Začátek tohoto víkendu patří na mnoha místech ČR Festivalu ptactva. Jedním z takových míst je i Slanisko u Nesytu. Vždy se tu sejdou desítky zájemců o ptáky a Jožka Chytil jim vypráví o jejich tahu a vysvětluje jim na odchycených opeřencích, jak se provádí kroužkování, k čemu je a jaké výsledky může přinést. Obvykle se tu sejde už večer před samotnou akcí několik kamarádů, se kterými se dá vždy příjemně popovídat. Obvykle nám ale přeje počasí, což se o aktuální předpovědi říct nedá. Většinu noci a sobotního dopoledne má propršet.
No čo už? Slíbil jsem, že pomůžu s přípravami a tak vyjíždím v pátek odpoledne směrem na Mikulov. Většinou za sebou táhnu obytného Lolka a jedeme v kompletní rodinné sestavě. Tentokrát ale slibované deště rodinku odradily a tak jedu sám. Obloha je šedivá a mírně poprchává.
Váhovna je obsypaná vysokou vrstvou kvasících špendlíků. Shrnuji je stranou a pak v keřích natahuji dvě sítě – dvanáctku a osmnáctku. Rychle se šeří. Hladinu Nesytu opouštějí po stovkách husy velké a desítky volavek bílých. Západním směrem letí i početná hejna špačků. Nejspíš míří nocovat do rákosin Nového rybníku. Na pár slov se stavuje Vilém Vyhnálek a Vlasťa Sajfrt. Jožka přijíždí o něco později. Vhledem k předpovědi nemá cenu natahovat sítě podél lávek v rákosí. I tu moji dvojici s přicházející tmou kasám, ale před tím kroužkuji nějakou tu červenku, budníčka menšího, drozda, rákosníka obecného a kontroluji dvě modřinky, které jsem kroužkoval v létě 2017 a 2018.
Brzy začíná poprchávat. To už jsem na váhovně sám, na stole mi poblikávají dvě svíčky, pocucávám šnapsík a poslouchám občasné písknutí nějakého hlodavce, který mi bude dělat na noc společnost. Romantika. Už po tmě se jdu ještě projít na Slanisko. Hvězdy nejsou vidět, déšť zhoustl a od rybníka se občas ozve husa nebo volavka popelavá.
Vstávám ještě za tmy, abych zjistil, jestli má cenu roztahovat sítě. Prší. Sítě nechávám skasané a snídám. Postupně se rozednívá. Je fajn v holinách brouzdat mokrou travou a věnovat se vlastním myšlenkám. Přijíždí Jožka. Půl hodiny před začátkem akce pršet přestává. Měli bychom teď mít hodinku bez deště. Roztahuji sítě a z přijíždějícího vlaku vystupuje celý hrozen dětí s několika dospělými a míří k nám. Do jedné ze sítí se chytá několik mlynaříků. Jejich hlasy lákají nejen další dlouhoocasé kuličky, ale i sýkory, červenky a budníčky.
Vychází to dokonale. Vybíráme asi 30 ptáků, aby Jožka mohl ukázat děckám kroužkování. Z opeřenců jsou nadšené. Pak začíná znovu pršet. Opět sítě kasám. Tentokrát definitivně. Zatímco exkurze odchází na výšlap k pozorovatelně, postupně mokré sítě balím. Déšť houstne. Nakonec to vyšlo. S odřenýma ušima a bez té příjemné večerní společenské stránky, ale vyšlo to. Mířím zpět do Brna. Tož tak, příští rok tu budu touhle dobou zase. To je bez debat.
U sítě se sýkorami a mlynaříky.
Jožka Chytil při kroužkování.
