Máme tu Mezinárodní den zvířat a s ním další akce Evropského festivalu ptactva. Jedna probíhá na Nesytu a vede ji Jožka Chytil, druhou v okolí Lednice vede Vilém Vyhnálek a Vlastík Sajfrt. „Aspoň máme důvod se zase podívat k jihu“ říká Pepe, a tak jedeme.
Oproti včerejšímu dokonalému dni babího léta je dnes venku zamračeno. No nevadí, stačí, když nebude pršet.
V devět jsme u Nesytu. Jožka obklopený zájemci o ptáky, jim právě ukazuje, jak se kroužkují a vypráví jim o ptačí migraci. Mezi návštěvníky je dokonce i výprava z MOSu. Je to příjemné setkání. Shodou okolností se jedná o tři výtečníky, kterým patří diplomy za výsledky v pozorování ptáků za minulý rok, a další shodou okolností tyto diplomy už půl roku vozím v autě.
Nesyt je na plné vodě, ale Mlýnský rybník by měl být upuštěný. Kluci sebou mají kola a tak se přesouváme na hráz mezi Hlohoveckým a Prostředním rybníkem, abychom se k Mlýnskému prošli.
Prostřední je také na plné vodě. Jen kolem jižního břehu jsou vidět roháči, přeletují volavky popelavé a kormoráni, a objevují se i menší skupinky vlaštovek a slyšet je různé druhy pěvců.
Mělčiny Mlýnského rybníka jsou plné čejek, čírek obecných a volavek bílých. Na bahnech je ale vidět něco přes čtyřicet jespáků obecných, jespáci bojovní, dva vodouši tmaví, na ostrůvku dva nádherní dospělí orli mořští a téměř na druhé straně odpočívají asi dvě stovky hus velkých. Od Lednice přichází výprava vedená Vilémem a Vlastíkem. Společně ještě prohlížíme vypuštěné dno rybníka. Na okamžik je vidět kulík bledý. Pod Rybničním zámečkem se později opékají buřty. Mírně mží, ze stromu nad námi pokřikuje strakapoud prostřední a s Vojtou nalézáme pěkný srnčí shoz. Volá Luboš Novák, že prohlíželi s Majkou Mlýnský od hráze a že zahlédli mladou potápku rudokrkou a mezi husami velkými i pět hus běločelých. Po poledni se loučíme a jedeme také na hráz. Na husy už se moc těším, za pár týdnů tu budou první početnější hejna ze severu. Rudokrčku nalézáme po chvilce. Jen husy teď odpočívají s hlavami zachumlanými v peří na hřbetech a tak se mi až po delší době daří nalézt postupně jen tři husy běločelé. K bahňákům přibývá vodouš šedý, ke kachnám tři desítky lžičáků a dvě samice ostralky.
Přejíždíme k Novým Mlýnům a podél břehu pomalu popojíždíme k Šakvicím. Vodní hladina je klidná a břehy jsou obsypané rybáři. V Šakvicích dáváme pozdní oběd a pak se už pomaloučku vracíme domů. Nakonec to byl fajn den.
Poznámka: Následujícího dne, v neděli, mi po poledni volá kamarád Kubrt, že se právě pohybuje po svazích Pálavy, že nad ním létá v termice asi devět paraglidistů a mezi nimi vytáčí stoupák i sup bělohlavý. Ptá se mě, jestli nemám informace o tom, že by tu měl v rámci nějaké exhibice někdo pouštět v zajetí chovaného ptáka. Netuším, možné je všechno, ale spíš bych se klonil k vzácnému záletu ptáka divokého. Hmm, tohle by bylo krásné zakončení včerejšího Evropského festivalu ptactva, říkám si. Škoda, že přišlo až dnes. Gratuluji Kubrtovi k nevšednímu zážitku. Snad se někdy v budoucnu taky dočkám, ale dost o tom pochybuji. Být ve správnou dobu na správném místě je umění. 🙂
Během soboty jsem neudělal jedinou ptačí fotku, proto bude tento příspěvek ilustrovat mladý birder Vojta.
