Předposlední den roku, navíc pod modrou oblohou. Noc byla jasná a po ránu je na všem solidní vrstva jinovatky. Dá mi dost práce, než ji seškrabu z předního okna našeho špinavého Molendy. Po dlouhé době mířím k Tovačovu.
Nedá mi to, abych nezastavil u letiště před Bedihoští. Na louce tu sedí dvě desítky kání a nad nimi poletuje samice pilicha. Z blízkého keře se ozývají nějací pěvci, které identifikuji až po vzlétnutí jako čečetky. Po nich startují ještě pěnkavy a stehlík. Je mrazivo, vítr naštěstí fouká mírný.
Na jezerech u Annína bylo v posledních dnech pozorováno několik zajímavých druhů. Buď už přestávám vidět, nebo všechny ty „špeky“ odletěly před mým příjezdem. No čo už? Jsou tu sice stovky lysek a desítky roháčů, ale z těch méně běžných jen dvojice samic morčáka malého, pár morčáků velkých, dvanáct hoholů a z topolu na to shlíží dospělý orel mořský.
U Troubek začíná pofukovat dost nepříjemně. Chlapík z místní ostrahy zjišťuje, jestli nejsem zloděj. Ověšený dalekohledy ale působím výmluvně. Na vodě jsou jen kachny a kormoráni, pak docela dost velkých racků (133 ex.) a 19 morčáků velkých.
Přes pole přejíždím ke Křenovskému rybníku. Kachny se tu motají po nezamrzlých místech a volavky popelavé odpočívají na stromech na břehu.
Na chvilku se jdu projít po hrázi Hradeckého rybníka ke kříži. V rákosí u cesty sedí sedm strnadů rákosních a na vodě jsou vidět jen racci bělohlaví a bouřní. Na vodě je tenká ledová krusta a břehy jsou prázdné.
Nedá mi to, abych ještě nekoukl do polí směrem ke Klopotovicím. Kousek od Hradeckého rybníka se v řepkovém poli pase 69 labutí a mezi nimi se skrývá 5 hus velkých a 9 hus běločelých. Překvapuje mě čtveřice poletujících kolih. No nic, myslím, že se můžu vrátit do Pístovic a zase na chvíli roztáhnout síť na pár sýkorek. 🙂
Čtveřice kolih velkých (Numenius arquata) nad řepkovým polem stranou Hradeckého rybníka.
