Je tu čas tradičních nočních odchytů chřástalů, za kterými vyjíždím několik posledních let na přelomu března a dubna k Blučině. Sice se zdá, že letos je díky silným mrazům na začátku března tah mírně opožděn, ale je třeba se o tom přesvědčit. Aladin ve své předpovědi počasí ukazuje téměř bezvětrnou noc, ale déšť. Co pár hodin se předpověď srážek mění, ale mírný vítr zůstává. Odpoledne opouštím před velikonočními svátky se vyprazdňující Brno a mířím na jih. Louka na kraji vesnice je vyschlá s několika podmáčenými plácky. Parkuji ve stejných místech, jako vždy, na začátku pěšinky vyšlapané zajíci směrem do volné plochy. Ta mě ve tmě povede ke čtverci sítí, který stavím asi 200 m od auta. Je tu klid, občasný pejskař zvedne tu a tam hejno lindušek lučních (celkem je jich tu asi 50), směrem k Litavě se honí zajíci a kus od nich tokají bažanti. Sítě se za bezvětří staví pohodlně. Nechávám je stažené a jdu si sednout k autu. Ještě je čas. Cestou se z vlhčího místa zvedá bekasina. Popíjím pak červené a koukám po okolí. Nízko nad zemí prolétá krahujec a z keřů kolem strouhy za mnou zaznívá skřípavý popěvek bramborníčka černohlavého. Pomalu se šeří. Obloha tmavne, jen nad západním obzorem je ještě chvíli pruh červenavě zbarvených mraků. Bažanti kodrcavě pokřikují a prohánějí se po louce. Je čas roztáhnout sítě a pustit nahrávku. Začíná být chladno. Vysoko na obloze se za mraky zhmotňuje rozmazaný měsíc nějaký ten den před úplňkem.
Co hodinu chodím kontrolovat čtverec. S postupující nocí se obloha čistí a obcházející měsíc svítí naplno. Při kontrolách téměř nepotřebuji čelovku. Říkám si, že by mi stačil třeba jen jediný chřástal, abych ty noční kilometry nechodil nadarmo. Ve dvě v noci onen chřástal přilétá a zaplétá se do sítě. Je to loňský chřástal vodní, podle rozměrů nejspíše samec. Dostává kroužek velikosti H, dělám mu portrét a může pokračovat v tahu. Je znát, že se tah opozdil. S dalším odchytem si počkám, až se ještě trochu oteplí.
Do rána už v sítích nic není. Jen lehká námraza ve spodních patrech. Balím kolem šesté. Právě začali zpívat skřivani, do země se boří obrovský oranžový kotouč měsíce a nad loukou se po kolena vznáší hustá mlžná poleva.
Chřástal vodní (Rallus aquaticus), jediný pták uvízlý v sítí.
Doma snídám a rodinka teprve rozespale vstává. Do Pístovic pojedeme až odpoledne a já mám tedy ještě nějakou tu hodinku k tomu vyzkoušet v lesích mezi Soběšicemi a Útěchovem, jestli by se nedal chytit nějaký ten šoupálek dlouhoprstý do projektu RAS. Na jednom z dříve neobsazených teritorií mi na nahrávku překvapivě odpovídá hlas. Teplota vystoupala k desíti nad nulou a svítí slunce. Ve slunečních paprscích je problém natáhnout síť tak, aby se neleskla. Šoupálka chytám. Je to nový pták a vůbec letošní první +2K bez kroužku. Zatím byli všichni nově kroužkovaní ptáci ve stáří 2K. Natěšeně vyrážím k dalším prázdnému teritoriu, kde se po chvíli opět ozývá reakce na nahrávku. Ptáka chytám, ale je to starý známý, kterého jsem kroužkoval vloni a kterého jsem kontroloval 17. 3. o 230 m dál na jeho stabilním teritoriu. Letos už asi na žádného nového šoupálka nenarazím. Stále dokola se chytají ti stejní. Asi jich tu bude opravdu méně než vloni. Ve smrčině zaznamenávám prvně hlas králíčka ohnivého. Tak už jsou tu a můžu začít RAS s nimi.
Cestou k autu se zastavuji ještě na jednom prázdném teritoriu. Chytám tu prvního králíčka ohnivého a šoupálka, kterého jsem také kroužkoval vloni a letos byl kontrolovaný ve vzdálenosti 220 m odsud. No nic přejíždím ještě kousek dál. Chytám druhého králíčka ohnivého a zaznamenávám pár šoupálků v místech, kde jsem je ještě nezastihl. Bohužel jde o spokojenou dvojici, kterou nahrávka ani síť nezajímá. Začíná se dostavovat únava z probdělé noci. Pro dnešek stačí. Den jsem využil naplno.
Bojovně naladěný králíček ohnivý (Regulus ignicapillus) po příletu z jihu.
