Posouval jsem to, posouval, pořád bylo něco důležitější, pořád mi do toho něco lezlo, ale teď se vše poskládalo tak, že můžu vyrazit. Letos po desáté a mám za to, že i naposled. Po rekordním odchytu v týdnu jsem zvědav, co mě na rozloučenou čeká.
Je zataženo, po dešti mokro, ale obloha se postupně čistí. Na východní straně pásu keřů se tentokrát v termice točí dvanáct kání lesních. Mírně pofukuje a z keřů se opět ozývá vábení budníčka menšího. Z vyškovského letiště se znovu a znovu zvedá letadlo, ze kterého se vždy vysype hrstka spor s padáčky. Točí to takhle snad desetkrát.
Jako první se chytá část rodinky mlynaříků. Když pak po vypuštění uvízne v síti další člen klanu, hned se k němu přidávají už okroužkovaní ptáci, takže je musím znovu vyplétat. Neuvěřitelně sociální stvoření jsou tyto bílé kuličky s dlouhým tmavým ocasem. Ale nezůstává jen u mlynaříků. Překvapivě se chytají budníčci menší, modřinky, černohlávci, nějaká ta červenka, střízlík a za houstnoucího šera drozdi a kosi. Nad hlavou mi putuje letka pěti křičících volavek popelavých. To jsou po špačcích a hřivnáčích, mimo ty kroužkované, asi jediní ptáci, které jsem dnes pozoroval. Stmívá se a z téměř čisté oblohy už svítí odrazná deska měsíce. No a v kroužkovacím deníku mám pětadvacet položek včetně jednoho retrapu. To jsem opravdu nečekal.
Do průzračna vyleštěné okno oblohy je dokořán otevřené a proudí jím zima a chlad. Brzy brodím bohatou rosou. Celou noc chodím kontrolovat dravcovku a později i pěvcovky zbytečně. Kroutím se na sedadle spolujezdce, na sobě oblečeno vše, co jsem v autě našel, na hlavě čepici a přes sebe spacák, ale teplo mi není. Říkám si, že dělám dobře, že pro letošek Zouvalku ukončuji. Vždyť už se stejně datum láme a zítra máme první říjnový den. Kdo by chtěl za nocí, které se natahují jako kšandy, zbytečně ponocovat kdesi v polích?
Cvakající červenky a řídnoucí tma ohlašují přicházející den. A jsou to hlavně červenky, které následující dvě hodiny nosím od sítí. Ani vzdáleně to však nepřipomíná poslední nával opeřenců. Dnes jde spíše o klasiku, třicet, pětatřicet ptáků a konec. Ani další hodinové čekání už nic nepřináší. Táhnou skřivani, lindušky a konipasi bílí. Z drátů se opakovaně ozývá charakteristický křik ťuhýka šedého. Síť od Arnošta zůstala naprosto nepovšimnuta. Jen během noci se v ornici objevila stezka, kterou jsem při kontrolách k ní vyšlapal.
Tož tak, bez jednoho jsem dnes měl v ruce 60 ptáků. Deset nocí v polích na konci letošního léta je za mnou. Pořád ještě jsem nedosáhl celkově na stovku nocí, ke které mi tu asi čtyři chybí. Tu budu slavit až příští rok.
odchycené druhy: mlynařík dlouhoocasý (5 ex.), budníček menší (5 ex.), pěnice černohlavá (9 ex., 1x retrap), drozd zpěvný (5 ex.), kos černý (4 ex.), červenka obecná (21 ex., 1x retrap), střízlík obecný (2 ex.), sýkora modřinka (2 ex.), sýkora koňadra (2 ex.), rehek zahradní (4 ex.) – 59 ptáků 10 druhů
Stejně jako na Červenohorském sedle, tak i tady jsou noci konce září a října ve znamení červenek obecných (Erithacus rubecula).
Bílá kulička s dlouhým tmavým ocasem – jeden z klanu kroužkovaných mlynaříků dlouhoocasých (Aegithalos caudatus).
