Začíná prodloužený velikonoční víkend. Kluci v týdnu na střídačku odpadávali tu s nachlazením, tu se střevní virózou. Dnešek jim necháváme coby klidový na to, abychom zjistili, jak to s nimi dál bude a jestli budeme moci na víkend do Pístovic. Po poledni se rozhodne. Využívám té doby a hned po ránu pěkně potichoučku opouštím ještě spící byt. Venku je po jasné noci jinovatka a teplota se stěží drží nuly. Počasí posledních asi čtyř dní připomíná aprílovou houpačku. Ochlazení přineslo sněhové přeháňky a vítr se silou vichřice. Už bych si konečně rád dopřál teplé jarní počasí. Dnes si chci dát jen kratší okruh v okolí Pohořelic.
Obloha je stále ještě čistá a fouká jen velice mírný J vítr. V úrovni Smolína sjíždím na okresku směr Žabčice. Za chvíli se mi po levé ruce objevuje skládka odpadu, nad kterou právě krouží stovky racků. Zdá se, že jsem přišel s křížkem po funuse. Racci se rozlétli všemi směry a na hromadách odpadků jich zůstalo jen několik desítek. Na plotech a akátech v okolí vlají plastové ozdoby, které sem rozházel silný vítr posledních dní. Připomíná mi to okolí marockých vesnic. Racci jsou naštěstí stále v pohybu. Opět se objevují, po vrcholech zapáchajících kopců a pak zase na jejich úbočí. Kromě racků chechtavých registruji několik racků žlutonohých, racky bělohlavé a pár racků bouřních. Potravu tu hledá i menší hejno kavek a čtveřice havranů. Odhaduji počty a skládku opouštím, abych po několik stovkách metrů zahlédl racky sedící z druhé, JZ strany skládky. Po polní cestě popojíždím okrajem porostu, až mám ptáky jako na dlani. Sice mám trochu ostřejší úhel proti slunci, ale racci jdou pěkně přečíst. Těch žlutonohých nacházím šest. Jeden z nich má trochu světlejší hřbet (ssp. graellsii ?). Chechťáků je asi 1100, bělohlavých 20 a bouřních 30. Kolem poletuje rehek domácí a honí se s bramborníčkem černohlavým. Uprostřed hejna, ale naštěstí na vyvýšeném místě, sedí také racek černohlavý a kousek od něj se ukazuje další. Tohle se mi líbí. Čistá obloha, na kterou šplhá slunce a přede mnou hned pět druhů racků.
Další cílenou zastávkou je SV cíp Starého rybníka u Pohořelic. Z asfaltky prohlížím nejbližší rybníčky a pak se snažím prohlédnout vegetací ostrůvku. Mrazivý ranní vzduch je plný zpěvu budníčků menších, pěnkav, červenek a koňader. Ve vyšších partiích ostrůvku sedí na hnízdech volavky popelavé, odhadem 8-10 párů. Daří se mi zahlédnout i dva kvakoše.
Posouvám se k severnímu břehu Novoveského rybníka. Je už na plné vodě. Nízko nad hladinou hledá hmyz 27 vlaštovek. Na protějším jižním břehu pokračují práce – veškeré stromové lemy rybníka mizí. Nechápu proč. I zde platí, že se naplnění rybníka na plný stav odrazí ve velice slabých počtech ptáků, kteří se tu pak zdržují. Je tu téměř prázdno.
Po mostku přejíždím hlavní tah na Mikulov a polní cestou se dostávám k jižnímu cípu Starého rybníka. Z této strany mě překvapuje pohled k ostrůvku. Hřejivým slunečním paprskům se vystavují nejen volavky popelavé, ale v nižších partiích vegetace také kvakoši. Kdepak dva, teď jich vidím 46!
Abych něco nevynechal, jedu ještě mrknout k Vrkoči a prohlížím přitom také hladinu Zarostlého a Nohavice. Nad starým dubem se s křikem prohánějí poštolky a rákosím se proplétají budníčci menší. Nad Vrkočem se pohybují také menší skupinky vlaštovek. Ještě, že dnes nefouká. Zubaté slunce ne a ne zahřát.
Cestou zpět jedu kolem statku u Mariánského Dvora. Na hnízdě si peří probírá čáp bílý. Zdravím kámo, tu cestu, kterou máš ve křídlech, si vůbec nedovedu představit.
Krásný pohled na odpočívající racky. Tmavé hřbety patří rackům žlutonohým (Larus fuscus), ale vidět jsou i racci bouřní, bělohlaví a vpravo od sloupků dva racci černohlaví (Larus melanocephalus) – kliknutím se obrázek podstatně zvětší.
