Výlet na Hodonínsko

Sobota 4. června

Panuje téměř letní počasí. Teplota náhle poskočila vzhůru a na slunci je až nepříjemně horko. Obloha je téměř čistě modrá a lokálně hrozí bouřky. Hodlám si udělat výlet do přírody, omrknout některá stará místa, přespat venku, žádný spěch, žádná zbytečná očekávání, budu se jen tak poflakovat a užívat si volno.

Už v týdnu jsem si jedno odpoledne udělal výlet na motorce k Dubňanům na Hodonínsku, kde byl pozorován orlík krátkoprstý. Ten pták se tam zdržoval už několik dní. Sice existovala  pozorování, která popisovala jeho odlet ve velké výšce někam směrem k Chřibům, ale další den jej opět někdo našel v okolí Jarohněvického rybníka. Projížďka na motorce byla příjemná, ale na orlíka jsem štěstí neměl. Tak si říkám, že bych tam mohl zkusit udělat reparát dnes. Zdá se totiž, že se orlíkovi na místě zalíbilo. Od prvního pozorování uběhlo už devět dní, ale on je stále přítomen.

Na hrázi Jarohněvického rybníka parkuji něco po čtvrté odpoledne. Je tu klid, na vodě jsou vidět roháči a husy, občas kolem přelétne rybák obecný a ve výšce mi nad hlavou křičí rorýsi. Prohlížím stativákem suché stromy severně od rybníka, ale vidět je jen volavka popelavá. Přejíždím na západní stranu rybníka a vydávám se po betonové panelce podél jeho břehu. Z trávy vzlétá samec ťuhýka, z topolů se nese jódlování žluvy a v rákosí počítá své tři-tři čtyři-čtyři rákosník obecný. Prohlížím skupinku labutí u větví trčících z vody. Sedí tu s nimi dvojice rybáků obecných, na kraji si upravuje hnízdo roháč a já koukám po každém dravci, který se objeví ve vzduchu. Zatím jsou to jen káně, pochopi a jeden luňák červený. Severně od rybníka pokračuji polní cestou. Ozývá se rákosník zpěvný, pěnice hnědokřídlá a cvrčilka zelená. Pak přicházím pod vedení vysokého napětí a na vrcholu sloupu vlevo sedí další dravec. Stačí jeden pohled přes optiku dalekohledu a je mi jasné, že dnešní reparát se skutečně zdařil. Dravec má celou spodinu včetně hlavy víceméně smetanově nažloutlou, velkýma žlutýma očima a načepýřeným temenem připomínají spíše sovu než dravce. Je to zkrátka on. Jednou slétne k zemi a zase se vrací. Nezkouším se přiblížit. Půlhodinka pozorování a několik dokumentačních fotek z dálky. Když se vracím k autu, zjišťuji, že orlík je vidět dokonce i odsud a při troše dobré vůle nejspíš i přímo z hráze rybníka, kde jsem napřed stál. Jen je třeba vědět, kde hledat.

Silueta orlíka krátkoprstého (Circaetus gallicus) na sloupu byla vidět zdálky.

Orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus) – dokladovka na velkou vzdálenost.

Dobře, mise splněna, jede se dál. Pokračuji na Bzenec. V okolí se začínají kupit mraky. U Přívozu se vydávám krátce podél Moravy k přítoku Syrovinky. Dál se mi nechce. Od severu se blíží hřmění a obloha je tam úplně černá. Když sestupuji k řece, abych si opláchl nohy, odlepuje se od břehu rodinka kachen. Samice morčáka velkého se třemi pullátky. Tohle jsem tedy nečekal, na morčáky velké s mláďaty jsem u nás ještě nenarazil. Vzduch chládne a začíná prudce foukat. Je vidět déšť, kterým bouře umetá krajinu. Vítr, jdoucí přímo od ní, vychlazený deštěm, je po uplynulých horkých hodinách moc příjemný. Dokonce se objevuje duha. Svačím a pokračuji dál.

Šedivá oblačnost a několik kapek dělají z pozdního odpoledne večer. Krátce se jdu projít po Vojenském cvičišti. V tom šeru se tu snaží jedna mladá fotografka zvěčnit zamilovaný pár se srandovním psíkem, kterému říkají Alena. V ohradě se pasou bílí koně, je slyšet pěnkavy, ale i skřivana lesního. Chodím bosý, už jsem zapomněl, jak je to příjemné.

Bouřka procházející krajinou u Bzence.

Pak už se přesunuji k místu, kde chci nocovat. Židlička, pívko na žízeň a pak už jen vnímat atmosféru kolem. Jsem kousek od lidí, ale tady se zdá, že žádní nejsou. Občas mi uši zalehne absolutní ticho. Padá několik kapek, ale pak se obloha čistí. S přicházejícím šerem začíná svoji džezovou improvizaci červenka, hlas pěnkavy se mísí s linduškou lesní, vzdálený rehek zahradní… je krásně, a voní silice borovic. Rozhoduji se pro malý ohníček. Půda je písčitá, hloubím důlek a zapaluji pár větviček. Když přiložím dlaně k uším, zaslechnu drnčení lelka. Další druh, kterého jsem si chtěl připomenout. Drnčení se s přestávkami ozývá dlouhé chvíle. Pocucávám červené, koukám do plamenů a nade mnou už cinkají hvězdy. Prostá a přitom tak uklidňující dokonalost. Když v noci občas procitnu, zaslechnu někde vysoko nad sebou hlas skřivana lesního.

Neděle 5. června

Ráno se mezi stromy vznáší lehký opar, kterým záhy prostupují sluneční paprsky. Snídám, zahrabávám zbytky ohniště a ještě se chvíli povaluju na celtě u auta. Na kraji Vátých písků jsem někdy v půl deváté. To už slunce stojí vysoko na obloze a pěkně peče. Obloha je vysoká a čistě modrá. Zpěv skřivanů lesních mě lehce znervózňuje, protože mám stejné vyzvánění na mobilu. Z kraje pískovny se k němu často přidává budníček větší a pěnice černohlavá. Přeletují skupinky břehulí, z keřů vrkají hrdličky divoké a z druhé strany kolejí se ozve brávník. Samci ještěrek zelených mají velikost menších varanů a modrou hlavu. Dostávám se až k Osypaným břehům lemovaným Moravou. Kolem poletuje šest vlh. Nejspíš sem zalétají z blízké aktivní pískovny. Je horko a řeka nabízí lákavou možnost osvěžení. Voda je příjemná. Brzy osychám na slunci a pomalu se vracím k autu. Poslední svačina a jede se domů. Jsem naprosto spokojený, výlet se vydařil na jedničku. Všechno vyšlo podle představ, orlík – nový druh do českého lifelistu, skřivani lesní, lelci drnčící za soumraku, letní noc u ohýnku – tento způsob jara mi naprosto vyhovuje.

PP Osypané břehy