Za těch zhruba třicet let, co řídím auto, jsem měl jen tři kontroly, kdy jsem se musel podrobit dechové zkoušce. Dvě z nich se dokázaly vtěsnat do uplynulých tří týdnů. Naposledy včera cestou z Nesytu. Asi teď ke stáru působím dost podivně, podezřele, zvláště rozdrbaný po noci pod širákem. Nebo mě jednoduše policisté pokládají za sběratele náhubků k alkohol-testrům. No čo už? Budu si na to asi muset zvyknout. Každopádně cesta k Lulči proběhla bez další kontroly.
Parkuji u nově upraveného rybníčku, přijíždí mladík a ptá se mě, jestli vím, že jsem na soukromém pozemku a že hned na kraji příjezdové cesty je obrovská tabule. No, tabule tam je, ale jen se zákazem rybolovu a koupání. Nic z toho tu provozovat nehodlám. Přiznává, že mu spíš vadí to, že by moje přítomnost mohla přilákat další, kteří o rybníčku netuší a mohlo by se jim tu zalíbit. Jde o veřejně přístupný rybníček upravený z veřejných peněz a stát by se to mohlo. Stejně to tak asi dřív nebo později bude. Ale hádat se nechci a zašívám se i s autem kousek za roh.
Natažení sítí do předem připravených koridorů je dílem chvíle. Trochu víc fouká, ale vítr postupně skomírá. Postupně přináším nějaké pěnice hnědokřídlé, rákosníky zpěvné, drozda, kosa, konipasa bílého, samici dlaska bez levého oka. Mezitím sedím u auta, koukám na pole zelenající se odrůstajícími slunečnicemi a společnost mi dělají malé okřídlené kosatky (jiřičky) přilétající si sem pro materiál na stavbu hnízd. Zrovna, když dávám kroužek mladému drozdovi, dolehne ke mně z blízkých topolů hlas výrečka. Zřetelné, dobře známé pískání. Pak se ale listí keřů a trav pod stromy rozestoupí a objeví se postava. Hned je mi jasné, kdo že je tím výrečkem. Pavel s foťákem byl zkontrolovat chřástala a tak trochu si ze mě udělal dobrý den.
S přicházejícím večerem se skoro už nic nechytá. Vytahuji plynový vařič a svoji malou litinovou pánvičku a postupně si na ní dělám dva stejky naložené v pepřové marinádě. Ať žije Lidl a jeho slevy. Pivko, poslední kontrola a vyvěšení sítí. Na oblohu leze obrovský oranžový měsíc den před úplňkem a zdejší skřehotavý žabí sbor posádkou ve vedlejším rybníčku začíná ladit k celonoční produkci. Spím v autě. Téměř šest hodin poklidného spaní bez nutnosti kontrol, protože krom dvou skasaných pěvcovek nic dalšího nataženého nemám. Je docela chladno, když po čtvrté ranní, ještě za mírného šera, opět sítě roztahuji. Mám rád tato klidná rána, první okamžiky rodících se dlouhých jarních a letních dní.
Do sítě skáčou drozdi, kosi, rákosníci zpěvní a dokonce i slavík. Ten má první ruční letku kratičkou skoro jako uherák (slavík tmavý), ale ostatními znaky je to obvyklý slavík obecný, samice s hnízdní nažinou. Balím to kolem osmé. Ze třiatřiceti dnes odchycených ptáků jich mělo sedm moje kroužky z předchozího odchytu, dva kosi pak z předchozího roku. Novým kroužkem bylo během těch dvou odchytů tady vybaveno 17 rákosníků zpěvných. Mám splněno. Tím moje jarní mise na této lokalitě končí. Jsem zvědav, jestli se s některými palustrisy příští rok zase potkám?
okroužkované druhy: rákosník zpěvný (10 ex., 3x retrap), pěnice černohlavá (2 ex., 1x retrap), pěnice hnědokřídlá (5 ex., 1x retrap), kos černý (4 ex., 2x retrap), drozd zpěvný (5 ex.), konipas bílý, slavík obecný, dlask tlustozobý (3 ex.), sýkora koňadra (2 ex., 1x retrap) – 33 ptáků 9 druhů
Konipas bílý (Motacilla alba).
Samice slavíka obecného (Luscinia megarhynchos).
