Malý Vojta by si rád zkusil pozorování ptáků. Říkal, že by ho zajímalo, kolik by jich našel a že by se třeba mohl účastnit i soutěže v Klubu 300. No proč ne? Včera jsme se celá rodinka byli projít v Brně na Hádech, kde jsme pozorovali krásného strakapouda prostředního, a protože by si i Pepe rád trochu zabirdil, vyjíždíme dnes k jihu všichni. Snad pár zajímavých druhů uvidíme.
Fouká silný nárazový vítr, který rozfoukává oblačnost do polojasna. Vítr se zdá být poměrně vlahý, je nad nulou a v polích leží jen asi centimetrová potrhaná vrstva sněhu. Kluci sedící na zadním sedadle se věnují své oblíbené činnosti a „sbírají“ zahraniční SPZetky. Každý co chvíli hlásí: „mám Maďara“, „ a já Poláka a dokonce tři Rusy“. Připomíná mi to naše zapisování ptačích druhů.
V poli pod Pohořelicemi není až na několik kání lesních nic vidět. Od severozápadu se sice blíží klín asi čtyřiceti husí, které jako by chtěly sednout, nabírají ale zase výšku a vracejí se zpět. Kousek dál je na poli rozestaveno 21 volavek bílých. Parkujeme v severozápadním cípu Věstonické zdrže. Před námi právě podél břehu letí datel. Stačilo několik dní a velké plochy vodní hladiny jsou pod ledem. Mušovská zdrž je bílá téměř celá. Kaholky ani turpani nedaleko Strachotína se tedy konat nebudou. Velká hejna kachen se nacházejí na okrajích nezamrzlé hladiny pod přepadem hráze. Přesouváme se tam za nimi. Jsou tu stovky kachen, desítky kormoránů a morčáků velkých (21 ex.). Vidět jsou také morčáci malí (3 páry), 21 hus velkých, samec kaholky ve společnosti s trojicí chocholaček. Na ledě sedí orel mořský. Vítr funí, ale ptáci sedící na krajích ledu jsou nádherně nasvícení.
Po půlhodině se sbíráme a přes Pernou jedeme k parkovišti, ze kterého se jde k Soutěsce na Pálavě. Je tu závětří, obloha je chvílemi celá modrá a slabá vrstva sněhu jiskřivě svítí. Je krásně, ale ticho. Ptáci nikde. V soutěsce pod skalní stěnou se do nás opírá prudký vítr. Papírová váha František je jím stržen a v kotrmelcích se válí po zemi. Řekl bych, že to jen hraje. Nevydrží v klidu. Fouká ale tak, že by se to snad ani zedníčkovi nelíbilo. Snad proto se neukazuje. Jedinými opeřenci, které během třičtvrtě hodiny vidíme, jsou brhlík, babka a káně lesní. No čo už? Vápencové bradlo svítí oproti čistě modré obloze.
Sjíždíme pak pod Pavlov. Jsou tu v závětří stovky lysek. Kus dál od břehu je hladina rozhoupaná prudkým větrem. Pomalu pak Novomlýnskou zdrž objíždíme po břehu od Nových Mlýnů po Šakvice. Je to nádhera. U břehů se pohupuje ledová tříšť a v některých zátokách je led rozpukán ve velké, i když ne příliš silné, kry. Připadáme si tu jako u Severního moře. Vítr se do nás zprudka opírá a za mořem pokrytým zpěněnými vlnami vystupuje v prudké sluneční záři masiv Pavlovských kopců. I viditelnost je dnes výjimečná. Soutěskou k jihovýchodu byly vidět větrné elektrárny až někde v Rakousku a zvlněné hřebeny Karpat.
Moc jsme toho sice neviděli, ale slunečné počasí dnes zkrášlilo den do podoby uměleckého díla. Jen víc takových chvil venku a pak se ještě naučit zachytit tu krásu kolem třeba na krátký film.
„Mořský břeh“ Novomlýnských nádrží s bradlem Pavlovských kopců v pozadí.
